Psychologické drama odehrávající se v malém provinčním divadle, do kterého přijíždí režisér z Varšavy nastudovat inscenaci Wyspiańského hry Osvobození. Svou práci ale odbývá, což je v rozporu s ambicemi mladého herce Krzysztofa, který chce odvést co nejlepší práci.(Festival nad řekou)
Samostatný celovečerní režijní debut Agnieszky Hollandové, jeden ze zásadních snímků polského kina morálního neklidu. Psychologické drama se odehrává v provinčním divadle, do kterého přijíždí známý varšavský režisér, aby nastudoval novou inscenaci klasické polské hry Osvobození (Wyzvolenie) Stanisława Wyspiańského. Jeho hostování je z počátku očekáváno s velkým nadšením, ale nakonec na malém městě odvádí jen rutinérskou práci a svou ledabylost exponuje do pseudoavantgardních, nicméně prázdných a nic neříkajících uměleckých postupů a výrazů. Jako jediný se režisérovi (skvěle ho ztvárnil neherec a jeden ze zásadních tvůrců kina morálního neklidu Tomasz Zygadło) a jeho metodám dokáže vzepřít talentovaný herec Krzysztof (Tadeusz Huk), který nové nastudování hry vnímal především jako velkou osobní výzvu a možnost posunout se umělecky o krok dál. Jeho potřeba vymanit se z povrchnosti, neustrnout ve všední konvenci a odpovědět si na otázky, co je posláním herce, ale i dané inscenace a Wyspiańského textu, však nenachází patrnou odezvu ani u jeho ženy Anky (Halina Łabonarská), taktéž herečky, ani v uměleckém divadelním souboru. Krzysztof nemá adekvátního partnera, jenž by dokázal rozvinout jeho uvažování a osobnost, a tak zůstává osamocen jak ve své profesi, tak v partnerském vztahu. Manželský pár se postupně vzájemně odcizuje. Již na samotném začátku filmu diváci z náznaků vytuší patrnou partnerskou krizi, která přichází po desetiletém manželství a společném, poměrně nudném a konformním životě maloměsta s veškerou jeho rutinou. Místo společného života a prožívání převládá osamocení obou hrdinů, jež postupně graduje ve vzájemné obviňování, oboustranné hysterické scény a naschvály a manželé se vzdalují jak duševně, tak fyzicky. V jedné ze závěrečných scén žena zatouží klidně spícího muže podřezat žiletkou, která se povaluje na nočním stolku v ložnici stísněného bytu.
Obraz nefungujícího provinčního divadla můžeme interpretovat jako výraznou metaforu provinčnosti Polska 70. let (obdobný model funguje např. v televizním filmu Krzysztofa Kieślowského Personál/Personel z roku 1975) a stává se východiskem k úvahám nad soukromými, existenciálními, ale i politickými problémy člověka dané epochy. Podobné paralely lze vysledovat i v konfrontaci hereckého souboru a připravované inscenace hry Osvobození. Je zajímavé, že původní verze scénáře, na němž Agnieszka Hollandová spolupracovala s divadelním režisérem a pedagogem Witoldem Zatorským (krátce po dokončení filmu zemřel při autonehodě), počítala s netradičním nastudováním Čechovova Platonova jako monodramatu o provinčním učiteli. Hollandová nakonec dala přednost kultovnímu polskému textu a jeho rozmanitým politickým konotacím, které důrazněji rezonovaly právě s dobou 70. let.(Letní filmová škola)
S kamerou mezi umělci. Agnieszka Holland ve svém filmovém debutu tvoří pronikavý, příkrý portrét jednoho provinčního divadla. Nahlíží do šatny, bufetu i na toaletu, zaznamenává zdejší hierarchii, odhaluje nekompetenci, cynismus a zoufalství. Do popředí vystupuje místní hvězda Kryštof, který má vyšší ambice než hrát v nepodařených druhořadých představeních. Ale má smůlu. Mladý režisér, s nímž právě spolupracuje na Wyśpiańského Osvobození, se projeví jako ignorant bez talentu. Hercova frustrace je ještě umocněna právě probíhajícím rozpadem manželství s Annou, která je také herečka. Kryštof se pomalu blíží k hranici své psychické odolnosti. V úvodní scéně Kryštof věší na zeď pušku. Odhodlá se z ní vystřelit?(Kino na hranici)
Skvostná terapie pro skupinu "co našinec, to umělec", která by se jim měla denně promítat. Nadšení proti přiznání si, že člověk v řiti působí - natož se v ní sám ocitá. Studie zápasu vnímavého talenta s patologiemi provincionálního divadla, jež ho dokonale zlomí. Tolik rozkošné absurdní situace se třepotají v hereckých šatnách vyhaslých matadorů a div - plných závisti a malosti. Film za 4. Mírou ztotožnění - za 10.(29.7.2012)
Líbilo se mi, že z toho byl opravdu cítit ten morální neklid, divák mohl s hlavními postavami prožívat vztek a bezmocnost. Také se mi líbí jak Agnieszka pracuje s postavami, na každé vedlejší postavě záleží, a i když se na plátně objeví jen na několik sekund, tak má svůj jasný smysl; každá z nich jakoby měla svoje vlastní pozadí.(6.8.2012)
M.Macho
Skvostná terapie pro skupinu "co našinec, to umělec", která by se jim měla denně promítat. Nadšení proti přiznání si, že člověk v řiti působí - natož se v ní sám ocitá. Studie zápasu vnímavého talenta s patologiemi provincionálního divadla, jež ho dokonale zlomí. Tolik rozkošné absurdní situace se třepotají v hereckých šatnách vyhaslých matadorů a div - plných závisti a malosti. Film za 4. Mírou ztotožnění - za 10.(29.7.2012)
JayZak
Líbilo se mi, že z toho byl opravdu cítit ten morální neklid, divák mohl s hlavními postavami prožívat vztek a bezmocnost. Také se mi líbí jak Agnieszka pracuje s postavami, na každé vedlejší postavě záleží, a i když se na plátně objeví jen na několik sekund, tak má svůj jasný smysl; každá z nich jakoby měla svoje vlastní pozadí.(6.8.2012)