Wojna światów - następne stulecie
The War of the Worlds - The Next Century
Režie:
Piotr SzulkinScénář:
Piotr SzulkinKamera:
Zygmunt SamosiukHrají:
Roman Wilhelmi, Krystyna Janda, Mariusz Dmochowski, Jerzy Stuhr, Marek Walczewski, Bożena Dykiel, Joanna Żółkowska, Wiesław Drzewicz, Janusz Gajos (více)Obsahy(1)
Populární televizní zpravodaj Iron Idem (Roman Wilhelmi) musí ve svém pořadu přečíst zcela zfalšované zprávy. Marťané, kteří před několika dny přistáli na Zemi, nejsou přáteli a dobrodinci lidstva, jak musí Idem na příkaz svého šéfa tvrdit, nýbrž uzurpátory. Pomocí falešné, vtíravé propagandy a zástupů lidských přisluhovačů a kolaborantů se jim podaří získat moc. Jako šedé eminence v pozadí pak organizují masové odběry lidské krve, která je jejich skutečným cílem. Idem ztratí důvěru svých nadřízených a stane se terčem občanské perzekuce. (Ivan Adamovič: Encyklopedie fantastického filmu)
(více)Recenze (18)
(KSE - P) VÁLKA SVĚTŮ - PŘÍŠTÍ STOLETÍ Piotra Szulkina, polského žánrového tvůrce inklinujícího ke sci-fi podobenstvím, obsahuje v úvodu věnování dvěma Well(e)sům - H. G. Wellsovi a Orsonu Wellesovi. Příznačnější je pro výslednou podobu díla zmínění druhého jmenovaného, protože spíš než o aktualizovanou adaptaci literární klasiky jde o podobenství, u kterého je dobová symptomatičnost nepopíratelná, ale mnohem zajímavější je reflexe mediální manipulace, která ze Szulkinova snímku dělá dílo vskutku nadčasové. Zatímco významová rovina je tak aplikovatelné i na dnešek, ačkoliv se mířilo na totalitní - komunistický - stát s represivními policejními složkami a filtrace vědění i snadného ovlivňování jedinců a "mas", vše ostatní nasvědčuje tomu, že divák sleduje film z 80. let. Dnes se dle mého nedá na film dívat s úsměvem, protože především výtvarné řešení od kostýmů a líčení až k interiérům/exteriérům svádí chápat dílo jako camp, ačkoliv nezáměrný. Ona "dobová příznačnost" tak nutí ke srovnání s jinými, podobně laděnými počiny západní proevenience, především BRAZILEM Terryho Gilliama a 1984 Michaela Radforda, kdy z tohoto srovnání VÁLKA SVĚTŮ - PŘÍŠTÍ STOLETÍ vychází jako formálně, atmosfericky i myšlenkově slabší. ()
Abyste něco dokázali pochopit, musíte to zažít. Nestačí říct, že totální nadvláda nad člověkem je špatná. Co ta totální nadvláda je, bez vlastní zkušenosti tak úplně nepochopíte. Tenhle film se samozřejmě může porovnávat s jinými díly na tohle téma, uživatel _-0-_ zmiňuje Brazil, se kterým Válku světů pojí do značné míry forma. Mně ovšem popisem způsobu myšlení manipulujících i manipulovaných (takového doublethinku) nejvíc připomíná Bílou paní, která je sice navrch mnohem veselejší, při domyšlení věcí je však stejně závažná (okamžité přijetí lži, o které všichni vědí i nevědí, že lží je). Válka světů nepopisuje konkrétní formu totalitního režimu, ale zabývá se především způsoby ovlivňování myšlení. Právě to jí dává obecnou platnost a nadčasovost. ()
Veľmi, ale veľmi depresívny film. Veľmi, ale veľmi odvážny pokus natočiť niečo kontroverzné v období normalizácie. Ale bohužiaľ sa to vlečie, ako čakanie pozemšťanov na návštevu z vesmíru. Film obsahuje niekoľko veľmi pôsobivých scén, podporených ešte výborne naaranžovanou mizanscénou s tým správnym uhlom kamery. Ale bohužiaľ sa to vlečie. Roman Wilhelmi je vo svojej úlohe takmer až geniálny, Jonathan Price a John Hurt v ňom majú silnú konkurenciu. Na Vojnu svetov si tu ani nespomeniete, film je Wellsovi iba venovaný. Ale vlečie sa to... ()
1984-ka z Poľska. Minimálne tak kvalitná a znepokojujúca. (Filmový klub - Trnava, 2003) ()
