Obsahy(1)
Setkání s lidojedy, chytání krokodýlů holýma rukama, ochutnávka škorpionů i situace hraničící se smrtí. Nejen na to se mohou diváci těšit v nové dvanáctidílné docureality České televize Dobrodruh. Fotograf a cestovatel Adam Lelek v ní na vlastní kůži prožívá vzrušující, nepředstíraně silné příběhy, které mají jedno společné – velké dobrodružství.
Pořad je natáčen jako reality show, kdy Dobrodruh při cestách po exotických zemích řeší každodenní problémy spojené s cestováním, jako např. místní dopravu, jídlo, ubytování, setkání s domorodci a jejich kulturou, setkání s často nebezpečnými zvířaty a návštěvou exotických míst, kde Dobrodruh zažívá nepředstíraně silná dobrodružství.
(Česká televize)
Recenze (86)
Ani na školu v přírodě nenapadlo jediného páťáka obout si do Orlických hor červené plátěné kecky. Proražená plíce je asi nějaký metahumor televizní zábavy, který snad doceníme s odstupem let. Jestli bude fňukat dál, jdu na pět. ()
Dyť je to úplně dokonalý! Adam Lelek jakožto David Brent České televize hravě překonává celého Rickyho Gervaise a jeho "rádoby" vtipný kancl. Kombinace britské docudrámy a českého idiota je v podání Adama Lelka neodolatelná. A teď mi ještě řeknětě, že si sám vybírá hudbu a sám si to taky stříhá, a já se rozpláču dojetím, že jsme konečně našli spasitele televizní zábavy. Dokonalý kabaret dadaismu. ()
'cos everybody hates a tourist. ()
Maminčin mazánek si vzal červené kecky, sehnal prachy, uvázal si kolem krku šálu a vyrazil do světa, většího do sebe zahleděného blba, jsem snad ještě neviděla. V druhém díle si nakoupil papů, to spapat již nestačil, páč hapal - uklouzly mu kecky, dál to bude jistě taky napínavé, ale to už asi neuvidím. ()
Dnes už se neoslavujou foglarovští skauti a mayovští dobrodruzi, dnes se oslavujou ufňukánci, kteří vám třicetkrát za hodinu připomenou, co všechno je bolí a jak je to v tý džungli na hovno. Motivující a přínosné, vskutku... jedna hvězda za jakous takous základní informační hodnotu, byť ani dramaturgicky nemá tahle fraška čím zaujmout (protože už tu mnohokrát byl někdo, kdo to udělal lépe). Obhajoba MARNÁ. ()
Jedna hvezda za ty lokality do kterych Lilek cestuje, zbytek je ohnostroj marnosti. ()
Looka trefa do černyho oka ()
Není to až tak tragické, jak tady většina píše, ale má to velké trhliny...už ten název je zavádějící, Adam rozhodně není dobrodruh, je to dost strojené a sympatický moc není, ale dá se na to dívat, komentář Báry mně nevadí a většina navštívených míst je zajímavých, je to mezi 2 a 3 hvězdičkama, jak který díl...Chápu, že se to ale někomu nemusí líbit, jsou rozhodně lepší pořady o cestování :-) ()
To už snad Česká televize ani nemůže myslet vážně !! Ten (nez)odpovědný dobytek, co tuhle šílenou nehezkou a především trapnou, prý se tomu říká cool, pseudodokumentaristiku protlačil, by si měl urychleně vyndat hlavu z prdele a veřejně se omluvit národu za tenhle špatný vtip.. Nebo si skutečně doba a naprostá divácká většina tohle žádá ?? Když si jeden vzpomene, jak dlouho údajně musel Dan Přibáň se svou parádní trabantidysseou škrábat prstem na dveře na Kavkách, a teď vidí tohle, chce se mu skutečně blejt !! Protože tu na něj najednou na onom jiném prostoru vybafne nesympatický kašpar Adam Lelek, jakási kozí bradka v converskách, který ze všeho nejvíc dokumentuje především ten smutný fakt, jak naši veřejnoprávní krkavci se stále většími úšklebky mrhají našimi penězi.. Velmi zhovadile se mi jeví také skutečnost, že Česká televize dlouhá léta