Trabantem z Austrálie do Asie
Na hrane pustiny
Režie:
Dan PřibáňScénář:
Dan PřibáňKamera:
Zdeněk KrátkýHrají:
Dan Přibáň, Vojtěch Duchoslav, Dominika Gawliczková, Jakub Koucký, Zdeněk Krátký, Marek Slobodník, Kristína Madajová, Radoslaw Jona, Marcin Obałek, David Novotný (vypravěč)Obsahy(1)
Pádů na motorce v písčitém terénu přibývá a šrámy na tělech se prohlubují. Obavy, že díky pomalejšímu tempu jízdy přijde posádka brzy o zásoby jídla, vody i benzín, se začínají naplňovat. Nezbývá než přistoupit k filtraci vody z kaluže a doufat, že tento pitný režim nezanechá vážnější následky. Po všech útrapách posádku odmění krajina výhledem na slavné Uluru, posvátnou horu původních australských obyvatel. Konec náročné písčité části dobrodružství se blíží a úměrně tomu se pozvedá nálada mezi členy posádky. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
"Jestli pojedeme touhle rychlostí, tak tam nikdy nedojedeme." Až se budu chtít někdy zmrzačit, tak si vezmu starou Čézetu a vydám se na Holland Track. Tam se přizabili i ti, kteří umí jezdit, přičemž mě potěšil zejména Dan, kterak stylově zaparkoval do křoví. Dominika za volantem Malucha taky stála za to, filtrování vody z louže do pusy nemělo chybu a technika přelévání benzínu mezi trabanty mne naprosto ohromila. ()
Pro mě zatím rozhodně nejlepší díl. Marcin konečně dohonil ohon a bakelitová vozítka vesele brázdí cesty, kde by sténala i autíčka s pohonem na všechna čtyři kola. Takhle to má vypadat. Silná vůle a odhodlání ženoucí výpravu na druhou stranu Holland tracku. O tom to celé je. Výrazně více než autíčka se trápí motorkáři. Padají i nejlepší z nejlepších. Třeba takové Domči se v písečku velmi zalíbilo. Člověk ji prakticky ani nevidí na motorce. Dost mě pobavilo, kterak se Dan rozhodl machrovat a se zlou se potázal. Opravdu našlapaný díl, ve které nechybí ani určitý motivační dozvuk. Doufám, že se v podobném duchu bude pokračovat. Nemám co vytknout. ()
Drsný život motorkářů... ()
Z tejto epizódy si chcel snáď každý odniesť nejakú jazvičku. ()
V době, kdy nikdo z nás nedokáže říct, jestli vůbec budeme mít ještě někdy možnost se podívat do vzdálenějších koutů světa, potřebuju cestopisy jako sůl. Akorát nevím, jestli se u nich mám rozplývat onou krásou nebo brečet právě z toho důvodu, že se na ona místa nikdy nemusím dostat sám. ()