Roma violenta
Krutý Rím
Violent City
Režie:
Marino GirolamiScénář:
Vincenzo ManninoKamera:
Fausto ZuccoliHrají:
Maurizio Merli, Richard Conte, Silvano Tranquilli, Ray Lovelock, John Steiner, Daniela Giordano, Attilio Dottesio, John Bartha, Giovanni Cianfriglia (více)Obsahy(1)
Kriminální drama o zločinnosti mladých gangsterů v Římě. V ulicích Říma za bílého dne dojde k brutálnímu loupežnému přepadení městského autobusu, při němž je zabit cestující. Komisař Betti ze speciálního oddělení policie zahajuje pátrání. Loupeže a násilí narůstá. Po zásahu policie u jedné bankovní loupeže je těžce postřelen mladý policista ze speciální vyšetřovací jednotky Bettiho. Pronásledování zločinců se ujme osobně komisař. Prchající auto dostihne a přitom zastřelí…. (tahit)
(více)Recenze (21)
V Římě to svého času opravdu vřelo! Jeden ze stěžejních filmů subžánru poliziotteschi, který byl kdysi za hlubokého socíku uveden i v našich kinech, podobně jako jiná spousta kvalitních snímků, o kterých se nám v nejbližší době v podobě nějaké té reprízy může leda tak zdát. Ani si nedovedu představit, jak tu film ve své době musel zapůsobit, to muselo bejt jak zjevení z čistého nebe, ve srovnání s naší běžnou normalizační produkcí a všemi těmi našemi utahanými rádoby-krimi. Zpět ale k tomuto filmu: V hlavní roli si tu zahrál Maurizio Merli jako neortodoxní tuhý komisař Belli, vůbec tato jeho stejnojmenná úspěšná role, byla jeho první, poté následovaly ještě filmy "Violent Naples" a "Italia a mano armata". Dále, pro kmotra Richarda Conteho (zde advokát Sartori), známého ze stejnojmenného amerického filmu, ale například i z Di Leového "Bosse" či Lenziho "Almost Human", to byl už bohužel definitivně poslední film. Výtečný herec, který zde musel přihlížet znásilnění vlastní dcery, aby pak o pár minut dál, stál překvapivě násilníkovi tváří v tvář, kdy rozsudek za něj ale udělali jiní! Krutý Řím, je velice expresivní, rychlý akční pohled, při kterém se opravdu téměř nudíte, zároveň velmi odvážný (nahota a znásilnění), surový a násilný a politicky nádherně zkažené zločinecké taliánské Eurocrimi. Film jak by mělo být už zvykem, u těch nejlepších poliziotteschi obsahuje velmi kvalitní automobilové honičky (nečekejte však žádnou ameriku, žádné Mustangy nebo Challangery ale jen v uvozovkách evropské Fiaty a Alfy), hezké střílečky (oběti jsou kolikrát úplně nevinní obyčejní lidí, jako děti nebo muž od rodiny na večeři), nakládačky všeho druhu (v nich z přehledem vévodí mlátička Belli) přepadovky (autobus, banky, supermarket a restaurace). Jen mě trochu mrzí, že filmu chyběl, nějaký hlavní efektivní darebák, něco ve stylu Tomase Miliana aj. Jinak ale dobrý, spokojenost, fanouškovská žánrová povinnost, včetně hudebního skóre od bratří De Angelisových, kteří nikdy nezklamou. Komentář zde jako třetí v pořadí.. ()
Hodně mi to připomínalo různý Eastwoodovky ála Dirty Harry. Příběh žádnou geniální myšlenku nepřináší, ale já jsem se u toho nenudil, protože se tam pořád něco děje. A nutno dodat, že co se týče násilí a brutality, tak Italové rozhodně nezůstali nijak pozadu. Třeba tam zloděj při krádeži kabelky na ulici zmlátí bábu hlava, nehlava nebo tam seřežou typa na kryplkáře a podobně. Potěší celkem dobře natočená honička Alfa Romeo Giulia vs. BMW 2000 zhruba uprostřed filmu. Jinak bitky trochu vypadaj jako z nějaký komedie s Hillem a Spencerem a jsou ozvučený takovym tim plácánim, který zní úplně stejně, ať padne pěstí do břicha nebo rána železnou tyčí do hlavy. Celý je to navíc podkreslený veselejma melodiema od De Angelisů. Taky krev je podezřele jasně červená, až skoro oranžová. Trochu z toho smrdí taková Béčkovitost, ale já jsem zrovna byl na to asi nějak naladěnej, takže dávám 4 hvězdy. ()
