poster

Petrolejové lampy (divadelní záznam)

Drama

Česko, 2013, 57 min

Předloha:

Jaroslav Havlíček (kniha)

Scénář:

David Jařab
  • troufalka
    **

    Zklamání. Pokud má být kniha Jaroslava Havlíčka předlohou, nečekám, že dostanu identický příběh nebo převyprávěnou knihu. Ovšem, že se zcela vytratí havlíčkovská poetika a květnatost, to jsem věru nečekala. Nemůžu se zbavit dojmu, že Štěpka nebyla zcela pochopena, z její povahy a vnitřní síly nezůstalo vůbec nic. Ani ostatní postavy nejsou příliš přesvědčivé. Nevadí mi zkratka, retrospektiva, minimalismus ani experiment, ovšem představení musí bavit, oslovit, přinést něco nového. Tohle bylo k nepřečkání.(24.3.2015)

  • ostravak30
    **

    Neviděl jsem ani původní film, ale faktem zůstává, že tohle moderní pojetí slavného příběhu se mi nezamlouvalo. Karel Roden sice hrál na výbornou, ale k čemu to je, když z původního obsahu podle mě zbyly jen holé konverzace, kterým porozumí jen divák znalý některého z předchozích zpracování. Za 57 minut toho, co bylo možno vidět v tomto představení, asi bylo málo.(30.9.2019)

  • dvopet
    *****

    Jařabova adaptace vyniká schopností zkratky a hutnou soustředěností na myšlenková témata vybraná z předlohy. Tomu výrazně napomohá i zvolené vyprávění v retrospektivě. Víc na relativně malé časové ploše a ve zvoleném minimalistickém pojetí ani není třeba. Specifické vyjadřovací prostředky zaniklého divadla vyvstanou v plné nahotě například v přímém srovnání s poněkud návodnou, v současnoti uváděnou, inscenací Petrolejových lamp v Divadle Petra Bezruče v Ostravě.(23.3.2015)

  • lubospoti
    ***

    Tohle představení nejenže absolutně nevystihuje knihu, ale dokonce se ani na hony nedokázalo přiblížit Herzovu filmu. Karel Roden se sice snaží, ale je ve své snaze až příliš osamocen. A i přes tu snahu pro mě zůstává v této roli nedostižný Petr Čepek.(27.10.2019)

  • helianto
    ***

    „Měla v sobě již všechno vyřízeno. Všechno důležité se zběhlo přede dvěma dny … To, že zde stojí v černém, vlajícím závoji nad otevřeným hrobem je už jen dodatek, trochu parády pro zvědavé lidi. Tečka na konci věty, víc nic.“ Tato inscenace se mi hodnotila velmi, velmi těžko. Na jedné straně jsou tu opravdu, ale opravdu vynikající herecké výkony. U Karla Rodena nebo Martina Fingera jsou tak nějak již povinností. Velmi však překvapila mně dosud neznámá Ivana Uhlířová. Ona totiž snese srovnání s prakticky dokonalou Ivou Janžurovou. Její Štěpka je jiná, méně okázalá, řekla bych, velmi civilní, její trápení se odehrává především uvnitř, vnímáme jej skrze tón vyřčených slov, v drobných, nenápadných gestech, ve výrazů očí … Ona celá inscenace je pojata velmi minimalisticky. A neplyne jako epické dílo tak, jak jsme zvyklí z filmu nebo z knihy. Jsou to spíše jednotlivé útržky ze soužití Pavla a Štěpky a dalších obyvatel statku. Inscenace se soustřeďuje spíš na vnitřní prožitky postav než na děj sám. A to je kámen úrazu. Toto pojetí by samo o sobě nebylo špatné, ale takové představení se dá sledovat jen v případě, že znáte, a to poměrně dobře, předlohu. Pokud ne, musí Vám to nutně připadat jako sled nahodilých scén. Navíc prostých jakékoliv poezie, která je vlastní Havlíčkově románu. Mně zkrátka Jařabova inscenace připadá tak intelektuální, zkratkovitá a minimalistická, až je pro běžného diváka nepochopitelná. A tím, v mých očích, degraduje sama sebe. A je to velká škoda ….(24.3.2015)