Třetina noci
Trzecia część nocy
The Third Part of the Night
Tretia časť noci
Režie:
Andrzej ŻuławskiKamera:
Witold SobocińskiHudba:
Andrzej KorzyńskiHrají:
Małgorzata Braunek, Leszek Teleszyński, Jan Nowicki, Jerzy Goliński, Anna Milewska, Michał Grudziński, Marek Walczewski, Hanna Stankówna (více)Obsahy(1)
Myšlenkově i formálně neobyčejně originální debut, který začátkem 70. let vyvolal v Polsku velké diskuse. Děj, zarámovaný citátem ze Zjevení sv. Jana, se odehrává v kulisách okupovaného Krakova. Ve zvláštním oddělení tu pěstují vši, které přenášejí tyfovou nákazu. Zaměstnanci je krmí vlastní krví oplátkou za zvýšené potravinové příděly a osobní dokumenty, které je chrání před uvězněním. Krmí smrt, aby sami mohli přežít. Z jejich bacily zamořené krve se při vhodném dávkovaní stává lék. Na psychickém profilu hlavní postavy se podepisují strach, deprese, nejistota a obsesívní touha po vnoření se do jiné bytosti a ztotožnění se s vlastní společností a národem, s jejich potřebami a ideály. Povídku pro film napsal režisérův otec jako prostý realistický příběh, jehož aktérem byl kdysi sám. Režisér vybudoval nový, současný pohled na dobu a pocity, o nichž slyšel a přemýšlel. Metaforická invence vychází z fascinace tématem "jak se bránit před zpustošením, které přináší válka v emocionální a morální sféře". Surrealistické vidění skutečnosti, dialogy ve stylu literární absurdnosti a exaltované herecké projevy vytvářejí ve filmu s barvou krve a apokalyptických hrůz atmosféru úzkosti, vzrušení a vnitřního neklidu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
(KSE - P) Celovečerní debut Andrzeje Zulawského vznikl před nástupem tzv. "kina morálního neklidu", což je možná jeden z důvodů, proč se TŘETÍ ČÁSTI NOCI nedostalo tolik pozornosti v pozdějších letech. Přitom jde o kvalitativně srovnatelný počin se SPALOVAČEM MRTVOL, ve kterém zasazení do válečných let slouží k výpovědi o komunistické totalitě doby vzniku obou děl (1968 a 1971) a ústřední postava, na kterou se vyprávění omezuje a která se čím dál tím víc propadá do svých představ, zde svou mentální vyšinutostí slouží k zachycení atmosféry zmaru, bezvýchodnosti a deprese. Menší potíž bych viděl v tom, že ve SPALOVAČI MRTVOL není problém rozlišit, kdy se jedná o skutečný výjev a kdy o pouhou představu protagonisty, a tak je mnohem snažší být vyprávěním pohlcen a bavit se černohumornými pasážemi, které doceňuje především současná generace. VTŘETÍ ČÁSTI NOCI je již od samotného začátku vše vychýlené a ke konci to vede k nemožnosti rekonstruování fabule jako takové, což klade vysoké nároky na diváka, který může být v některých pasážích předistancovaný, ať se ruční kamera, její netradiční úhly a měkké svícení snaží o imerzi sebevíc. Pro plné docenění (či naopak odsouzení, protože může jít o ukázku narativního konstruktu a mind-fucku s pointou neospravedlňující předchozí dění) bych film potřeboval vidět minimálně ještě jednou. ()
…A V TYTO DNY BUDOU LIDÉ HLEDAT SMRT, ALE NENALEZNOU JI. A BUDOU CHTÍT ZEMŘÍT, ALE SMRT OD NICH UTEČE.... /// Víte co, faktem je, že skoro nedejchám…. Michalovi vybijou rodinu, za chvíli jdou krutě i po něm, a najednou mu v náručí (trochu kecám – na podlaze) leží (cizí) ženská s nohama do praku a rodí. Kamera jí čumí do ksichtu, vona zas na mě, ale Michal je naštěstí vyděšenej víc než já. Porod v přímým přenosu – IRACIONÁLNO zdá se být ohavné, ABSURDITA, kterou je těžko popsat slovy, páč veškerý podivnosti nikomu (tady) podivný nepřipadaj (rozumíš mi, nemluvím jako blázen?). Ne, ponorku na stromě pletoucí svetr nečekejte. Jen vši, protože být živitel je tou nejlepší prací. TY TO VIDÍŠ! NĚCO CO NENÍ…. hodně zvláštní filmovej vejlet, jenž vyvolá spoustu zajímavejch otázek a servíruje ještě víc podivnejch odpovědí (ze kterejch třeba ani jeden není moudrej). (Přesto) srozumitelnej KLUBOVEJ FILM, kterej nemá šanci zestárnout a na jehož konci pochybuju o svým duševním zdraví. Takže v podstatě frajeřina! