Mladý papež

Pozor, spoiler!! Seriál jsem viděla dvakrát. Poprvé jsem byla mile překvapena, podruhé jsem byla nadšena. Chápu seriál jako pohled do počátku úřadování nového papeže, do jeho povahy, do změn, které jeho osobnost prodělává, do jeho duševního posunu. A ten je úžasný. Od přísnosti, trestu a starozákonného "oko za oko" k odpuštění a lásce.Vedle obrovské vnitřní síly a víry je v něm ale stále malý chlapec, který se někdy chová jak zlobivé dítě, v následující chvíli ale je schopný dělat zázraky. Stačí, když srovnáme první řeč, kterou má k věřícím ve Vatikánu a jeho poslední projev v Benátkách a vidíme, jak obrovský kus cesty jako člověk vykonal. Stejně jak ontogenese je obrazem fylogenese, je jeho osobní proměna obrazem vývoje církve. Všechno je zarámováno krásnými obrazovými scénami, mnohdy téměř snovými. Jemný humor, překrásné kostýmy, iluze Vatikánu a především úžasné herecké výkony. Mým favoritem je Silvio Orlando. Některé scény nezapomenu nikdy. Například návštěvu Grónské premiérky, mladou sestru Marii, když si rozpustí vlasy a hodí míč do basketbalového koše, věšení ponožek v zahradě Vatikánu. A nechápu, jak je možné, že jsem nikde na internetu nenašla zmínku o Boterových obrazech, které se vyskytnou v posledním díle. (30.08.2017)