Gandahar

Ano. Takto má vypadat skutečná sci-fi. Je tristní, že jí není dopřáno větší pozornosti. Je to ale asi dáno tím, že Gandahar nabízí místo prosté akce naopak autorovu imaginaci - a ta se zpravidla spíše odsouvá do pozadí. Gandahar je jeden z nejlepších zástupců svého žánru, který bych s klidným svědomím řadil vedle Kubrickovy Vesmírné odysey nebo japonského filmu Ghost in the Shell. Ty čtyři hvězdičky jsou vlastně nadsazené, protože podobných námětů je v tištěné podobě mraky. Ale na filmovém plátně, kde vládnou Vetřelci, Matrixové a Blade Runnerové (a to jsou bezesporu ty lepší snímky) je Gandahar zjevením. Souvisí to pravděpodobně i s tím, že zachovává původní Asimovovu představu o cizích světech a nepřekrucuje ji do masového mainstreamu, jako se to stalo s jinou jeho klasikou Já, robot. Nakonec bych ještě rád podotknul, že po dějové stránce Gandahar připomíná jiný kreslený film a to Oheň a led od R. Bakshiho, který sice není na tak vysoké úrovni (a navíc se jedná o fantasy), ale přesto bych vám ho doporučil, pokud vás Lalouxův snímek oslovil (29.01.2008)

Poslední režisérský animovaný počin Reného Lalouxe je v porovnání se starší Divokou planetou o několik tříd výše a to v mnoha rovinách. Jasně, že svoji roli hraje věkový odstup 15-ti let a na Divoké planetě se podepsal zub času, ale Gandahar je zkrátka o dost ucelenější a zábavnější vůbec. Pokud vás Divoká planeta fascinovala svoji bizarností, fantaskním světem a surreálnou atmosfou, tak nebudete vůbec litovat i zde! Prostý příběh zato opět s alegorickým podtextem a kosmickým až duchovním nádechem. Při prvním zjevení armády černých kovových robotů šel vyloženě mráz po zádech, čemuž výtečně pomáhala hudba a zvuková stránka. Po celou dobu výborně příběhu sekundovala. Stejně jako v případě Divoké planety jsem mohl spatřit pozoruhodné nápady v univerzu Gandaharu. Radost se kochat omračujícím vizuálem. Animák Gandahar bych také nedoporučoval pro nejmladší diváky, protože by mohl působit příliš pochmurně a možná strašidelně. (09.11.2015)

Taková osmdesátková kombinace Kruanových dobrodružství, Sexmise a Jamese Bonda. Občas mi přišlo těch falických a sexuálních obrazů zbytečně mnoho. Ale líbí se mi hlavní téma pokusů s přírodou a na lidech, které vedou (zde) ke vzniku metamorfa a tělesně postižených lidí, na které se raději zapomnělo, ale právě v případě metamorfa to přinese pěkně velké problémy. Což se může docela dobře stát i lidstvu, pokud bude provádět experimenty na hraně přežití lidstva a planety. Animace ušla, některé nápady také, jen mi to kdovíproč pořád připomínalo Avatar. :-) (02.04.2024)

Stejně jako u Divoké planety jsem si film užil naplno. I zde je fantazie puštěna ze řetězu, surrealistické orgie propukají naplno. Jestliže postavy jsou stylizovány do typických comicsových figurek, pak prostředí je vyvedeno do úžasných detailů plných rozličných překvapení. Spletité kořeny s různými výrůstky, houbami, mechy, lianami, chapadly na jedné straně a nerovný boj obyvatel, využívajících síly přírody, s kovovými lidmi na straně druhé. Fantastická fauna i flora na každém kroku (inspirací pro Avatara bylo, jak se zdá, mnohem více). Hlavním motivem je opět boj o přežití, který se v jisté chvíli zdá marný....leč naděje by měla vždy umírat až jako poslední. Krásné. Jedinou radost z toho všeho mi kazí absence filmového plátna. Jestliže jsem se dočkal obnovené premiéry v kině u Divoké planety, pak zde má naděje právě umírá... (19.05.2015)

Veľmi ma mrzí, že som Gandahar nevidel ako dieťa, prípadne v prvých rokoch teen veku, pretože si dobre viem predstaviť, ako by zapracoval s mojou fantáziou a asi by som ho zaradil po bok Nekonečného príbehu a Posledného jednorožca. Ale nedá sa nič robiť. Aj tak ale Gandahar nie je primárne určený deťom, tí si užijú tvorcovu imagináciu (i keď tie dnešné asi stará animácia neosloví), my životom skúsení dobre vieme, čo nám chcel Laloux povedať a že je s čím v našom svete porovnávať. V podstate nemám čo vytknúť, snáď len sebe spomínaný fakt, že som nebol schopný na film naraziť pred tridsiatimi rokmi. (05.02.2023)