Smrtgasmus

Nepatrím medzi metalových fanúšikov, či už hudby alebo kultúry, aj keď zase uznávam, že občas to má niečo do seba a horory už v posledných rokoch tiež skôr sklamávajú, než potešia, takže od Deathgasm som radšej ani moc nečakal a ešte k tomu, keď hlavná zápletka, o metalovej skupine, ktorá pomocou špeciálnej skladby zmení obyvateľov malého mestečka na posadnutých zabijakov na mňa teda moc nezapôsobila, no nakoniec som veľmi milo prekvapený, až takúto žánrovú zábavu som teda nečakal. Hlavné postavy sú až prekvapivo sympatické a pritom ich tvoria inokedy takmer nezlúčiteľné typy, ako dvojica metalistov, dvojica nerdov a jedna typická školská blondína, ktorá si na neobľúbenosť nemôže sťažovať, takže mi vyhovovalo aj zoznámenie s nimi, no a čoskoro sa to už začne naplno rozbiehať, tempo je mimoriadne svižné, kombinácia metalu a brutality už snáď ani nemohla byť zvládnutá lepšie, pričom aj to splatterové prevedenie mi tentoraz vyhovovalo viac, než väčšinou, keďže aj nápadov je dostatok. Záver mi už síce neprišiel až tak kvalitný, ako prakticky celá akčná fáza predtým, ale tiež nesklame a v rámci možností žánru som si to užíval až do konca. Celkom spokojný som aj s humorom, párkrát som sa dobre zasmial a čo sa týka samotných zabití, nie sú síce až tak moc nápadité, ale jednoducho je tu toho plno, neustále sa používajú samé zaujímavé nástroje, ako napríklad motorové píly a tak na nedostatok krvi sa tu rozhodne nedá sťažovať, no hlavne pri tej odľahčenej atmosfére a metalovej hudbe ma to zabíjanie posadnutých veľmi bavilo. A ani vizuálne to nesklame, pre potreby filmu mi to až na pár momentov prišlo úplne ideálne. Takže pre mňa veľké prekvapenie, pri správnej nálade je to výborná zábava. 75% (23.11.2015)

Bolestivé zklamání, a to nejsem zrovna typ hororového fanouška, který by se nějak extra těšil na metalový demon-splatter. Podle festivalových ohlasů se nicméně zdálo, že se Deathgasm líbí všeobecně všem a Nový Zéland loni nastavil komediálně hororovou laťku poměrně vysoko (Housebound, What We Do In the Shadows), takže jsem v podstatě na tuty počítal alespoň se zábavnou a bez problémů sledovatelnou kravinkou. Ale kdeže! To bylo TAK trapný! A předvídatelný! Jako vážně, já se za celou stopáž snad ani jednou nezasmál, a když jsem si sem tam snažil nudu ukrátit tím, že jsem tipoval, jaký další trapný pokus o humor by mohli tvůrci v příští minutě vytasit, tak jsem se několikrát strefil. Gore a masky jsou sice docela v pohodě (za to alespoň jednu hvězdu), ale působí to nudně a repetetivně. Všichni posedlí vypadají stejně, pak jsou probodeni / podříznuti / přeříznuti motorovkou, cákne vědro krve a znova to samý. Nuda, trapno, nevkus, nebrat. (02.10.2015)

Sice se to první třetinu trošku táhne, ale jakmile kluci zahrajou Black hymn, tak se to rozjede v solidní gore fest. Démoni parádní a robertková scéna musí vejít do análů. Nebo aspoň do všech uší. Vzhledem k tomu, že jsem v patnácti vypadal zhruba stejně jako Brodie a poslouchal Diamonda a Megadeth, nemůžu jinak než čtyři. Pár robertkama zacpaných míst to ale mělo, takže za mě 80% a příjemný překvapení. (03.10.2015)

"Všechno velkýma, malý písmena jsou pro kundy." OK, TAK JO. METALISTA, CO SVÉ DISKOHOLCE NABÍDNE K PŮJČENÍ CD ANAL CUNT. JOP. MÁTE-LI RÁDI METAL NEJTVRDŠÍHO RAŽENÍ A HORRORY, TOHLE JE HODNĚ DOBRÁ KOMBINACE. DOBRÉ MASKY, DOBRÉ TRIKY, DOBRÉ GORE, SLUŠNÝ HUMOR. VHODNÁ ODDECHOVKA, KDYŽ SE VRÁTÍTE DOMŮ V NOCI Z KONCERTU A JSTE JEŠTĚ POŘÁD NABUZENÍ. 3,5* (21.06.2021)

Ou yeah, I'm helluva scary demon of metal hair! No, nemám chuť sa k tomu nejako rozpisovať, pretože ma to jednak akosi nebavilo a druhak to u mňa neúčinkovalo ani ako horor ani ako komédia. A tak nakoniec asi najväčším pozitívom pre mňa bolo, že som si pri tom spomenul na podobné, ale o dosť lepšie, osemdesiatkové "Trick or Treat" a "Black Roses". (02.10.2015)