Naprosto dokonalé podobenství nejen primárně o totalitě, ale také a především o lidech apatických a pohodlných, kteří se snaží přizpůsobit za každého režimu, aby po změně mohli co nejhlasitěji volat, jak stateční byli v boji proti minulému zlu. Ten film je v tomhle hodně nadčasový, protože mnohé se děje i dnes. Když jsem viděl ve filmu ty "dobrovolné" fronty na odběr krve, vybavila se mi podobná fronta na pražského Palackého náměstí na testování koronaviru. Taky tam všichni stáli dobrovolně. Nebo když televize hlásá, že to "děláte pro svoje dobro / blaho, a svých bližních", hnedle jsem si vybavil, jak jsou roušky na xichtě pro ochranu lidí kolem mne, i mne samotného. A televize dává estrády typu Zlatá maska a Tvoje tvář má známý hlas podobné těm estrádám v tomto filmu, bo lidem je třeba chléb a hry. Pravda. v jednom se to liší, protože i totalita ve filmu ví, že je potřeba lidem nechat přístup k chlastu, a ne jej zakazovat. Nebo ta hláška "nechejte si určit krevní skupinu a nechejte se označit" - no neděje se to dnes taky? Szulkin byl vizionář. A to vyzývání k tomu, aby lidé udávali, kdo nešel na "dobrovolný" odběr krve - jako bych slyšel dnešní udavače těch, kdo nenosí roušky, kdo nesouhlasí s oficiální doktrínou (nejen koronavirovou, ale i světovou, ekonomickou, politickou, migrantskou apod.). Anebo ta paralela, jak se rodí hrdinové a jak se vyrábějí údajni kolaboranti - bláznivý dědek s podomácku sestrojenou bombou sice nic nedokázal, ale bude mít pomník, televizní hlasatel, kterého proti jeho vůli donutili říkat bláboly, o všechno přišel a nakonec se skutečně vzepřel a dokonce jednoho ufouna zabil, je nakonec zrádce. Škoda, že tenhle film vidělo tak málo lidí, pouštěl bych jej povinně na ČT v několika reprízách. Pobavily mne píchačky v bordelu a věty jako "Ty jsi nezávislý, a já na tebe mám dohlížet." či "Nařídí vám chodit po čtyřech, a vy to uděláte, abyste si koupili lepší televizor." ()
Hlbokomyseľná nuda. Ťažkopádny snímok, od ktorého by sa komerční filmoví konzumenti mali chrániť ako čert kríža. ()
Přestože musím přiznat, že mě to zdaleka nechytlo tak jako Konec civilizace, tak upřít tomu mnohovrstevnatý myšlenkový přesah bych nemohl.. Szulkin míří svým hořkosatyrickým samopalem jak do světa tak do vlastních řad a zkoušet to celé vyložit jako kritiku toho nebo onoho by bylo těžce zjednodušující. Vedle solidních hereckých výkonů bych ještě vyzdvihnul kameru, která mě svou estetikou tak něják praštila do očí.... Hodně dobrý. ()
Podobenství o manipulaci ze strany médií vzniklé v sovětském bloku v době stále tuhého režimu? Sci-fi už samo o sobě. Při rozhovoru mi Szulkin pověděl, že měl výborný recept jak oklamat cenzuru - natáčet falešné scény a ty předkládat a z těch nepředložených pak sestříhat celý film, který díky klubové distribuci již nebyl dostatečně prověřován. Zde se mu povedlo mrazivě vystihnout nemožnost úniku ze spárů agresivně působících sdělovacích prostředků, jakési zacyklené hyperreality, jak se o ní v této době na Západě teoreticky diskutovalo. Tím pádem film stále působí velmi aktuálně, i když původně mířil na specifický lokální problém médií v socialistickém světě. Szulkin zde sice tolik nepodmaňuje vizuální okázalostí a scenickou originalitou, ale look podobný spíše našem normalizačním filmům jen přidává na depresivnosti. I tak se však objevují ironicky geniální momenty, jimiž oplývají hlavně jeho dva následovné filmy - zde je to hlavně velmi silní a absurdní scéna rozcvičky v ubytovně nepohodlných podložená emotivním zpěvem Tiché noci. Ačkoliv je téma uchopeno spíše okrajově a příliš nepracuje s důsledky, nečekaný a velmi originální konec dává zajímavé podněty k dalšímu přemýšlení nad tématem. ()
