O-bi, O-ba - Zánik civilizace

Místy podmanivá depresivní atmosféra, ne zrovna špatný (byť dost jednoduchý) příběh a fakt, že to rozhodně není blbé z tohoto filmu dělá záležitost, která minimálně za zhlédnutí stojí a která mě osobně celkem sedla. Celé je to vlastně podobenství s několika zajímavými symboly (přirovnání přeživších lidí k neustále praskajícím a padajícím kachličkám), které sice drží pohromadě, ale podle mě všechno bere až moc černě. V určitých chvílích mi to dost připomnělo Massebu, ale na rozdíl od ní se člověk u toho neunudí. Mě osobně se ještě líbila kameru, která sice je hnusná, ale přesně taková měla být, tak i zapůsobila a svůj účel splnila. I přes to, že na tom filmu vidím klady a není jich zrovna málo, i tak jsem pořád čekal, že z toho nakonec vypadne něco víc, něco silnějšího a víc propracovaného a proto víc jak 3* nedám. Ale musím uznat, že ten film něco do sebe rozhodně má. Akorát si teda nejsem jistý, jestli jsem správně pochopil ten divný konec. 3* (22.05.2020)

Určite by sa dalo z témy vyťažiť o niečo viac aj v rámci poľskej produkcie. Nejaký ten exteriérový záber by potešil a zároveň aj dokreslil celkový fikčný svet apokalyptickej budúcnosti, ale zase takto to máme celé z pohľadu preživších obyvateľov. Oceňujem, že v osemdesiatych rokoch si niekto dovolil nakrútiť na východ od železnej opony film, ktorý sa dá čítať viacerými spôsobmi a čakanie na príchod archy sa dá chápať aj ako na príchod oslobodenia zo západu, či už to tak tvorcovia mysleli alebo nie. Ale asi tu bol príbeh o strachu zo zničenia jarovými zbraňami tak jednoznačne v popredí, že niečo skryté pod povrchom bolo každému jedno. Stuhrova postava sa snaží čo to ide, lenže ono to v takomto svete už proste nejde a ide o to, či sa s tým zmieriť, alebo bojovať aj napriek vedomiu márnej snahy. Podľa mňa záživnejší Szulkinov film ako Vojna svetov- budúce storočie. (14.07.2018)

Mé počáteční zklamání, že toto není adaptace slavného Huxleyho románu, jak jsem čekala, se postupně s každou další minutou pomalu rozplývalo. Jak už tu kdosi napsal, film není zrovna atraktivní po vizuální stránce, ale mně tentokrát to vítězství obsahu nad formou sedlo na dnešní rozpoložení přímo ideálně. Film mi svým komorním, krapet divadelním ztvárněním tak trochu připomněl naše Karamazovi a jako vize mrazivé postapokalyptické společnosti na mě zapůsobil stejně dobře jako například pozdější Brazil, zvlášť scénu, kdy jsou knihy rozemlety na prach a ten je pak vhozen mezi vyhladovělý dav, jako jejich denní dávka jídla, si budu asi ještě dlouho pamatovat. (06.09.2014)

Piotr Szulkin je specialistou na sci-fi v polském pojetí a pro své projekty dokázal získat i známé herce jako Jerzyho Stuhra či Krystynu Jandovou. Nejde o žádnou akční podívanou; děj se odehrává v čase po apokalyptické jaderné válce, jež vyhladila prakticky celé lidstvo; v temném ovzduší podzemního betonového bunkru, v němž živořící zástupy umírají v beznadějné šedi a v jejichž hrdlech mizí knihy a další pozůstatky starého světa, prodírá se mezi deformovanými charaktery a masou manipulovanou falešnou vírou v přílet spásné Archy jediný muž, který se snaží z bezvýchodné situace najít cestu. Děsivá vize budoucnosti, která oproti československým – vždy spíše komediálním – pokusům o žánr sci-fi neskrývá seriózní ambice, dokáže strhnout, avšak silnější sdělení nedovede zcela přenést, když závěr je až příliš interpretačně bohatý a přeci jenom – divák po jistém vyjasnění jinak zamlženého příběhu určitě trochu toužil. (16.01.2012)

Kdybych měl vybrat několik režisérů, které bych vnímal v rámci sci-fi žánru jako zásadní, protože do něj přispěli buď opakovaně nebo s něčím osobitým i nadčasovým, Piotr Szulkin by se mezi nimi mohl spolehlivě ocitnout. Přeci jenom v letech 1979–1986 natočil hned 4 postapokalyptické sci-fi s ojedinělým stylem a atmosférou, z čehož minimálně Válka světů – příští století mi přinesla silný zážitek, i ty další dva filmy mi připadaly zdařilé, originální a hodné pozornosti. Jenže i mistr tesař se ve svém oboru někdy utne a mnou právě viděný, poslední zbývající snímek ze Szulkinovy postapo série na mě přesně jako takové utnutí zapůsobilo. Zápletka obsahující podobenství o přeživších lidech, kteří kdesi v podzemní továrně čekají na záchranu v podobě příletu (patrně neexistující) Archy, mě sice na chvíli zaujala, ale v samotném provedení ve víru nekonečných bizardností a bláznivých postav uprostřed klaustrofobického prostředí ke mě potenciální přesah příliš nedokázal proniknout. Zatímco nasledující Szulkinův film Ga, Ga – Sláva hrdinům měl v sobě zároveň pro mě podmanivou nadsázku a fungoval v něm absurdní humor, zde to vypadá, že se všechny ty bláznivé výjevy berou úplně vážně a občas to spadá až do odporné nechutnosti (naturalistické vracení před kamerou a pod.). Sice tu nechybí hutnější temná atmosféra, ale moc mě nevzala, pokud byla téměř celou dobu úplně stejná a negradovala. Ani oblíbený Jerzy Stuhr mě tady moc nedokázal zaujmout, ani k jeho postavě bloudícího chlápka jsem si jaksi nic nenašel. Celou tu bizardnost zachránila až poměrně slušná poslední třetina, kde děj se konečně někam posunul a nabídl i pár silných obrazů (mj. ten se slepě veřícími lidi na útěku za Archou uprostřed stoupající mlhy) a dost působivý „nadpozemský“ závěr, žel vzhledem k mým celkovým dojmům víc než lepší 2 hvězdičky nedokážu dát. [50%] (27.11.2021)