Mimo Itálii jsou kanonická poliziesca často spojována s politickou angažovaností a sociální kritikou, naprostou většinu zástupců žánru však přitom tvoří snímky, které lze řadit spíše mezi exploatace - poukazují sice na problémy italské společnosti, ale činí tak povrchním a bulvárně zkratkovitým přístupem, který namísto o hlubší vhled usiluje o uspokojování přízemních diváckých choutek. Krutý Řím patří zcela bezpochyby právě mezi onu exploatační odnož a ani se příliš nesnaží to nijak zakrývat. Atraktivitu snímku naštěstí jeho autoři nepostavili jen na vytěžování dobového společenského klimatu v Itálii, ale také na řemeslně dobře zvládnutých akčních scénách, díky kterým Roma violenta neztratila svou atraktivitu ani dnes. Zejména šikovně inscenovaná automobilová honička dokazuje, že Marino Girolami patřil do úplně jiné režisérské ligy než třeba kultovní béčkař Umberto Lenzi. Největší slabinou filmu je ovšem jeho poslední třetina, která působí jako nucený přílepek k předchozímu ději, u nějž už asi scenáristé netušili, jak ho dále natahovat. V rámci přímočarých policejních thrillerů po italsku je ale Krutý Řím stále jednoznačně nadprůměrným a doporučeníhodným dílem. ()
Konfrontace dobra a zla tak trochu připomíná westernový styl. Koncept, který zpravidla u diváka funguje, spravedlivá odplata hrdiny, který bere spravedlnost do vlastních rukou, kdo z koho. Zajisté v tom není náborový leták pro zločince. V každém případě lze říci o filmu, který je částečně inspirovaný skutečnými událostmi, že mu rozhodně nechybí akce ani napětí. Svým způsobem je to kritika zákonnosti a spravedlnosti, která neřeší přiměřeně zlo a násilí v běžné společnosti. Když režisér Marino Girolami připravoval film o působení gangů v Římě, zamýšlel hlavní roli původně nabídnout již slavnému Franco Nero, ale následně pro jeho závazky k jinému filmu svěřil drsnou policejní postavu prakticky méně známému herci Maurizio Merli, který ho oslovil svým hereckým charismatem své osobnosti. Jde o zdařilý řemeslný film, který vycházel především z reálných kriminálních záznamů, nakonec posuďte sami. Co říci na závěr. Chtěl bych připomenout několik faktů. Zajímavostí je, proč se v době probíhající normalizace do československých kin za tichého souhlasu cenzorů tento film dostal. Důvody byly asi následující. Cenzoři byli na svou práci určitě důkladně ideologicky připraveni a není proto divu, že silně negativní obraz ze života kapitalistické společnosti, kde se prezentuje zločin a násilí mohl být z jejich pohledů docela vhodný. A za druhé, co se investuje, to se musí také vrátit. Co taky asi jiného by je mohlo přimět ke schválení promítání? ()
Násilí plodí násilí a zločin je jako hydra - useknete jednu hlavu a narostou dvě nové. Neortodoxní metody komisaře Bettiho sice přinášejí své plody, jsou však trnem v oku nejen zločincům, ale i policii. Loupežná přepadení mají stále častěji mrtvé a lidé se bojí. Během skvostné automobilové honičky neváhá Franco Spadoni (ukázkový představitel padouchů John Steiner) postřílet děti, aby odvrátil komisařovu pozornost. Jeden ze snímků, který šel za minulého režimu i u nás, jelikož soudruzi v něm viděli důkaz prohnilosti kapitalismu. ()
Krutý Řím je opravdu krutý. První z trilogie policejních filmů s drsným poldou Bettim si tradičně nijak nebere servítky a o násilné scény není nouze. Mrazivý dojem vytváří zejména samozřejmost s jakou dochází k veřejným projevům násilí a zločinu vůbec a byť se pohybujeme v mantinelech akčního béčka, kde samozvaný hrdina kosí hordy nepřátel, hraje kritika pokřivené a krvácející společnosti první housle. Betti je nakonec od policie kvůli incidentu s prchajícím zločincem, který neváhá při svém pronásledování postřílet nevinné kolemjdoucí, včetně dětí, odvolán a je angažován organizovanou domobranou, kde se jeho zkušenosti a přístup mohou jen zúročit. Zatímco třeba ve snímku Policie děkuje se setkáváme s fašizujícími snahami o tvrdý přístup ke zločinu, tady vidíme organizaci, která je podobným tendencím schopná odolat i po přímém útoku na jejího vůdce, jemuž je před jeho očima znásilněna dcera. Po dopadení viníků nepřichází vendeta, dostanou jen do držky a jsou předáni spravedlnosti. Na druhou stranu zmetky, kteří zmlátí Bettiho postřeleného přítele, upoutaného na invalidní vozíček, neváhá komisař postřílet do posledního kreténa, a to pěkně do zad při útěku a prý přiměřená obrana. Vlastně zajímavě rozpolcený film. Může být. ()