Tenhle film není primárně o dopadu totalitního režimu na člověka, ačkoli i tohle téma zde je. Jeho stěžejním tématem je totiž oblbování lidi skrze média, tady televizi - což je téma těžce pravdivé a hodně nadčasové, jelikož lidi sežerou každou blbost, hlavně když s ní přijde "důvěryhodný" zdroj. Tenhle film to dost dobře rozebírá a já s ním musím souhlasit, protože tak to skutečně bylo, je a bude. Tohle téma je navíc zasazeno do totalitního režimu a o to větší depkou tenhle film je. Jenže ta depka není samoúčelná, nýbrž ten film je chytrý a hodně vět z něj by se dalo vytesat do kamene. Škoda jen, že Szulkin pořádně nerozebral ten svět, ve kterém se Válka světů - příští století odehrává, některé otázky ohledně něj mi zůstaly nezodpovězeny a kvůli tomu musím s hodnocením zůstat u 4*, i když bych rád dal víc. Každopádně se mi to líbilo víc, než (filmové zpracování, podotýkám, aby se na mě někdo nevrhl) 1984 a taky mě to o dost víc mě to zasáhlo. Jen škoda, že ten film není moc známý. Silné 4* Po čase měním na slabých 5*. Čím víc nad tím filmem přemýšlím, tím víc mi připadá inteligentnější, nadčasovější a aktuálnější. Kam se na tohle hrabe přeceňované 1984... Slabých 5* ()
Film o totalite a kontrole moci a médií. Miestami nadčasový, miestami uletený, bohužial ale po kvalitativnej stránke spracovania iba priemer až mierny podpriemer. Wilhelmi má dobrý ksicht, ktorý sa na rolu hodí, a je svetlejším prvkom snímku, rovnako aj absolutný koniec, ktorý núti k zamysleniu. Hodnotenie: 65% ()
Dalsi temne naladena polska scifi, ktera divaka potesi i pres absenci velkolepe vypravy ci narocnych triku. ()
"Válka Světů: Nové století" je moderní reinterpretace původní války světů věnovaná Orsonovi Wellsovi a H. G. Wellsovi. A taky je to dost inspirované komunistickým režimem, televizními přenosy a 1984. V téhle adaptaci nejsou hlavními viníky mimozemšťané - ty jsou téměř jen naivní děti. Hlavním zlem je lidská civilizace, která jim upřímně leze do zadku. A jakmile mimozemšťani odletí, tak si najdou jiný důvod, jak plebs pod nimi ovládat. Je to o přizdisráčství a to je to důležité. Hlavní hrdina Iron Idem začne proti mimozemšťanům jednat až když ví, že už lidstvo opouští. Jinak je prostě loutkou systému, která se tváří jako upřímný televizní pravdomluvec a sloupkař. A nakonec doplatí prostě na to, že byl lidem na očích. Je to depka, to jo. A nepouštějte to anti-vaxxerům, ty by z toho asi vyvodili nějaké divné závěry. ()
Přes určitou nekvalitu, kterou film bezesporu měl (kostýmy, masky...), byla jeho intelektuální rovina na ten čas a místo bezesporu jedinečná a odvážná. Jinak Marťánci mi trochu připomínali Cronenbergova Mláďata... 8/10 ()
"Wie co pan mi może? Pan mi nic nie może. Bo ja jestem z wodociągów!" ()
Tato adaptace románu H. G. Wellse má s knižní předlouhou společné jen málo. Na pozadí obyčejným lidem skryté invaze mimozemšťanů zde pan Szulkin rozpoutává úžasné emotivní představení. Film se ve skutečnosti ani tak moc nezabývá vlastní invazí, ale soustředí se na chování lidí (a hlavně ozbrojené moci) během ní. Děj se odehrává v nejmenovaném totalitním státě a v podstatě reflektuje tehdejší politickou situaci. Ukazuje také televizi jako naprosto nevěrohodný zdroj informací, který slouží mocným k manipulaci slabších. Co se týče hereckých výkonů, je to především herecký koncert Romana Wilhelmiho, který dokonale ztvárnil hlavní roli Irona Idema rozpolceného smyslem pro spravedlnost a strachem z totalitní moci. Výborná práce s kamerou v kombinaci s ponurým prostředím vyvolává stísněnou atmosféru, která se k filmu skvěle hodí. Tohle je prostě jeden z těch filmů, po kterých zůstanete tiše sedět, i když už dávno běží titulky. Jediná škoda je, že tento film se moc často nepromítá, protože k dispozici je jen jediná kopie. ()