neměla na spoustu projektů koule a dneska je tady mají pro změnu v hubě.. Nebo je to celé jinak ?? Že by Čétéčko závidělo Novákům Láďu Hrušku, a tak se vytasilo s vlastním idiotem ?? Vy máte pseudokuchaře, my pseudodobrodruha a a pseudocestovatele !! A kdo z nich získá cenu Tragéd roku ?? ;) Že by remízka ?? Nicméně tohle se opravdu jen tak nevidí, takže doporučuju zatnout zuby a alespoň jednu epizodku si dejte !! Dobrou chuť !! A pokud vám to šmakuje, dobře vám tak.. Já si úplně vystačím s dvěma naprosto vyprázdněnými díly téhle do sebe zahleděné šmíry.. ()
Celkem zajímavý pořad, ale jak může moderrrrrrrrovat dobrrrrrrodrrrrrrruha někdo s vadou řřřřřeči to fakt neskousávám a ještě mě to tahá za uši..... ()
Extravagantní samolibý dobrodruh představuje estrádní buranství a přihlouplé sebevědomí, jenž je dalším důkazem toho, že slušnost a věcnost se dnes prostě nenosí ani v dokumentární tvorbě. Myšlenka čím větší hovado, tím větší úspěch, se nám z českých kuchyněk přestěhovala na daleké cesty. Tak si Adame přičísni bradku, uprav růžovou šálu, na hlavu si dej cylindr s potiskem dalmatínů a vyraž ... ale do . . . . . . ()
"... Ale maminka mi před výletem do džungle vždycky přezuje bačkůrky..." *** Dobrodruh je pro mě chlap, co se sám uživí v pralese, uškrtí holejma rukama hrocha a usekne si bez mrknutí oka hnátu, když ho do ní kousne černá mamba. Adam Lelek (vulgo DramaQueen) je asi tak stejnej dobrodruh jako já jsem Kleopatra, vládkyně Egypta. Spíš než cestovel je Lelek takovej nabubřelej trendy hovňousek, bez jakýhokoli osobního kouzla, kterej za koncesionářský poplatky jezdí na trochu netradiční, nicméně bezpečná místa po světě. A tváří se u toho, jako kdyby objevoval ztracený kontitenty. Navíc v jednotlivejch epizodách se děje leda velká prdlačka, o náznaku nějakýho dobrodružství opravdu mluvit nemůžeme. Obash prvního dílu: Lelek s šálou chodí po Africe a je celej vykolejenej, jaký je tam vedro. Šálu si nesundá, nebylo by to trendy. Největší dobrodružství prvního dílu: Přestala mu fungovat klimatizace v Autě, Lelek trpí vedrem. Obsah druhýho dílu: Lelek žije s domorodým kmenem v džngli. K domorodcům je hrozně přátelský, zatímco oni se tváří jako "bože, co je to za bílýho kokota?!". Dobrodružství v druhém díle jsme si neužili, neboť náš slovutný dobrodruh se vydal v trendy Converskách skotačit do džungle. Uklouznul na kládě a vyrazil si dech. V nesmyslnejch obavách, že mu žebra prorazila plíci, cestuje čtyři dny (!) autem do nemocnice. Přestože se dozvídá, že mu nic není, dokonce nemá ani naštíplou kost, rozhodne se tento extrémní tvrďák, že dobrodružství nedokončí a odjel domů k mamince, která mu dala buchtu. Třetí díl je ještě dobrodružnější než oba předchozí dohromady. Lelek nakupuje v supermarketu náklaďák jídla, aby neměl hlad. Po cestě nám ovšem zapadl autem do bláta. Zbytek dílu skuhrá, že musí svým autem vytahovat z bláta lidi, kteří předtím pomohli jemu. Fakt rovnej chlap, tenhle Adam! Čtvrtý díl: Mexiko. Extrémní dobrodužství prožívá Lelek při hledání nejlacinějšího hostelu. Následně pak po zbytek dílu skuhrá, že je u Mexických památek příliš mnoho turistů, že je tam děšsný vedro a on si to "představoval jinak". Další díly tohoto veleseriálu o ničem hodlám i nadále sledovat. Protože se moc těším, jak bude Lelek dělat detektivku z toho, že si musí zašít ďourku na ponožce nebo že se autem projede kolem krvelačných krokodýlů (za plotem)... ()
Oh no! Je to parodie nebo není? ()
