poster

Anthropoid

  • Velká Británie

    Anthropoid

  • Francie

    Opération Anthropoid

  • Slovensko

    Operácia Anthropoid

Historický / Thriller / Válečný / Životopisný

Velká Británie / Česko / Francie, 2016, 120 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • cheyene
    *****

    Každého vlastenecky smýšlejícího diváka musí těšit, že si zahraniční filmové štáby vybraly tuhle látku a kapitolu našich dějin ke zpracování. Navzdory tomu, že v Ellisově počinu není vše vylíčeno tak, jak to opravdu bylo, působí snímek kompaktně a dokáže zaujmout. Věřím, že zejména pro zahraničního diváka se může jednat o značně působivou podívanou, neboť dozajista nemají takové znalosti o atentátu na Heydricha, jako my, co jsme se o tom učili v hodinách dějepisu a často o něm čteme v různých historických časopisech a novinových rubrikách. Také s největší pravděpodobností neznají Sequensův Atentát, jenž je dle mého nedostižný. Na Anthropoidu mi nejvíce vadila stylizace Kubiše. Mám na mysli zejména tu scénu, kde se mu třesou ruce a má strach. Je klidně možné, že se to ve skutečnosti tak stalo, avšak nejsou o tom historické doklady, tudíž to v mých očích našeho hrdinu lehce dehonestuje. Romantická linka mezi parašutisty a českými dívkami mi přišla zbytečná. Na můj vkus je také škoda, že hlavní záporná postava, tedy Heydrich, se ve filmu pouze mihne a nemá tu větší úlohu, což třeba v případě Sequensova snímku má. Pochválit však musím závěrečný souboj v kostele i kryptě pod ním. Je to působivé, akční a dramatické a vůbec nevadí, že se v tomto ohledu tvůrci striktně nedrželi historických faktů.(22.4.2018)

