1944: Přinuceni k boji

Ze západu agresivní kurvy, z východu agresivní kurvy, až má ugrofinský chudák Nämaakule Mahomëkki během Druhé světové pouze dvě volby, být v prdeli, nebo být v prdeli. Situace se tenkrát vyvinula zhruba v poměru puul na puul a dnes filmový trpaslík mile překvapil originálním, nápaditým a výpravným exkurzem do válečné historie, v jehož první půli sledujeme skvěle natočené péovéčko Estowehrmachtu, v té druhé pak neméně působivé péovéčko Estobolševiků. Kromě patrně známého estonského herce jménem Mrd Pyjus hraje hlavní roli jen a jen Zkuurvenä Vaalka a film se kupodivu zcela obešel bez obvyklých slavných hvězd, jakými jsou například Tuppi Paatos, Bojuu Maallo, Plkky Plaanä nebo Nuudillo Värballaa. (04.09.2015)

Velmi špatná záležitost. Už od úvodních minut jsem ztrácel vůči filmu sympatie. Není zde žádný hlavní hrdina, tedy není komu fandit, což je jeden z největších záporů. Akce je na tom také velmi špatně, nejen, že není vůbec krvavá a drsná, ale vojáci padají k zemi ještě dříve než k nim doletí kulka a místy to působí jako by mezi sebou komparzisté hráli hru, kdo nejvtipněji spadne ? Dále se mi nelíbilo pomalé tempo, nezáživný a prakticky žádný příběh a ošklivý unylý vizuál. Sečteno podtrženo klad jsem zde nenašel žádný.10% za humor. (30.01.2016)

Estonsko-finské filmové přátelství opět spojilo síly, aby odvyprávělo silný příběh estonského lidu, přes který si Němci a Rusové vytvořili koridor napříč Východní Evropou. A osobně musím říct, že to bylo opravdu zajímavé vyprávění. Netušil jsem totiž, co se v Estonsku během druhé světové války dělo a tenhle film mi to jasně vysvětlil. Je rozdělen na dvě části. Jedna je německá, druhá ruská. Obě jsou odporné a dělají z lidí nástroje na smrt. Přitom o Estonsko v této válce ani nešlo. Technicky je film také dobře zvládnutý, jen jsem si chvíli zvykal na akční sekvence, které jsou natočeny poměrně esteticky, ale zvláštně. Na druhou stranu se nejedná o první válečný film z Finska/Estonska a tak je opět potřeba počítat s kvalitou nejen vojenské techniky, ale i příběhu, který se snaží co nejvíce blížit realitě. Opět na úkor menšímu prostoru pro emoce, ale to jsem si u jejich válečných filmů už zvykl. (20.09.2016)

Geniální koncept filmového vyprávění, v němž se v půli příběhu změní hlavní hrdina i celkový rastr připomíná stejný model z Lynchovy Ztracené dálnice, jenže tady je to zcela racionální přechod mající ilustrovat bezvýchodnost malého národa uvězněného uprostřed dvou okupačních mocí, dvou diktátorů, dvou ideologií, dvou totalit...Estonci uvízlí mezi Hitlerem a Stalinem, mezi hnědou a rudou totalitou, mezi fašismem a komunismem, násilně rozdělení do dvou stran ideologické barikády... Vysvětlení takového paradoxu, jako je každoroční hrdý pochod veteránů z jednotky SS v současném Talinu... (12.07.2017)

„VĚNOVÁNO VŠEM, KTEŘÍ BOJOVALI A UMÍRALI ZA NEZÁVISLOST…“ /// Elmo Nüganen umí. Tentokrát vopustil žánr dramatický drama a hned v úvodu mě (a vojáky v zákopech) zasype hlínou a střepinama. Fajnová pěchotní akcička má brzy pokračování a já jen nevím, jestli mám jako fakt držet palce „těm druhejm“. Cha! Jen půlku času, páč ta druhá je věnovaná (konečně?) našim rudým barvám. Kterej frajer by v půlce filmu vyměnil partu vojáků za jinou? Tenhle estonskej týpek v pohodě. Pěšáky v zákopu střídaj pěšáci za tankem a já začínám chápat, že tyhle národy kolem Rusa, to neměli jednoduchý. Dobře natočená epizoda Estonskejch válečnejch dějin. Možná i proto, že necejtěj potřebu megalomanský stopáže. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak vyhnat nepřítele ze zákopu. 2.) „...a tak sme tých boľševikov bili...“ 3.) Thx za titule ,,KUBA2000“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (06.06.2015)