Velké zvíře

Překrásně smutná alegorie lidské xenofobie a netolerance. Skutečnost, že jakákoliv výstřednost (zde skrze blouda) je po zásluze potrestána a teprve až opět přestaneme vybočovat z řady, opět budeme vzati na milost společností (obzváť tou vychovanou v komunistickém hesle individualita je zlo), je neuvěřitelně deprimující. (LFŠ 2008) (04.08.2008)

Tak tato tragikomedie se mi moc líbila. Kritizuje byrokracii a typickou maloměšťáckost a nesnášenlivost, která mezi lidmi panuje, ale dělá to s nadhledem a humorem. Člověk ke konci jen kroutí hlavou když sleduje jak se lidé k hlavnímu hrdinovi Zygmuntovi (hraném Sturhem) začnou chovat jako by se nic nestalo, ale on jim už nevěří. Raději jde do ZOO se podívat na velbloudy, kteří se nepřetvařují. A provázek, který najde Zykmunt v blátě už výstižně vyložil zputnik.. Krásný film. (04.04.2005)

Klasický případ. ČT nakoupí v balíku dobrých filmů i nějaký ten problematický, dramaturg se na něj podívá, zjistí, že je to tak nebetyčně o ničem, že se to nedá zařadit jinam než do experimentálního Filmového klubu. Diváci uvyklí na Felliniho, Kubricka a Altmana se sice strašlivě nudí, ale říkají si: "Jerzy Stuhr. Hm. A scénář napsal Krzystof Kieslowski! Hmm. A je to černobílé! Hmmm... nedá se nic dělat, má to váhu." Načež uznale pokyvují hlavou nad tezovitým dějem a bodře vyloženými "hlubokými pravdami". Nikdo si netroufá říct ani popel. Je to tzv. syndrom Císařovy nové šaty. 40% (10.05.2005)

Poslední dobou jsem viděl několik filmů, které mne ve víru silných emocí docela vyčerpaly, ale tentokrát jsem úplně vyřízenej.... smíchy. Zábavná to hříčka o dvou lidech, jejich velkém společníkovi a věčných potížích s byrokraci úřadů. Dobrý úsporný scénář je doplňován poměrně neobvyklou formou, ale ono je hlavně film nutné vidět z praktických důvodů. Dozvíte se mimo jiné, jak možno pověčeřet s velbloudem u jednoho stolu ve třech!! :o) Neskutečný úlet natočit v roce 2000 černobílou komedii nejen s kuriózním námětem připomínající Čapkovy nebo Haškovy povídky, ale místy ještě amatérsky působící kamerou, do toho v každém druhém záběru expresivní velbloudí mlaskání. Neptejte se mne, zda to celé mělo hlubší smysl, ač vzhledem na autora scénáře, kombinaci komedie / drama či pár filosofických momentů ve filmu bych řekl, že něco na tom bude. Scény ze zkoušky orchestru mi dávají znát, že klíč bude možné hledat i u Felliniho. Výzvou bude teprve v budoucnosti sledovat Velké zvíře pokud možno ve vážnější náladě připraven a nezaskočen, a já ty filmy, u kterých už po prvním zhlédnutí vím, že je potřebuju časem vidět znovu, zkrátka rád. Zatím své vnímání stavím čistě na dojmech a závěr byl pro mne po veškeré legraci rozjímavě dojemný... 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (13.03.2020)

Mému oblíbeci Stuhrovi se podařil krásný film. Dívat se na něj je radost. Už jen ten velbloud je prostě neodolatelný. Jako malý nedostatek vidím idealizaci hlavního hrdiny. Ale právě proto, že jsem pana Sawického prostě musela mít ráda a musela ho litovat, jsem tento film velmi prožívala a uvědomila si, co chce říct. Je to o předsudcích, o nepřejících, pokryteckých a zaslepených lidech. Film mě oslovil jak námětem tak zpracováním (černobílá mu sluší). (26.10.2005)