  • sportovec
    **

    DRUHÝ ODBOJ POSTMODERNÍM POHLEDEM Atentát na zastupujícího říšského protektora obergruppenführera SS Reinharda Heydricha, asi jedna z nejvýraznějších událostí domácího i zahraničního druhého odboje, byl a zůstává předmětem sporů. Na tom nic nemění ani jeho současné, zvláště pozitivní hodnocení. Téma, které je současně i uměleckou výzvou, nejviditelněji poznamenalo hraný film. Půlstoletí po Sequensově nadčasovém pohledu Atentát přistoupili ke zpracování této lákavé látky i britští filmaři. Zřejmě nejen mediálně, ale i skutečně vnímali a vnímají tragédii druhého československého odboje jako příležitost jak vzdát hold aktérům velké události, jejíž mimořádný dosah a význam staví fakt popravy jednoho z největších nacistických válečných zločinců k nejvýznamnějším událostem nejkrvavější a nejbezohlednější války dosavadních lidských dějin. Tvůrci mluvili a mluví o tom, že tématu věnovali všechny své síly. Že ustavičně sháněli fakta a snažili se o co největší přiblížení atentátu, jimi vnímaného jako příběh – s nadsázkou řečeno – s velkým P. Světová premiéra filmu na karlovarském filmovém festivalu i nedávná premiéra domácí byly proto očekávány s velkým zájmem. Ale už první ohlasy i recenze naznačily značné rozpaky a poměrně velkou hodnotovou a interpretační různorodost hodnocení tohoto anglo-česko-francouzského koprodukčního díla. Odpověď na různorodost těchto soudů a hodnocení není ani snadná, ani černobílá. Začněme nespornými klady díla, které je – v tom nemůže být sporu – opravdu výrazem úcty a píle anglosaských tvůrců a nepředstíraného zájmu také domácí desáté múzy pohyblivých světelných obrazů. Příběh Anthropoidu je pojat jako v podstatě komorní drama obou jeho hlavních aktérů – Čecha Kubiše i Slováka Gabčíka. Do jejich životů vstupujeme v okamžiku, kdy se snáší z britského letounu na padácích na území „protentokrátu“ Čechy a Morava. Za dramatických okolností se dostávají do Prahy, poněkud neobvykle navazují kontakt s domácím odbojem, především se sokolskou skupinou Jindra, a postupně plánují – bližší okolnosti těchto kroků a snah nám autoři zůstávají dlužni – uskutečnění atentátu na vedoucího RSHA Heydricha zhruba v době, ve které dozrává tzv. projekt Wannsee, jímž byli nejvíce postiženi lidé židovského a romského původu. Kontakt s odbojem se koncentruje na rodinu Moravcových a Hajských; z ostatních postav vystupují do popředí dvě mladé ženy (rozhodně tak nepůsobí Anna Aňa Geislerová, která však tento pomyslný nedostatek víc než vynahrazuje svým suverénním hereckým výkonem) a postava pravoslavného kněze. Tyto okolnosti jsou tvůrci potlačeny a jejich pozornost se soustředí na dvě vrcholné akční scény: atentát na zastupujícího říšského protektora (poprvé a naposled tu pohlížíme do nacistovy tváře) a dobývání pravoslavného kostela v Resslově ulici. Zejména druhá scéna naznačuje, že početnost komparsu a velkorysost výpravy – měřeno českýma polistopadovýma očima – nebyly nezdolatelným problémem ani scénáře, ani výpravy. Nezávisle na tom všem je dobře vystižena atmosféra protektorátní Prahy. Dusno okupace a tíha první heydrichiády jakoby z filmového plátna doslova skapávaly. Tvůrci toho všeho využívají pro stupňování děje, akčnosti spádu a údernosti diváckého účinku. K divákovi promlouvají současnou, řemeslně více než zvládnutou filmovou řečí; v tomto ohledu jsou plnohodnotnými souvěkovci své generační současnosti. Srovnáváme-li však výkon britského týmu s výsledkem Sequensova úsilí v podmínkách v té době autoritativního komunistického režimu Antonína Novotného (tj. s polovinou šedesátých let a doznívající stalinistickou vlnou, kterou uzavírá národohospodářský krach r. 1963, tj. v době kdy vznikal scénář Atentátu), objeví se i jeho zjevné – a bohužel neoddiskutovatelné – slabiny. Zcela absentuje zahraniční odboj – mj. diskuse mezi anglickým okolím prozatímního státního zřízení, zejména však mezi prezidentem Edvardem Benešem a generálem Františkem Moravcem. Jakkoliv byl domácí odboj decimován první heydrichiádou, stále se nacházel v akceschopném stavu (naznačuje to mj. epizoda s relativně snadným obnovením rádiového spojení s Londýnem). Skutečná zkáza udeřila nacistickou poatentátní reakcí (působivé krvavé plakáty se jmény padlých československých občanů nebo i dnes tuhnutí krve vyvolávající rozhlasové relace s tímtéž obsahem) volaly po alespoň částečném využití (pro většinu diváků jejich ztlumení vyznívá jako úplné pominutí.) Bez kazu není ani zvládnutí dobových reálií. Označení mnichovské konference jako „schůzky“ čtyř velmocí je děsivé; půlrok, který uplynul mezi mnichovským diktátem a okupací zbytku území republiky, rozhodně nebyl epizodou; scéna, v níž Anna Geislerová předvádí svému partnerovi střelecké dovednosti, je spíš nadsazená než skutečná; paradoxně nejvíce děj retardují střelecké scény, jež mají být jeho vrcholem, ve skutečnosti však mají blíže k americkému akčnímu filmu, byť nesklouzávají na jeho úroveň (i v tomto ohledu Sequens překonává britské tvůrce). V závěrečných titulcích postrádám zmínku o lidické tragédii a fakt, že právě tento projev zločinecké podstaty nacistického režimu rozhodl o poválečném transferu (sudetoněmeckého) obyvatelstva z českého a slovenského území. Celý film – i scénář – by vyžadoval důkladnou analýzu a následnou konfrontaci se skutečnými ději, jak je před časem v původním rozsáhlém dokumentárním seriálu zdařile rekonstruovala Česká televize. Valná část těchto nedostatků – jak se zdá – spadá na vrub české části filmového štábu. Při posuzování Anthropoidu je však nutné upozornit i na další velmi významnou okolnost – dílo sympatických Britů je prioritně určeno divákům Spojeného království a díky angličtině i významné části diváků minimálně evropských zemí, ale také např. zemí BRICS nebo ASEAN. Postmoderní pohled – a jiný od tvůrců vzhledem k jejich generačnímu včlenění ani očekávat nemůžeme – nepomíjí většinu podstatných náležitostí souvisejících s pohnutou dobu heydrichovské protektorátní éry. Limity, které tento přístup s sebou nese, se tvůrci naopak snaží eliminovat. Je-li Anthropoid poměřován tímto hlediskem, vyznívá jeho účin i kvalita nepoměrně výrazněji, než jsem se snažil naznačit v předcházejících řádcích této hodnotící skizzy. My všichni bez ohledu na názor a dojmy, které v nás tento film zanechal či zanechá, bychom si měli přát, aby se dějinám i kultuře našeho národa dostalo častěji takové míry pozornosti, zájmu a ponoření, jakou do Anthropoidu vložili jeho britští, francouzští a čeští tvůrci.(11.10.2016)