Filmy Brazil, 1984 a Wojna swiatów tvoří trojici, zabývající se velmi podobnou tematikou - zdrcujícím dopadem totalitaristického režimu na osud člověka, na jeho hodnotový a morální žebříček. Natočení filmu v roce 1981 bylo mimořádně statečným počinem, protože to byl rok největších dělnických bouří v komunistickém Polsku, rok, kdy bylo zastřeleno přes deset demonstrujících a stovky byly zraněny - v neposlední řadě to byl rok, kdy bolševici v Polsku v čele s Jaruzelskim vyhlásili stanné právo. Shlédnutí filmu má na diváka mimořádně silný dopad, vyvolává pocity, jaké měli občané za vlády komunistů - beznaděj a bezvýchodnost ve spojení s depresí. Při pohledu do minulosti se velmi obtížně popisuje směs tlaků, které na člověka působily - většina z nich byla osamoceně zanedbatelná, ale v důsledcích jejich působení jejich součtu měly zdrcující dopad. Daleko lépe lze dobu přiblížit evokací pocitu (dojmu, vjemu - nevím, jak to přesně specifikovat) - což se Piotrovi Szulkinovi podařilo naprosto dokonale. Nejvyšší hodnocení dávám mimo jiné za nadčasové zpracování, zásluhou kterého je film stejně působivý, jako byl v době jeho vzniku. ()
Polská depresivní moralita z roku 1981, o manipulaci, především té mediální, i o zrání jednoho intelektuála – hlasatele televizních myšlenek. Obžalována je prakticky celá společnost, rezistence je jen dontichovská, policie (jako vždy a všude) nositelem násilí a malí lidé – přizpůsobiví. Totalitní systém se svobodu snaží potlačit, mimo vyvolených, všem. V době vzniku filmu ovládala v Polsku částečně situaci druhým rokem Solidarita, ve společnosti ale vzrůstal neklid a obavy z reakce komunistů (ti stejně v této době mnoho demokratizačních i hospodářských změn sabotovali) i Ruska, fronty se stály prakticky na vše – od novin, hraček, oblečení po potraviny. Byl jsem v říjnu téhož roku ve Varšavě na festivalu Jazz-jamboree a z rozhovorů i dění jsem pochopil nevyhnutelné - nějakou formu zvratu politického dění. Myslím, že Szulkin už vycítil, co se bude v příštích měsících dít a stačil reagoval - alegorií příchodu Marťanů. Hudebně se na filmu podílel Josef Skrzek (SBB). Film sice končí otevřením dveří do svobody … ale pro koho a s kým? ()
Totalitní systém, který je ze zákulisí ovládán televizní společností, je jediné existující uspořádání ve fiktivních dějinách budoucího Polska, které většina soudobých občanů poznalo. Takovým občanem je i Iron Idem (Roman Wilhelmi), který je známým televizním moderátorem. Jeho rozpolcená osobnost balancuje mezi excentrickou polohou, to když ve své paruce uvádí vlastnoručně napsané zprávy, a jeho soukromým životem, ve kterém je až melancholicky vážný. Jeho show vytváří zdání nezávislých informací, které jsou dostupné pro všechny, a kterými se nebojí komentovat veškeré společensko-politické dění. Toto zdání, se však postupně promění v určitou jistotu, že vše řídí někdo jiný, což dojde i doposud loajálnímu Idemovi. Velký televizní bratr miluje všechny poslušné občany bez rozdílu, ale miluje skutečně Idem Velkého bratra? ()