The Calm
Spokój, 1976-1980
Režie:
Krzysztof KieślowskiScénář:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Piotr FigielHrají:
Jerzy Stuhr, Izabela Olszewska, Jerzy Trela, Michał Sulkiewicz, Danuta Wiercińska, Elżbieta Karkoszka, Jerzy Fedorowicz, Stefan Mienicki, Marian Cebulski (více)Obsahy(1)
Když je Antek propuštěn z vězení, touží především po klidu. Najde si práci na stavbě daleko od domova, později také ženu, s níž žije svůj zdánlivě poklidný život. Jenže když se na stavbě začne náhle ztrácet materiál, padá hlavní podezření samozřejmě na něho. Dokáže se se situací vyrovnat?
V roce 1976 natáčí Krzysztof Kieślowski pro televizi dlouhometrážní hraný snímek Klid. Vycházel z nepříliš výrazné literární předlohy – novely Lecha Borského Krok za bránu (Krok za bramę) a scénář dost významným způsobem pozměnil. Většinu své pozornosti soustředil zejména na hlavní postavu, kterou již od počátku psal na tělo přímo pro herce Jerzyho Stuhra. S ním se setkal už při natáčení svého předchozího filmu Jizva, kde Stuhr ztvárnil jen vedlejší roli asistenta ředitele.
Sám Kieślowski ve svých vzpomínkách charakterizuje snímek jako „příběh člověka, který vyšel z vězení a touží po jediném – po klidu. Nechce dělat kariéru, ani získat peníze, přátele nebo lásku. Přeje si jen ležet u televize a vydělat si skromné dva tisíce měsíčně, aby se mohl dobře najíst“. A takový Antoni Gralak – dělník s kriminální minulostí – opravdu je. Po propuštění z vězení ho čekají jen samá zklamání: zřekne se ho rodina i snoubenka, a tak mu nezbývá než začít znova a na úplně novém místě. Najde si práci na stavbě daleko od domova, později také ženu, s níž žije svůj zdánlivě poklidný život, který by – snad – mohl konečně dostat nějaký smysl. Jenže když se na stavbě začne náhle ztrácet materiál, padá hlavní podezření samozřejmě na Antka. Navíc v závodě propukne stávka a vedení na něho tlačí, aby na své kolegy donášel. Dokáže se Antek se situací vyrovnat?
Klid lze považovat za jeden z prvních filmů proudu tzv. kina morálního neklidu. Kieślowski sice svého hrdinu ještě nenechává aktivně prosazovat své názory a výrazně se vymezovat vůči neuspokojivé realitě, spíše ho prozatím staví do pozice pasivního pozorovatele. Skrze jednotlivé situace však jako bedlivý dokumentarista pečlivě zaznamenává nelichotivou realitu a morální rozklad Polska poloviny 70. let minulého století. Fenomenální kameraman Jacek Petrycki natáčel na barevný materiál, zobrazená realita nevlídných interiérů i exteriérů ovšem na diváky emotivně působí svou všudypřítomnou šedí. Skvělý Jerzy Stuhr zaujme záměrně rezignovanou hereckou polohou, která sebou přináší úsporná gesta a téměř „neherecký“ rejstřík.
Protože Krzysztof Kieślowski natáčel snímek v – pro polskou historii – konfliktním roce 1976 a ve filmu se objevily scény zobrazující stávku, vnímaly oficiální kruhy Klid výrazně protistátně. Také postava muže, který prošel vězením, nebyla pro cenzuru akceptovatelná, a tak se film dostal na celé čtyři roky do trezoru. V televizi si odbyl premiéru až v době určitého uvolnění v roce 1980. Sám Kieślowski ovšem Klid za politický snímek nikdy nepovažoval.
(Pavla Bergmannová, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Klid se zabývá morálkou společnosti a na svůj čas uvedení si několik málo let musel počkat. Klid nemá ambice k vyvození závěrů morálního poselství, soustředí se na vnitřní svět prosté touhy po obyčejně spokojeném životě a jeho rozpolcenost. Klid touží po klidu, okolí chce znát zásadní stanovisko a neochota rozhodnutí nikoho neuspokojí. Vyprávění obrazu opět stojí přímo uprostřed proudu vášní a strachu, rozervanost je nejhlasitějším a nejznepokojivějším pocitem, morální zodpovědnost ke společnosti je zapomenutým ideálem. intimita v daných podmínkách soužití trpí křečovitou neosobností a vnitřní obavou. Krzysztof Kieślowski nemoralizuje, ale hledá cestu ven z nevybíravě rozsáhlého stavu úzkosti. Hlavní postavou hledání osobního štěstí je Antek Gralak (pozoruhodný Jerzy Stuhr), z vězení čerstvě propuštěný a napravený delikvent. Druhá šance se musí přizpůsobit odcizení a nedůvěře minulosti a vydává se najít svou představu životního štěstí a hmatatelného smyslu v nových kulisách života. Netouží po velikosti, ani po slávě, či pozornosti, ale osud se hlasitě směje a vyžaduje svou nutnou daň pospolitého soužití a výhružně se sklání nad svou vlastní morální potřebou. Strkání hlavy do písku není dovoleno. Důležitou postavou je Zenek (zajímavý Jerzy Trela), stavbyvedoucí a Antekův nadřízený. Jistý otcovský přístup je pouze osobní prospěchářskou snahou, vlastní pochybení se výstražně trestá na ostatních. Hlavní ženskou postavou je Jedynakowa (sympatická Izabella Olszewska), vdova a Antekova bytná jeho druhé šance. Mateřské pudy se mísí s intimní nenaplněností. Smutek hledá svou chvilku bezbranného konejšení a tiše čeká. Výraznou postavou je Mietek (Michal Sulkiewicz), Antekův nejbližší spolupracovník a Zenekův oponent. Obyčejní pracující drží při sobě i v těžkých chvílích demonstrativního nesouhlasu. Výraznější ženskou postavou je Bożena (Danuta Ruksza), zakřiknutá Antekova novomanželka. I ona je znervózněna rozechvělým stahem všeobecné potřeby k vyjasnění Antekova postoje. Z dalších rolí: bývalá Antekova snoubenka Kryśka Stańczak (Elżbieta Karkoszka), společně s Antekem propuštěný mladý spoluvězeň (Jerzy Fedorowicz), či vedoucí dělnické ubytovny (Marian Cebulski). Klid zaujme svým příběhem v zoufalství nemožnosti směřovat veškeré své úsilí ke svému vlastnímu vnitřnímu cíli. Stav společenské morálky je závažně nabourán, hrdina nemá právo volby soukromí. Příkladná a nezvratná rozpolcenost života! ()