Po dlhočizných rokoch som sa vrátil k talianskej klasike subžánru poliziotteschi Krutý Rím, ktorý bežal za socíku v našich kinách. Na hodnotení sa nič nezmenilo, len som si to viacej užil ako za mlada. Drsný príbeh, kde je zločin na dennom poriadku a polícia so zákonom sú príliš krátky, dokáže osloviť aj dnes a hoci je spracovanie niekedy zjednodušené a dnes by už nefungovalo, stále sa jedná o divokú jazdu hodnú pozornosti. ()
Volná návaznost z filmu Brutální Neapol, opět plná akce a napětí. Nicméně postava inspektora se proměňuje, když začne proti rostoucímu násilí bojovat formou osobního komanda bez účasti těžkopádného policejního aparátu a ve spolupráci s vlivným advokátem. Na povrch vyvěrá otázka, zda rostoucí násilí lze zlomit ještě větším násilím a zda je možné takovou spirálu vůbec ještě zastavit. Film je zajímavým propojením akčního žánru s psychologickým dramatem a Maurizio Merli se tohoto úkolu zhostil velkolepě. ()
Dost drsný krimi....dva hlavní hrdinové,komisař Betti a advokát Sartori hlava zvláštního komanda rozhodnutých vypořádat se ze zločinci na vlastní pěst.Obětí gangsterů,kteří působí v samotném centru Říma,se často stávají náhodní chodci.Zatímco policie má svázané ruce,mladí zločinci jsou stále rafinovanější a drzejší.Dokonce neváhají přepadnout advokáta Sartoriho v jeho vlastním domě.Dobrý film ,který u nás šel od 18 let ,podařilo se mi na něj protlačit,myslím,že mi tenkrát bylo 12?:-) ()
Příběh se tak nějak motá v kruhu, přepadení, násilí, vražda nevinných, pomsta v různých variacích... V podstatě by z toho mohl být třeba dvacetihodinový film a bylo by to stále stejné, nezáživné. Jak je zmíněno v jiných komentářích, v hlavní roli se měl objevit Franco Nero, ale jeho agent údajně nechtěl jít s honorářem níž. Ještě si připomenu Napoli Violenta, jestli to bylo vážně tak špatné, jak jsem hodnotil kdysi dávno. ()
moja zaujímavosť: Natáčanie filmu prebiehalo v samotnom Ríme. (dyfur) ()
Roku 1975 odmítl italský režisér Enzo G. Casteralli natáčet tento snímek. Příběh vycházel z reálných kriminálních záznamů a byl kritikou na způsoby, které nijak neřešily násilí v běžném životě a společnosti. Film nakonec režíroval Enzův otec, Marino Girolami pod pseudonymem Franco Martinelli. Hlavní roli drsného policisty svěřil méně známému herci Mauriziu Merlimu. Kdyby režíroval snímek Enzo, pak by se býval v hlavní roli asi objevil Franco Nero. Tento film se stal jedním ze stěžejních filmů subžánru poliziotteschi. Ray Lovelock si tady "vystřihl" roli mladého policisty, který se infiltruje do podsvětí, ale je nakonec při přepadení banky postřelen tak, že končí na vozíku. Snímek je ukázkou toho, že Řím sedmdesátých let, byl opravdu jen pro otrlé. ()
Reziser Marino Girolami mi vela nehovori, ale taliansku kinematografiu mam velmi rad. Tento film je tak trochu gangsterkou, a evidentne ide v stopach kultoveho Dirty Harryho 1. Sice genialna myslienka tu nie je, a snimok rozhodne nie je nadcasovy, ale fundov kvalitnej filmariny maximalne pobavi. Taliani proste vedeli tocit, najma v 70. rokoch tocili kvalitu. Jednu za druhou. 85 % ()
Merli je proste nejlepsi zatvrzelej inspektor ze vsech. :-) V tomto nadprumernem poliziotteschi to opet dokazuje. Zajimava Rina Mascetti. 4+ ()
Hodně násilí, dobrá automobilová honička, drsný policajt mlátička, v epizodních rolích krásné dívky. Zločinci jsou opravdu hodně neurvalí, někdy to až přehání, třeba když vyhodí z jedoucího auta starší ženu nebo postřílí děti u školy. Někdy je film dost naivní. Policie nebo domobrana se vždy nějakou nevysvětlitelnou náhodou zničeho nic přichomítnou k nějakému zločinu, komisař je pokaždé ve správnou chvíli na správném místě až je to někdy legrační a na hranici komedie. Asi hraje roli doba vzniku, kdy se na nějakou logiku moc nehledělo. ()
