Režie:
Radu JudeKamera:
Marius PanduruHudba:
Trei ParaleHrají:
Teodor Corban, Mihai Comanoiu, Toma Cuzin, Victor Rebengiuc, Alexandru Bindea, Mihaela Sirbu, Adina Cristescu, Șerban Pavlu, Gabriel Spahiu, Alberto Dinache (více)Obsahy(1)
Východní Evropa, rok 1835. Dva jezdci projíždějí pustou krajinou v srdci Valašska. Jsou to četník Costandin a jeho syn. Společně hledají „cikánského otroka", který utekl svému vznešenému pánovi a který je podezřelý z toho, že měl románek s jeho ženou. Zatímco Costandina nevyvede nic z míry a v každé situaci má po ruce veselou průpovídku, jeho syn nahlíží na svět hloubavěji. Na své pouti potkávají lidi různých národností a náboženství: Turky a Rusy, křesťany a židy, Rumuny a Maďary. Každý z nich chová vůči těm ostatním předsudky, které se předávají z generace na generaci. A ani poté, co najdou „otroka" Carfina, není dobrodružstvím zdaleka konec... (Artcam Films)
(více)Videa (2)
Recenze (85)
Hned od začátku jsem se na film dívall z pozice žandára juniora. Líbilo by se mi projíždět valašskou (rumunskou) krajinou, kempovat v lesích, šermovat na lávce z padlého stromu a klábosit s dalšími putujícími i usedlými. Na uprchlého cikána (nebo to už byl Rom), bych asi moc nálady neměl. I když Balkán v první polovině 19. století byl. stejně tak jako v druhé polovině 20. století, místem, kterému by se měl jinonárodovec raději vyhnout. ()
Aferim! Radu. Dokázal to. Autenticita jeho filmu je neopakovatelná a režisér se může v klidu postavit do řady těch největších, kteří diváka svými snímky vtáhli o několik stovek let zpět. Zde to není mnoho, ale (ne)lidskost přežívá staletí a obávám se, že i kdyby se toto přežívání počítalo na tisíciletí, stále bude mít četník spousty práce. Rutinní práce i drsná škola života. Dva poutníci i lovci zároveň, určující osudy lidí v krajině prodejných černých vran. Syrová obžaloba, selské filozofování o životě, chlípný humor a nádherné záběry. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] ()
Nemohu si pomoci, film mi připadá jako rumunská odpověď na Nespoutaného Djanga. Odpověď svým způsobem ironická a v každém pádě realističtější, kde násilí není jen pseudointelektuálská hra. Věru, Valašsko r. 1835 si po několikasetleté civilizační misi Turecka nezadalo v drsnosti s otrokářským americkým Jihem kol. r. 1860. Četné záběry dvojice jezdců jedoucích prérií k vzdáleným a k nebi se pnoucím horám vypadají naprosto vzorově westernově. ()
Povedený dobrodružný film z rumunského venkova, ve kterém dva četníci nahánějí cikánského otroka a v rámci svého putování zažijí několik úsměvných situací, přestože jako celek je film více dramatem a mrazivým vyobrazením dané doby a životních postojů prostého lidu kdesi ve Východní Evropě na začátku devatenáctého století. Každopádně lehce humorný nádech filmu velmi prospívá a celé to díky tomu utíká ve velmi svižném tempu. Moje hodnocení 70%. ()
Radu Jude se svým filmovým týmem vytvořil rumunský černobílý klenot, při jehož tvorbě se on a jeho filmový tým věnoval historickým faktům. Atmosféra je díky tomu autentická a velmi věrohodná. Středověk v některých zemích neskončil ve středověku. Po pravdě viděno naším pohledem středověk někde ještě trvá. Nevýhodou promítaní v Evropském domě byly bílé titulky, které občas zanikaly na platně. ()
Galerie (18)
Photo © StudioCanal Limited UK

Zajímavosti (5)
- „Aferim“ je turecké slovo a překládá se jako „bravo“ či „výborně“. (Rollo_Tomasi)
- Producent snímku Ada Solomon souhlasil s tím, že film bude natočen černobíle až po rozsáhlých kamerových zkouškách. Kromě uměleckého prostředku to měl také být hold tvůrců režiséru Johnu Fordovi. (PhillM.)
- Natáčení trvalo pouhých 23 dní. (PhillM.)
Reklama