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na filmy plný vší. 2.) Protože miluju ,,surrealistické vidění skutečnosti, dialogy ve stylu literární absurdnosti a exaltované herecké projevy, které vytvářejí ve filmu s barvou krve a apokalyptických hrůz atmosféru úzkosti, vzrušení a vnitřního neklidu“ (buď v klidu, to jsem nevymyslel já, ale distributor… ) . 3.) Když nám doma dojde řeč, pomůžou citáty ze Zjevení sv. Jana. 4.) Thx za titule ,,fredikoun“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** ()
Vysávanie príjemného, ušľachtilého zo životov prisatím sa vší na kožu. Hmýriacie sa tvory, ako záchrancovia života v prísľube z nich vyrábanej vakcíny. Degradácia tela i práce za získanie obživy. Atmosféra zmaru, riešiaca guľkou do hlavy každý náznak odporu. Slepota vodcu rebelov, vzletne protestujúca, no nevidiaca zmysel ani cieľ zriadenia, ktoré by malo nahradiť despotizmus. Rasizmus a selekcia panujúceho režimu zasahujúca jeho odporcov - pasujúcich sa za hodnotnejšie morálne autority, než ostatní ľudia. Alegória prežívania v dusnej šedi totality, prehliadka zástupných citov, predzvestí pádu. Minulosť kráčajúca prítomnosťou, nedefinovateľné a nejasné hranice vnímania i prežívania. Otcovia ničení postojom potomkov, potomkovia končiaci guľkou tyrana, matky strácajúce partnerov... Nemožno povedať, že ide o príjemný film. Viacero explicitne nechutných obrazov násilia a krvi a symbolických scén ukazujúcich zhnusenie v spoločnosti zúfalstva a tyranie. Nádej v podobe zatiaľ márneho, často tápajúceho, ešte častejšie potlačeného, ale predsa sa vzmáhajúceho odporu. Poliaci však takéto pochmúrne existenciálne podobenstvá majú akosi v krvi, čo je dané ich históriu hrdého, no až príliš často rozdeľovaného, zradeného a porobovaného národa. ()
Jeden z filmov, ktorý sa nekomentuje ľahko. Dostal som zmes rôznych pocitov, ktoré sa len ťažko definujú... Film bezpochyby disponuje veľkým myšlienkovým presahom a tiež zaujímavým, neortodoxným spôsobom ako túto myšlienku podať divákovi, to klobúk dole. Metaforické a surrealistické vnímanie sveta v náväznosti na bezútešné prostredie, kde všetko akoby bolo naopak, tu vytvára skľučujúcu, ťaživú atmosféru, ktorá vydrží až do samotného konca. Sem-tam jej navyše dopomôže aj nejaká drsnejšia scéna, čo však nie je žiadne prekvapenie pre tých, ktorí poznajú tohto skvelého režiséra. Čo sa týka dejovej linky, tak narozdiel od ostatných som mal v nej jasno, hranice reality a abstrakcie tu boli pevne dané a takmer po celý čas som sa v príbehu celkom dobre orientoval, aj keď bol vyskladaný mozaikovito a pomerne zložito. Problém nastal až v samotnom finále, kde som sa už stratil, a to takým spôsobom, že vôbec neviem čo si o tom všetkom mám myslieť. Navyše hlavná postava toho mladíčka mi bola nesympatická, celý čas som si k nemu hľadal cestu no žiaľ nijakú som nenašiel. Avšak tak akosi podvedome cítim, že si tento film nadpriemer zaslúži. 70/100 ()
Válečné psycho. Andrzej Zulawski natočil o deset let později o něco známější thriller Posedlost, snímek, který kladl vcelku těžké nároky na diváka. To samé je nutno očekávat i u Třetí části noci. Nelze tento film jednoznačně uchopit ani pochopit. Hlavně bych rád zmínil velmi povedenou hudbu Andrzeje Korzynskiho, která dobře vykresluje atmosféru snímku. ()