Dost dobré zpracování drsného života mladých v ulicích Říma.Žádná nafouklá bublina,ale realita. ()
Tak jsem se na tenhle film podíval po x té a po x letech. Asi po třiceti. A můj dojem byl podobný. Fandil jsem zase tomuto stylu vyšetřování a trestu. V těch tehdejších letech to byla v kinech taková perlička. Boj proti kapitalismu začínal zde a pokračoval například filmem „San Babilo 20 hodin“. K filmu jako takovému, má to tempo a švih, zvukové balonky při ranách stylu Hill a Spencer a na konci i zamyšlení nad spravedlností ve vlastních rukách. Pro mne tehdy bomba film, dnes totéž, ale přece jen už to spousty jiných překonalo. 201307318355bts.u.(Mediaset 4)+++Dodatek a změna hodnocení (20170727) Za komárů od osmnácti let. Nevím, proč jsme na to šli vícekrát. Protože skoro hodinu je to nic moc. Ale tehdy byl film NĚCO. Do mého hodnocení se nostalgie nepromítá. Tehdy bych dal devadesát, dnes dávám čtyřicet. ()
Zde se to zabíjí či pere hlava nehlava.Na nějaký vyšteřování tu vlastně ani není moc čas.Jen je škoda,že ta míra šablon,kdy se vždy něco semele a začne boj či střelba je opakující motiv,který ke konci graduje až jde hlava kolem,že už to i kupodivu mě přestávalo bavit.Jinak je tu opět zde vše na co člověk už je zvyklej.Merliho buď budete mít rádi nebo nenávidět,ale tady už to člověk bere,že někomu zas nakope prdel.Zde policajti jedou drsnější notu.Celkově násílí je zde vyobrazeno vcelku hojně,je tu i ženský nude prostor.Honička opět skvělá,kdy by se leckterý americký film mohl učit.Jsem zvědavej na Napoli violenta.75% ()
Řím sedmdesátých let bylo doopravdy zvláštní a hlavně kruté místo. Frajeři na skútru, kteří kradou kabelky a neváhají přitom zbít za přihlížení nic nedělajících obyvatel bezmocnou stařenku, prchající lupiči vyhodí ženu-rukojmí za vysoké rychlosti z auta, zločinci neváhající přepadnout autobus, banku, přeplněný supermarket. Proti nim stojí stejně drsná policie, která za svědectvím dokáže zmlátit vyslýchaného skoro až do bezvědomí (inu přeci jen je to sprostý vrah, přinejmenším sprostý podezřelý), nebo lehce nabourá mafiánovi auťáka a následně jej zatkne pro urážku veřejného činitele. Prostě místo plné násilí. "Oplatky se tu pečou", zběsilá pomsta je tu zcela na běžnou záležitostí, dočkáme se tu takových odplat jako zmlácení vozíčkáře, natlačení zrádce pod kola náklaďáku, nebo znásilnění dcery před očima otce a pomsty se dočká i policista po propuštění ze služby. Podle pravidel se zde prostě nehraje... S žánrem poliziotteschi jsem se dosud nesetkal, možná proto mě tento film (příjemně i nepříjemně) překvapil. Na jednu stranu svižný přímočarý snímek, v němž se neustále něco děje, na druhou stranu film nemá jakousi tu typickou "hlavní" zápletku, místo toho se zde postupně řeší hned několik zločinů a divák, který nevnímá během filmu čas několikrát očekává konec, který následně nepřijde. Zejména pokud by to ukončili po výborně natočené automobilové honičce, která nakonec byla kdesi ve středu snímku, hodnotil bych ještě lépe. Navíc tu a tam diváka pobaví, jaké štěstí má policie, která je velmi často náhodou na správném místě ve správný čas. Takto mi to vychází na tři hvězdy. ()
Na tento film jsem čekal dost dlouho, dočkal jsem se teprve více než 40 let po čs. kinopremiéře. Očekávání bylo nemalé, ale až na pár výhrad jsem dost spokojený. Na Merliho (ne)herectví jsem už byl připravený, zato mě nepříjemně překvapily některé dialogy šustící papírem (což mohla být i chyba dvojího překladu přes angličtinu) a řada klišé, připomínající mi téměř až domácí budovatelské agitky z 50.let. Na druhé straně jsem velmi ocenil ústřední myšlenku filmu, věrohodně podanou brutalitu, skvěle natočenou honičku Merliho se Steinerem (možná ještě lepší než ty v pozdějším Merliho snímku Na plný plyn) a originálně nejednoznačný konec. Už asi nezjistím, zda snímek v našich kinech končil přesně takto nebo byl nějak upravovaný směrem k jednoznačnějšímu vyznění... ()