  • tahit
    ****

    Upřímně řečeno, když jsem se dozvěděl, že britská produkce bude natáčet film Anthropoid, byl jsem víc než zvědav, jak to dopadne. Vím, že tvůrce v něm předkládá výsledek mnohaletého úsilí. Bohužel, schází tomu onen šarm, který má právě Atentát od Jiřího Sequense. Už třeba jen proto, že dokázal daleko lépe navodit skutečnou atmosféru oněch let. Málokdy se někomu povede, aby předělávka byla úspěšnější. Možná i proto, že zde hraje roli faktor nostalgie. Pravdou je, že ve filmu Anthropoid se vyšší intenzita emocí vlastně objeví až v druhé polovině filmu, která tomu dává silnější pocit reality. Závěrečná zteč má úžasný potenciál. Vymakaná filmová práce. Dávám jasně ****(25.10.2016)

  • H34D
    ****

    Pro našince musí být úsměvné, když známý brit anglicky prohlásí, že je Honza z východní Moravy. Jinak je ale historické zpracování významné československé události zpracováno vcelku důstojně. Větší nedostatek spatřuji v tom, že film se skoro vůbec nevěnuje historickému kontextu Heydricha (co provedl) a vlastně film ani příliš netěžil ze samotného atentátu. Taky trest směřovaný na Lidice je odbyt dvěma větami. Na vykreslení toho pravého zla přijde až při hledání viníků, a tam film začíná bodovat. Nejde jen o nacistickou krutost, ale o úzkost a obrovský strach z mučení, kdy nejdůležitější je "hlavně se stihnout včas zabít". Beznaděj při posledním odporu v kostele by se také dala krájet. V tomto konečně Anthropoid funguje jako válečný film, který zachycuje kus historie, na kterou by se nemělo zapomenout... 8/10(4.12.2016)

  • POMO
    ****

    Jasne, že by sme to radšej od Spielberga či Polanskeho, s ich elegantnou optikou a umeleckým autorským dotykom. Anthropoid nič také nemá. Ale buďme radi, že z neho Ellis urobil aspoň obstojný akčný thriller. Na to, že im scenár nedáva moc čo hrať, sú herci fajn, a atmosféru doby film zachytáva dobre. Ellis mu tiež - ako síce mechanický, ale dynamiku a plynulosť dobre ovládajúci kameraman - dodáva potrebný spád. Finále v katedrále je uspokojivo dlhé a precízne vygradované. A to hlavné: pri sledovaní Anthropoidu som bol na chvíľu hrdý, že pochádzam z Československa.(5.10.2016)

  • - Jeden z důstojníků gestapa používá upilovanou dvouhlavňovou brokovnici Remington Spartan. (Maulincio)

  • - Když po příjezdu do Prahy ústřední dvojice vystupuje z auta, tak je nad nimi ve vzdáleném okně vidět satelitní anténa. (atms)

  • - Celá scéna na začátku filmu, ve které jsou parašutisté hned po přistání zrazeni, je fiktivní a nikdy se nestala. (Franta)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace