Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pan Zygmunt Sawicki je loajální zaměstnanec banky a ctihodný občan malého městečka, který jednoho dne nalezne na ulici opuštěného velblouda. Možná ho tam zanechal odjíždějící cirkus. Sawicki se opuštěného zvířete ujímá a společně se ženou se o něj začne starat. Jeho nečekané štěstí mu ale rychle zhořkne. Brzy se jako majitel velblouda stává trnem v oku, jak u svých spoluobčanů, tak u místních úřadů... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (21)

zputnik 

všechny recenze uživatele

Nebudu se bránit - Krzysztof Kieslowski (1941 - 1996) je pro mě osobně pojem nejenom polské, ale (a to především) světové kinematografie. Pokud nám tento vynikající režisér již nemůže předkládat své kouzelné opusy, může se divák těšit z jeho odkazu alespoň v podobě jeho zpracovaných scénářů. Vedle výborného Tykwerova NEBE je tomu tak podobně i u snímku Jerzyho Stuhra VELKÉ ZVÍŘE. Typicky civilně podaný snímek s hlubokým a trpkým poselstvím... a s ohromnou mírou lidskosti. Lidskosti v tom nejlepším a (bohužel) i horším slova smyslu. Tentokrát nás příběh zavádí na maloměsto nedávné minulosti (předpokládám 80. léta) se všemi svými klady i zápory. Klid a pohoda versus "policajtství", závist, nepřejícnost, pseudopřátelské a pseudosousedské rady (samože míněné v tom nejlepším slova smyslu). Když je to navíc okořeněno neduhy institucionalizace (viz skvělé scény z jednání s úřady), tak není divu, že si mně tento snímek tolik získal. Vedle výše uvedeného předkládá taky zamyšlení nad naší svobodou a jejími omezeními (viz rozhovor Zygmunta s velbloudem o svobodě, která je limitována "jen" přiměřeným provázkem... který se však během filmu ukáže podstatně silnějším, než se zprvu zdá). Shrnuto a podtrženo: Obyčejný příběh s poselstvím hlubším více, než se nám může zpočátku zdát. ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

Klasický případ. ČT nakoupí v balíku dobrých filmů i nějaký ten problematický, dramaturg se na něj podívá, zjistí, že je to tak nebetyčně o ničem, že se to nedá zařadit jinam než do experimentálního Filmového klubu. Diváci uvyklí na Felliniho, Kubricka a Altmana se sice strašlivě nudí, ale říkají si: "Jerzy Stuhr. Hm. A scénář napsal Krzystof Kieslowski! Hmm. A je to černobílé! Hmmm... nedá se nic dělat, má to váhu." Načež uznale pokyvují hlavou nad tezovitým dějem a bodře vyloženými "hlubokými pravdami". Nikdo si netroufá říct ani popel. Je to tzv. syndrom Císařovy nové šaty. 40% ()

Reklama

PinokKio 

všechny recenze uživatele

To jo, pejska nebo kočičku může mít každej, jenže chovat doma velblouda, to je jiný pošušňáníčko. Měkoučkej je, dva prďácký hrby má a maximálně vám hlady zpustoší zahrádku, ale to se dá přežít. Jenže se s ním jako s domácím mazlíčkem nikde papírově nepočítá, byrokracie je šílená všude a závist jakbysmet, takže těch černobílých eskapád si s tímhle Velkým zvířetem užijete až až .. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

TO NEMÁME VÍCE LIDSKÝCH ZVÍŘAT? Provinční maloměsto...ano. Ostatní vždy rozhodnou za tebe, co je pro tebe nejlepší, co chceš, po čem toužíš, co potřebuješ... A tenhle film to (skoro) vystihl ve své nahotě. Přemýšlivý člověk, jakého hrál Jerzy Stuhr, nad tím vším jenom kroutí hlavou a vlastně se ani nesnaží, aby se ostatní zamysleli. Nemají na to. Všechno jen umocňuje černobílá. I když Jerzy Stuhr v tom plnovousu vypadá jak Otomar Krejča :-D ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Při četbě Pučálkovic Aminy mi pořád připadalo, že tam cosi nehraje. A až Velké zvíře mi bezezbytku vyložilo to, s čím se asi tak trochu, třeba i banálně, vybočující občan může setkat, ať jde o komára nebo třeba velblouda. Krásné poselství o tom, že ani nad zdánlivým měšťákem nelze předem lámat hůl a pochopitelně: jakkoli vynikat v davu může být velice nebezpečné. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (4)

  • Natáčanie prebiehalo od 5. do 21. októbra 1999. (tiradentes)
  • Ťavu si zahral Rubio z cirkusu Zalewski. (tiradentes)
  • Natáčalo sa v Tymbarku, Myśleniciach a Rabke, v Malopoľskom vojvodstve. Záverečné scény sa točili vo varšavskej ZOO. (tiradentes)

Reklama

Reklama