Horor v Dunwichi

Lovecraftovy povídky jsou opravdu děsivé, a tak jsem čekal poněkud více temnoty. Na druhou stranu povídkám tohoto spisovatele se příliš ve filmu nedaří (kromě majstrštyků od S.Gordona). Určité momenty nejsou špatné - rituální začátek, prastarý dům, nepojmenovatelné zlo ve vzduchu a vcelku atmosferická hudba. Efekty jsou mizerné, a proto nejlepší scény jsou ty s náznakem. Útoky v lese připomenou ještě v té době nenatočený Evil Dead (1981). Není to úplný propadák, avšak řada horrorů 60.let je mnohem strašidelnějších, především britských (ale třeba i americký Rosemary má děťátko z r. 1968). D.Stockwell je nesympatický, ale na opravdového padoucha nedostačující. Takoví Ch.Lee či V.Price by byli jiná káva. Jeden z těch filmů, na nichž citelně zahlodal zub času... (16.05.2012)

Prekvapivo dobré, atmosférické, slušne natočené a adekvátne herecky obsadené. Bál som sa, že to bude béčko, ale vlastne ide o áčkarský horor podľa Lovecrafta, ktorý jemne zostarol, ale každopádne ma výsledok príjemne zaskočil. Možno o to viac, že som v úvodných titulkoch uvidel meno producenta Rogera Cormana (ktorý zrovna výborné filmové zážitky neponúkal, česť výnimkám) a bál som sa, aká žumpa ma čaká. Na snímke je poznať, že vznikla v 70. rokoch, čo bolo desaťročie možno najzásadnejšie pre filmový horor. S Lovecraftovou poviedkou každopádne nevidím veľa súvislostí. (07.12.2020)

Velmi volně převyprávěný a tradičně moderně pojatý Lovecraftův příběh stojí hlavně na třech věcech: 1) geniálně démonickém Deanu Stockwellovi, který si hlavní postavu Wilbura neskutečně užil a vtiskl ji přesně to, co potřebovala, celý film je tak vlastně o něm a vůbec to nevadí; 2) hodně dobře pojatém a ztvárněném neviditelném bestiálním monstru, docela nápadité a jak by řekl klasik – prosté, ale účinné a 3) sympatickém zjevu a vzhledu Sandry Dee. Film obecně není nijak zvlášť špatný, i na ty hrátky s barevnými filtry si člověk nakonec zvykne, za jeho největší negativum ale považuji fakt, že na rozdíl od mnoha jiných filmů (a lovecraftovských adaptací zvlášť) se u něj zpočátku výborná atmosféra čím dál více vytrácí a samotný závěr je takový nemastný neslaný (kromě Dee na obětním oltáři, samozřejmě). Za hodně povedené naopak považuji animované úvodní titulky a hlavní hudební motiv. (28.07.2012)

Pokoušet se zfilmovat Lovecraftovy povídky a novely je něco podobného, jako chtít převést do obrazů Musilova "Muže bez vlastností". Nemít vlastnosti je stejné jako mít vlastností příliš mnoho. "Hrůza v Dunwichi" nepatří mezi Lovecraftovy vrcholné prozy, ale je dost dobrá, jen ne pro filmařinu; a hlavně ne pro tu, která se snaží různé příběhy vzájemně kombinovat, na to jsou příliš specifické. Navíc použitá technika barevných filtrů je asi stejně odpuzující jako by zřejmě byla i vrcholná počítačová animace. Film a novela tak mají společnou pouze sílu inkantace, z níž (ve správný čas a na správném místě) se hrůza rodí, přežívá a zaniká. (12.02.2023)

Vcelku zdarilá adaptácia, ktorá sa na jednej strane pekne drží poviedky a na druhej strane si berie z Lovecrafta motív tu a tam a pretavuje to do atmosferického filmu. Nie je dokonalý. Farebné útoky "niečoho", halucinogénne scény... To mohlo byť urobené lepšie, inak. Ale na druhej strane atmosféra Dunwichu, more, pomalá gotická a Lovecraftovská atmosféra, ktorá vtiahne, krásny starý dom, more, útesy... To sa podarilo. Záver mohol byť lepší, ale zasa twist ešte pred titulkami to opäť vyvážil. Dobrý, aj keď nie dokonalý, atmosférický film. (08.01.2024)