Uff, dávno jsem nezažil u filmu tak šíleně tísnivý zážitek, kdy ta tíseň spolu s bezvýchodiskovosti zacházela spolu s hutnou atmosférou až do morku kostí a přenášela na mě tolik nevolnosti... Díky excelentní výtvarní stránce se ta tíseň zvláštně mísila s jemnou fascinací a pocitem, že úplně od ní zase nechci uniknout a že tohle procitnutí má přeci jenom jakýsi smysl. Takový znepokojivý nepoměr, jako ta nevšední práce několika ústředních postav, děsivá a při tom díky výsledku tak užitečná a tudíž hodná své existence. „Možná, že je tohle vyhlazování jako mor, seslaný proto, aby si lidé uvědomili hodnoty svého života...“ Vrátil jsem se k tomuto horrorově laděnému filmu zasazeného do válečné okupace po 5ti letech od prvního zhlédnutí a uděluji tentokrát o celou hvězdičku víc. Dřívější částečné znechucení se proměnilo v ocenění. Už od prvních scén s přepadením domu na koních a následného útěku mě tu totálně dostala a přikovala silná atmosféra podpořena dynamickou kamerou, k tomu snímek nabízí nejeden zajímavý motiv, často protkán i hlubším zamýšlením a zapůsobily na mě i dokumentárně laděné scény z „pěstování“ vší... Jediné, co mi vyloženě nesedlo, byla kromě pár hystericky přehnaných okamžiků hlavně stylizace závěru, kdy začne hrát moderní rocková hudba... což dosavadní atmosféru se silným dobovým nádechem nakonec zcela pohřbilo, než aby ji nechal Żuławski doznívat. [85%] ()
Ťažko uchopiteľný snímok debutujúceho Andrzeja Żuławského. Drsná výpoveď o súdobej realite dotvára svoj príbeh prelínaním snových sekvencií so skutočnosťou. Film bežal v našich kinách v roku 1972. ()
ČESKOSLOVENSKÁ KINOPREMIÉRA: SLOVENSKÁ POŽIČOVŇA FILMOV = 1972 (18.7.2009) ()
S Bohom si nikto z nás nie je roveň..a ak sa chceme pýtať, Bohu sa smú klásť len tiché otázky...a ja by som sa pýtal, akurát neviem ticho...neviem...neviem... ()
Nebyl jsem schopen racionalne pochopit, o cem ten film je, ale stejne mi prisel dobry, zejmena formalne a pocitove. Dobre se na ty silenosti divalo. ()
Film je situovaný do obdobia 2. svetovej vojny, okupovaného mesta Krakow a je skutočným príbehom. Michal prežil veľkú tragédiu, keď na vlastné oči videl, ako mu postupne v rukách Nemcov zahynula manželka, matka a syn. On a jeho otec prežili lebo boli na prechádzke v lese. Pridal sa k podzemnému odboju a utekajúc z neúspešne vykonanej sabotážnej akcii, gestapo zatklo muža, ktorý bol oblečený ako on. Svedkom tejto scény bola tehotná žena, manželka zatknutého muža. Bol prítomný pri pôrode a cítil sa byť viazaný im ďalej pomáhať a dostať jej manžela z rúk gestapa. Dostal sa do ústavu vo Ľvove, kde kŕmil vlastnou krvou vši za zvýšené prídely potravín. V meste Ľvov bol ústav profesora Rudolf Wiegl, ktorý vo veľkom vyrábal vakcíny proti týfu pre nemeckú armádu. Tu bolo zamestnaných okolo 10 tisíc ľudí, ktorých práca v tomto ústave bola krytím pred odvlečením do Nemecka, respektíve do koncentračných táborov. Tzv. kŕmenie vši (u mužov sa robilo na lýtkach a u žien na stehnách), robilo množstvo osôb z oblasti kultúry, odboja. Zároveň dostávali aj zvýšené prídely na potraviny, ktoré im umožňovali prežiť. Kŕmili smrť, aby mohli prežiť ()
Polský Josef K v halucinačním oparu umírajícího Krakova svádí marný boj sám se sebou ve snaze najít světlobod svého počínání. Prostřednictvím sugestivní ruční kamery (a jejích mikroskopických pohledů), absurdních cákanců krve, paranoidně roztroušeného syžetu a nechutně mrazivých lokací dovede Třetí část noci přenést na jedince vzácnou a podmanivě odpornou atmosféru druhé světové a neschopnosti vymanit se z točícího celku. Ačkoli je Třetí část noci především psychologický horor, krvavé záběry vší by obstály jako solidní monster film. ()
Ťažkotonážne, pochmúrne,depresívne,odpudzujúce,desivé,znepokojujúce s neprirodzenou atmosférou.Tento film je veľmi odlišný od bežnej filmovej produkcie.Ale v Poľsku bolo urobených viac takýchto filmov.Film sa odohráva z veľkej časti v meste Ľvov,ktoré leží teraz na Ukrajine,ale vtedy ešte patrilo Poľsku,v tom čase bolo ale Poľsko okupované Nemcami.V celom filme nie žiadny normálny moment,všetko je tam akosi roztrieštené,veľmi ťažko sa to dá opísať,hoci dej nie je nijaký zložitý.Pripomínalo mi to hodne Franza Kafku.Všetko v celom filme je veľmi bezútešne,všetci sú veľmi skľúčený a žiadny úsmev v celom filme nie je.Hneď začiatok filmu je hodne krutý.Občas film pripomína aj Ingmara Bergmana.Naprosto šialená zaležitosť.Keď si spomeniem na ten ústav na výskum vši,ktoré prenášajú týfus,tak mi je ešte aj teraz zlé.To nie je film pre každého. ()