Pan Lelek není žádný dobrodruh, ale obyčejný kapitalistický turista. Prý proražená plíce... ^__^ ()
Cestopisy Adama Lelka znám z akcí pro školy, kdy se promítají jeho fotky z cest s vysvětlujícím a naučným komentářem, videosekvencemi a mapami. Tato projekce mi připadá lepší, než Adamův cestopis. Už jen proto, že ať se projevuje jakkoli, tak rozhodně ne jako dobrodruh. Nicméně s povděkem kvituji další český pokus o cestopis, i když Kuba Vágner byl tedy lepší... ()
Ale jo, na rozdíl od Lovců Zážitků se na to dá dívat a rozhodně to není tak pitomý. ()
DobroDRUHA považuji v této kategorii dokumentárních, cestovatelských, poznávacích pořadů za nejlepší, který jsem viděl. Poučná, zábavná forma, která ani na chvíli nenudí. Pan Adam Lelek je charismatický a před kamerou funguje naprosto perfektně. Mám toho již nakoukáno hodně a proto jsem nadšený, že mě stále dokáže něco tak příjemně překvapit. Každý díl jsem viděl několikrát. Působí to jako příjemný relax a mám chuť do řadu zemí vyrazit. Minimálně do Peru určitě. Díky Adame a ať se daří. ()
Opravdu vice nesympaticky by mohl tak akurat zafinancovany cikansky bezdomovec. Lelek pusobi arogantne a neduveryhodne...napr. vcera v druhem dile...upadl na zebra(predpokladal zlomeninu ci vnitrni krvaceni) po 4 dnech se dostal do nemocnice a tam zjistili, ze je vse ok a nic mu neni. Ten pan je takovej srabik. Ale kouknu na dalsi dily uz jen kvuli prirode! ()
Sebestředný a rozmazlený chlapeček se vydává na své velké dobrodružství. .. Bez respektu k přírodě a místním obyvatelům se stará jen o to, aby mu v té džungli bylo pohodlně a aby se dostal do divokých, neprobádaných končin - smůla, někdo ho předběhl (minimálně těch několik generací jiných blbečků ze Západu). ()
Česká televize vyplodila pořad plný banálních "zážitků" Ládi Hrušky českého cestování Televizní obrazovka má nového superhrdinu. ----- Nejraději poznává domorodé zvyky, rituály a tradice, zajímavá místa, města i odlehlé vesnice,“ dočtete se na stránkách pořadu České televize Dobrodruh. „Nechává se zavést do tajů nejednoho domorodého kmene a životních příběhů. Neohroženě se vydává i za přírodními krásami v nitru divoké džungle, uprostřed vyprahlé pouště, hluboko pod hladinou i vysoko v oblacích. Setkává se i s ojedinělými často i nebezpečnými živočichy…“ Neohrožený borec, který do českých obýváků přináší Dobrodružsví, se jmenuje Adam Lelek. Že je výjimečný a originální, poznáte už podle jeho apartního vzhledu. Do divočiny zásadně vyráží v ohnivě rudých converskách, nebesky modrých kraťasech, se šáličkou ležérně omotanou kolem krku a v nezbytné bekovce nebo kloboučku s roztřepeným okrajem. „Hustě vybuzněnej styling!“ komentoval to kdosi. Lelek ovšem nemíří do Mumulandu. Vyráží do Etiopie, na Papuu – Novou Guineu, na Madagaskar a do dalších divokých destinací, kde dobrodružství doslova číhá za bukem a zážitky se válejí po zemi jako psí hovínka. Ulevuje si výroky jako třeba „Ty kráso!“ nebo „No to je hodně hustej masakr!“ A k tomu chrlí banality typu „Já jsem si tady prostě uvědomil, jak je nezbytný každou odlišnou kulturu od té naší respektovat!