Záběr po záběru

žurnalistika se tu velmi idealizuje a postupy jimiž je film natočený, je spíš filmový než žurnalistický. Ale proč vlastně ne - jen se tu z médií stává jakýsi MacGuffin spíš než skutečný cíl. Ale možná že v Afghánistánu to jinak nejde. (13.03.2016)

Nesmírně silný a krásný film, který naplno zobrazuje, vysvětluje a nechává pocítit a zažít samu podstatu fotožurnalistiky. Čtyři osobnosti z dosud nepočetné řady fotožurnalistů v Afghánistánu, kde bylo za vlády Talibánu zakázáno pořizovat jakékoli fotografie, kde byly všechny staré fotografie systematicky ničeny, aby nic nikde nezbylo, kde byli fotografové zavíráni do vězení, mučeni a ohrožováni na životech, téměř vymýceni. Do velké míry to platí stále, aktuálně i dnes, situace kolem postavení fotografů není vyřešená, je nejistá a mnohé represivní síly a diktáty nadále působí. Přesto existují fotodokumentaristé, kteří přemáhají strach, postupují rizika, protože přesně vědí, co je jejich povinností a posláním; charakterní a odhodlaní lidé, inteligentní a soucitní, kteří vnímají, co je potřeba dělat pro zachování původních tradic jejich země, národa, pro jeho osvobození a obrodu, pro lidi, kteří uvnitř neskutečně a bezhlasně trpí bezprávím a krutostmi právě teď. *** Snímek představuje životní příběhy i charakterní povahu čtyř hrdinných fotografů a ukazuje divákům Afghánistán i skrze jejich práci, dnes už mezinárodně uznávanou a ceněnou – a vskutku nesmírně působivou. Prostřednictvím jejich fotografií i příběhů je možné nahlédnout pod nedobrovolnou a nepůvodní roušku, která zahaluje dnešní Afghánistán, prožít soucit s touto zemí a jejím lidem, popatřit na jejich krásu, poznat jejich utrpení a pocítit odvahu a naději, které vzrůstají, dokud takoví lidé, jako ti čtyři srdnatí, nacházejí způsob, jak vynést obrazy na světlo. *~~ (08.03.2016)