Reziser Andrzej Zulawski natocil silny depresivny film o diani v okupovanom Krakove. Chlad, mizeria a depresia sa sinu z kazdeho okamziku filmu. Silny namet, silny a zapamataniahodny film. 89 % ()
Jednoduché myšlenky podávané hrozně složitým způsobem. Takže takový typický Zulawski, což v porovnání s ostatními filmy rozhodně neznamená nic typického a normálního. Na rozdíl od Ďábla tu je ale dost jasné (a to asi pro každého), o co autorovi šlo. Aby taky nebylo, když je to vidět v každé scéně, slyšet v každém dialogu a když to má tak šílenou, drsnou a nepříjemnou formu, díky které je ten film dost intenzivní a nezapomenutelný. Myšlenkově se to ale bohužel nikam neposouvá a jen se neustále deklamuje pořád to samé dokola, až mi to po čase začalo připadat krapet nudné a pořád jsem doufal, že to bude mít větší přesah, ale bohužel se tak nestalo. Jasně, měla to být vyloženě jen výpověď o krutosti války dost netradičním a drsným způsobem, složitým na sledování, ale jako někoho, kdo tyhle šílené filmy vyloženě vyhledává, mě to sice chytlo, ale výrazně mi to kazil fakt, že se to nesnaží jít hlouběji. Je to neustále bezvýchodné, nepříjemné, dokonce až nihilistické, začíná to i končí apokalypticými úryvky ze Zjevení, repetitivně se zde opakuje, jak se Bůh na všechny vykašlal a všechny nás tu nechává trpět... A jak už jsem psal, tohle se zde děje pořád a pořád dokola, bez snahy to někam víc vést. A přitom by to šlo - Posetitel muzeja je podobně šílený a bezvýchodný, i když není o válce (ale o apokalypse), ale obsahově je to značně hlubší a víc to zachází dál. Třetí část noci jen stojí na místě a z bludného kruhu nihilismu se stejně nevymotá, resp. ani se o to nesnaží. 3* ()
Na môj vkus príliš surrealitické filmové dielo s divadelnými, takmer až absurdnými dialógmi a monológmi, s výnimkou vojny tak odtrhnuté od reality, že kŕmenie laboratórnych vší ľudskou krvou a separovanie lieku z útrob týchto vší je tým najnormálnejšm prvkom celého filmu. ()
Expresionismus, šílenství. Franz Kafka. Valérie a týden divů. Tak na mě působila atmosféra tohoto filmu Andrzeje Zulavského. (nemysleno nikterak špatně) . ()
Deprese, bezvýchodnost a závan šílenství, aneb takto film působil. Výborně vykresluje svou dobu a absurdně prohlubuje určité výjevy. Musím se přiznat, že mi některé nuance a narážky utekly. Po dějové stránce si nejsem také úplně jistý, někdy bylo velice těžké rozlišit v jaké realitě respektive časové rovině nebo představě se film nacházel. ()
Żuławskiho filmy jsou rozhodně nestandardní. ()
Jeden z nejkontroverznějších polských filmů, který byl kdy natočen od talentovaného Andrzeje Żuławskeho. Snímek byl velmi bouřlivě přijat v Polsku, někteří ho odsuzovali, jiní ho obhajovali. Režisér použil příběh z vlastní rodiny, kdy jeho otec pracoval v institutu ve Lvově, ve kterém se pracovalo na séru proti skvrnitému tyfu, a tudíž byly všichni trvale infikováni. Samotný příběh, jenž se odehrává v období 2. světové války, začíná, tím, že, hlavní hrdina, Michal, sleduje, jak mu zabíjejí matku, ženu, i dítě. Po tomto incidentu odjíždí do města, kde se chce zapojit do odboje. Ihned poté, je mu však na stopě gestapo, které ho pronásleduje až domu, ve kterém postřelí jiného muže se stejným kabátem jako on, a proto Michal přežívá. Seznamuje se také s ženou postřeleného muže, které pomáhá porodit dítě. Velmi brutální film, který se nebojí ukázat krev, násilí, porod v přímém přenosu či mikroskopické záběry vší. Zároveň velmi zručně střídá žánry, od válečného thrilleru, přes psychologický snímek až skoro po horor. Rozhodně drsný, ale dost náročný film, zvláště na první zhlédnutí, proto bych ho rád viděl znovu. ()