“ Rozbitá klimoška Jaká dobrodružství Lelek zažívá? V Etiopii se mu třeba v autě rozbila klimatizace a navíc ještě píchnul pneumatiku. Na Papui se zase musel prodrat mezi regály samoobsluhy. „Když jedu na jakoukoli expedici, tak se vždycky dobře postarám o to, abych měl dostatek jídla,“ sdělil národu, zatímco si do vozíku ládoval konzervy. Obtížen plechovkami se poněkud bizarně vydával za „skutečnými lidojedy“, tedy za kmenem Korowaiů, které „málokdo navštívil“. Až na Lelka, samozřejmě. Průměrný divák ovšem netuší, že mluvit o Korowaiích jako o lidojedech je podobně přehnané, jako kdybyste Čechy označovali za „divoké a krvelačné husity“. K posledním doloženým případům kanibalismu totiž na Papui došlo někdy 70. letech minulého století. Dnes se ke Korowaiům vydávají na treky skupiny německých důchodců, samozřejmě v doprovodu průvodců. Stejně to udělal i Lelek, sám by tam přece nešel. „Nevím, jak zareagujou a jestli mně budou chtít zabít nebo tak něco!“ říká s očima rozšířenýma hrůzu před „lidojedskou“ vesnicí. No jak by zareagovali? Nechali ho přespat v chýši, uklohnili mu večeři a zapózovali mu před kamerou. Věděli, že jim za to nejen zaplatí, ale ještě jim rozdá cigarety. Němečtí důchodci to tak přece dělají už desítky let. Lelkovým největším dobrodružstvím na Papui tak je, že si tam nabije hubu. Poté, co v džungli uklouzne na kládě, spekuluje o „proražené plíci a zlomených žebrech“ a tváří se, že umírá. Když se ale s lidojedy loučí, na smrt dvakrát nevypadá. Plácá je po zádech, směje se na celé kolo a pak si hodí na hřbět batoh a vyrazí do nemocnice. „Prej žádná otevřená zlomenina,“ říká s ulehčením, když o pár dnů později vyjde z ordinace. Tu by ale snad viděl i bez rentgenu, ne? „Snad už budu v oukeji…,“ praví s pohledem dobrodružně upřeným do dáli. „Feel I'm goin' back to Massachusetts…“ Když posloucháte komentář pořadu, nemůžete se ubránit trpkému úsměvu. Hory jsou zásadně „rozeklané“, jezera „tajemná“, bažiny „zrádné“ a prales „neprobádaný“. Jak jinak – když dobrodružství, tak dobrodružství. Diváka jen trochu ruší, že v podkresu k papuánské džungli hraje mexická hudba ze soundtracku k Frickeho filmu Baraka a song Massachusetts od The Bee Gees, ale kdo by se staral o detaily? Lelkovy kritiky na celé věci asi nejvíc popouzí nabubřele přihloupý název pořadu. „Dobrodruh“ je totiž všechno a nic – to slovo je dokonale smysluprázdné. Pro slečinku, která celý život nevytáhnula paty z pražských kaváren, může být dobrodružstvím pěší výlet na Labskou boudu. Fouká tam, je to vysoko a pokud sejdete z turistické značky, můžete zabloudit v kleči. Movitější český důchodce vyráží za dobrodružstvím do Thajska, Tunisu nebo do Chorvatska. Lidi tam mluví nesrozumitelně, k jídlu nedostanete guláš se šesti a navíc se ještě můžete spálit na slunci a chytit průjem. Prostě exotika! Když tihle lidi vidí Lelkovy „výkony“, opravdu jim připadá, že ten člověk dokázal něco výjimečného. Považte, jel do Afriky bez cestovky! Houby s voctem! Jenže pak je tu velká skupina českých cestovatelů, kteří už něco viděli a zažili. Lelek jim připadá jako směšný náfuka a podvodník. Třeba já, podotýkám trochu neskromně. Na desítkách cest po Asii jsem prožil asi čtyři roky života. Zabloudil jsem v indickém Himálaji a při přechodu pětitisícového sedla ve vánici málem přišel o život. Potápěl jsem se na Andamanských ostrovech a zažil přepadení na odlehlém thajském ostrově. Třikrát jsem projel stopem po silnici Karákórám highway na cestě z Číny do severního Pákistánu. Trekoval jsem v ujghurském Tian–shanu a rybařil s domorodci v deltě Mekongu. Po rituální koupeli v indické řece Ganze jsem skončil se žloutenkou v malajské nemocnici. Když se na Srí Lance válčilo, přešel jsem bojové linie k Tamilským tygrům. Dva týdny jsem jako dobrovolník pracoval v hospicu pro umírající bezdomovce v indické Kalkatě. Bydlel jsem v uprchlickém táboře na hranicích Bangladéše a Myanmaru. Zažil jsem tedy myslím o mnoho