Les Dragueurs
The Dredgers
The Chasers
Režie:
Jean-Pierre MockyScénář:
Jean-Pierre MockyKamera:
Edmond SéchanHudba:
Maurice JarreHrají:
Jacques Charrier, Charles Aznavour, Anouk Aimée, Dany Carrel, Nicole Berger, Estella Blain, Dany Robin, Henri Poirier, Belinda Lee, Max Montavon, Rudy Lenoir (více)Obsahy(1)
Náhodné setkání dvou mladíků na pařížském nábřeží se změní na iniciační cestu aneb jak sbalit dívku. Během jedné noci dojde k řadě vážných i bláznivých setkání a oba muži nakonec něco získají, i když to možná nesplní jejich očekávání. (Letní filmová škola)
Recenze (6)
Loudavé bloudění dvou mladíků po Paříži s cílem pokusit se sbalit nějakou tu holku a polaškovat s každou kolemjdoucí... Loudavé blodění režiséra Mockyho ve filmovém debutu s cílem rozehrát a zachytit toto dění plné povrchných vztahů v tehdy módní formě bez uceleného příběhu. Spočátku vtipný i mírně provokativní film se tak před mýma očima postupně proměňoval v poněkud monotónní sled scén a variací na opakované situace, které sice vystupňují v dekadentní večírek, ale volně načrtlý děj bohužel nikam výrazněji nespěje. Pro milovníky francouzské nové vlny to bude určitě pozoruhodný snímek, já se alespoň párkrát pousmál, oceňuji tu civilní uvolněnou atmosféru a potěšilo mě po čase vidět hrát legendárního Aznavoura, ale jinak jsme se s panem režisérem zase jednou minuli v tématu i podání, bohužel. 55% ()
Encyklopedie svádění ale spíš natvrdo obtěžování holek prodchnuté snad všemi formami z dnešního pohledu nepřípustného chování. Z pohledu 21. století fakt docela šílená podívaná, každopádně film je dobře vystavěný a rychle odsejpá, dobrej debut. ()
Dnes, v době poněkud pokřivené kdy "Me too" zfanatizovalo SJW davy do takové míry, že i k oslovení ženy se bezmála dává rovnítko se znásilněním, jde tohle brát jako velevtipný trolling. Byť jinak je to vlastně obyčejná komedie vrcholící sympaticky dekadentním večírkem, pro jaké francouzská bohéma tehdy získala tak velké kouzlo. ()
Mockyho Donchuáni (jak předznamenal uvaděč, originální název evokuje spíše svádění na hraně sexuálního obtěžování) jsou vlastně velmi dobrým filmem, který tematicky hezky zapadá do období francouzské nové vlny. Posuďte sami: děj je situován do pařížských ulic jedné noci, v nichž se bezcílně potloukají dva muži, navazují náhodné známosti a potkávají další epizodické postavy. Dramatický oblouk zde absentuje a je nahrazen sledem volných scének, které nikam neústí. Dokonce, i když to v jednu chvíli vypadá, že Freddy konečně našel svou vysněnou dívku, která by mohla být jeho pravou láskou, nakonec ji nechvává proklouznout mezi prsty, aniž by to na něj mělo nějaký viditelný dopad. Donchuáni jsou vlastně podobnou studií povrchnosti, jako Goddardovo U konce s dechem (jen bez stylistických fines). Ve výsledku je záznam jedné horečnaté noci především děsivé memento v éře MeToo. Místy funguje Mockyho film jako výborná komedie, ale pod povrchem je to i dost smutný snímek o smutných lidech. ()
Oprvdu jsem se bavil, velice příjemná komedie [LFŠ2019] ()
Velmi příjemná komedie o svádění a dobývání - neústící nikam. ()