větší „drsárny“ než nějaký Lelek, ale jsem kvůli tomu “dobrodruh”? Houby s voctem! Raději bych si ukousnul jazyk, než abych tak o sobě mluvil. Připadal bych si prostě blbě a hanba by mně fackovala. „Dobrodruh“ byl snad Livingstone, Batlička nebo Hedin. Všimněte si, že třeba Hanzelka se Zikmundem o sobě jako o „dobrodruzích“ nikde nemluví. A ti dva ctihodní pánové by Lelka strčili do kapsy i s tím jeho srandovním kloboučkem. Bolek, nebo Lolek? Televizní diváci zdá se Lelka příliš nežerou. Členové jeho antifanclubu založili FB profil „Lelkoviny – Bavič“, kde hrdinu překřtili na Madam Lilek. „Upřímně, méně dobrodružného dobrodruha jsem nikdy neviděla,“ dočtete se v komentářích. „Někdo, kdo jde vystajlovanej do pralesa, pak mu podjede noha na kládě, uhodí se do hrudníku a pak zbytek cesty skuhrá, že má určitě propíchnutou plíci? Bude příští díl z nebezpečného Chorvatska z resortu all inclusive?“ Druhý píše: „Po shlédnutí druhého dílu, kdy jsem ‘pana cestovatele’ označil za totálního burana a trochu přitroublého omezence, své mínění upravuji – je to prostě blbec. Esenciální blbec. Jeho ‘výtvor’ je k pláči. O navštívených zemích se nedozvíme nic, jen to, že Lelka bolí zadek, je mu vedro, bolí ho nohy, bojí se, kde bude spát apod... Je to děs. Divák obrací oči v sloup, co zase Lelek řekne za blbost, nebo udělá za pitomost. Kecálek a rozumbrada, který se umí líčit jako největší cestovatel. Hlavně že kolem něj tančí pět průvodců a tři nosiči…“ Třetí dodává: „Jako malý kluk jsem se díval na Bolka a Lolka na cestách. Bylo to kreslený a mnohem lepší než tenhle výtvor…“ Základním problémem podobných televizních formátů je, že extrémní situace, průšvihy a další nečekané události se nedají naplánovat. Skutečná dobrodružství jsou nevypočitatelná. Buď prostě přijdou, nebo nepřijdou. Vy ale máte k dispozici televizní štáb, omezený rozpočet a zpáteční letenku na učité datum. Nemůžete divákům říct: „Hmm, vlastně jsem nic zvláštního nezažil…“ Prostě musíte přivést Dobrodružství, i kdyby čert na koze jezdil. A tak nudnou realitu dramatizujete, co to jde. Bez ohledu na to, že to ve výsledku působí stejně trapně, jako kdyby vás na Mácháči chtěla sežrat lochneska a v Bibione vás unesli islamisté. Vycházkové hole s copyrightem? Česká televize prostě vyhodila veřejnoprávní peníze za povrchní a trapnou pitomost. A přitom dokáže produkovat opravdu kvalitní cestopisné dokumenty, ve kterých se o vzdálených a exotických zemích nejen něco dozvíte, ale s autory i něco zažijete. Série Na cestě, některé reportáže Objektivu, výprava „Trabantistů“, film o Radku Jarošovi, dokumenty Jaroslava Jindry nebo Petra Horkého… Nikdo z nich se ale apriorně nevytahuje. Síla těch pořadů je paradoxně právě v civilnosti, popisnosti a uměřenosti. Věříte, že se to opravdu stalo a že byste to mohli prožít taky, jen kdybyste se odhodlali zvednout svůj líný zadek ze židle. O Lelkově nezměrném egu naproti tomu asi nejvíc vypovídá fakt, že si výraz „dobrodruh“ zaregistroval na Úřadu průmyslového vlastnictví. Viz ZDE . Všimněte si až neuvěřitelně širokého rozsahu registrace. Pokud budete třeba vlastnit hotel Dobrodruh nebo budete chtít vyrábět „dobrodružné“ vycházkové hole, kabelky či papírové ubrousky, musíte mít Lelkovo písemné svolení. Je to asi stejná „vychcanost“, jako kdybyste si nechali zaregistrovat slovní spojení „Dobrý den!“ a pak chtěli peníze po každém, kdo slušně pozdraví. Takže pozor – s dobrodružstvím opatrně. Copyright ně něj má dobrodruh Madam Lilek. () (méně) (více)