Co žere Gilberta Grapea

Někdy nám hodně trvá, než si konečně uvědomíme, jaké štěstí nám celý život leželo u nohou. Uvědomila si to Jenny ve Forrestu Gumpovi, uvědomil si to mladý Bryce v Reinerově Má mě rád, nemá mě rád a uvědomil si to také Gilber Grape poté, co si "vyžral" svůj talíř hořkosti až do dna. Všechny zmíněné snímky vyznívají v rámci pocitů a emocí velmi pravdivě, a proto si také všech strašně moc vážím. Malý velký HERECKÝ film, který ve mně sice nezanechal zase tolik otázek ani námětů k přemýšlení, avšak považuji ho přesto za daleko hodnotnější a přínosnější než celý týden strávený v nudném školním ústavu :D Ostatně jako vše od slzonutiče Hallströma.. 85% (14.04.2014)

Jeden z nejlepších snímků se sociálním rozměrem v dějinách americké kinematografie. A mluvíme-li tedy konkrétně o kinematografii americké, je příznačné, že takovýhle snímek natočil právě emigrant (jen letmo odkazuji k podobnému fenoménu v Americe realizovaných děl Ang Leeho, Miloše Formana a mnoha dalších). Lasse Hallström zrežíroval svůj snímek tak mistrovsky, že si nedovedu představit diváka, kterého nechá jeho opus magnum chladným. Co žere Gilberta Grapea je vpravdě krásný, citlivý a lidský film, který slova mohou opsat jen z menší části, větší část totiž tvoří prožitek a pocit, ten ovšem slova jen těžko zachytí... Tenhle nádherný snímek o rozměrech a úhlech života, jichž si mnoho lidí v reálu denního shonu ani nepovšimne, má bolavou podstatu...svět je tvrdé místo pro život... Pro mne jasných 100 % Podobné filmy: Bílá vrána, Benny a Joon, Rain Man (17.02.2007)

Ke Gilbertovi už zde bylo řečeno mnohé. Přesto jsem si jej vybral za oběť svého jubilejního (stého) komentáře. Důvodem je fakt, že je to u mě vyloženě srdeční záležitost. Tou je sice drtivá většina filmů, kterým jsem udělil pět hvězdiček, jenže tenhle patří k mým vůbec nejoblíbenějším. Komentář ke Gilbertovi jsem dlouho odkládal - právě pro ten velký počet lidí, kteří už zde k němu něco napsali. Nedávno jsem však pojal fixní ideu, že stý koment by měl být tak trochu speciální. A nejlépe na nějaký speciální film. A tak konečně nadešel čas, abych i já přihodil své polínko do ohně... Co nového však ještě dodat, když většina tak nějak svorně sdílí názor, že Depp je tady velmi dobrý a di Caprio dokonce vynikající? Je to pravda... Juliet Lewis a Gilbertova matka (možná nejtlustší herečka světa, Darlene Cates) už byly taky po zásluze pochváleny. A tak vyzdvihnu dvě persony, o nichž se tady moc nepíše. Jde o Mary Steenburgen (Gilbertova milenka) a Mary Kate Schellhardt (Gilbertova mladší sestra). Obě zahrály famózně, obě jsou fantastické. I tak tu ještě pár herců k pochválení pořád zbývá ... Moje uctivá poklona směřuje samozřejmě též k Lasse Hallströmovi, který to tentokrát opravdu zmákl ... Nyní se konečně dostávám k tomu, abych si vůči některým názorům uživatelů zaoponoval. Mám teď na mysli názory, že film je „trochu nudný“, že se „místy vleče“ a tak podobně. Tak tohle by mě nenapadlo. Kdepak, ten film je přesně takový, jaký má být, jaký být chce. Záleží už jen na míře citlivosti každého, jak Gilberta přijme. Podle mě je to dokonalý film. Řek bych, že za svůj ho vezme hlavně divák citově vyspělý. A tím nutně nemyslím „dospělý“. I když u některých by to raději asi přece jen chtělo pár let počkat s unáhlenými soudy. (Viď, Johnny_D? :-) „Co žere Gilberta Grapa“ je dílo, které jde až na dřeň, a nikdy nesklouzne k lacinosti. Film, u něhož se nebojím použít slovo „krásný“. A to ve všech směrech. [Závěrem ještě malá osobní vzpomínka na rok 1994: Když byl Lindsay Anderson krátce před svou smrtí hostem na LFŠ, zeptali se ho, jaký je nejlepší a nejhorší film, který v poslední době viděl. Jako nejhorší uvedl Čtyři svatby a jeden pohřeb. A nejlepší? Hádejte.] (12.08.2006)

Když někdo zahraje dobře v komedii, všichni to berou jako samozřejmost, řeknou si, že se fajn pobavili a vymalováno. Když někdo ztvární retardovaného kluka, všichni hned tvrdí, že je úžasný herec. Inu pro mě tedy ne. Je stejně těžké, ne-li těžší, lidi rozesmát, než rozplakat. A Hollywood má pár svých osvědčených receptů, jak vymámit z divákových slzných kanálků trochu rosy. Starší brácha, který se stará o svého postiženého sourozence, patří k jedněm z nich. Takže námět je pro mě jen jedno obyčejné prachsprosté klišé klišovaté. Ta zvýšená dávka lidskosti a citu ve filmech podle takovéto šablony je naprosto běžná. Jako neotřelý hodnotím pouze závěr filmu. (15.07.2011)

Filmy Lasse Hallströma jsou opravdu tak neuvěřitelně lidské a nádherné až se člověku zatají dech. Příběh jako vystřižený, nechci říci z obyčejného života, ale rozhodně věřím, že podobný uděl má mnoho lidí. S rolí Gilberta Grapea jsem se po celé dvě hodiny zžíval a neustále si opakoval, jak mám ten život sakra jednoduchý. Johnny Depp byl už v době vzniku celkem hvězda (přeci jenom měl za sebou Střihorukého Edwarda) a tak se od něj čekal kvalitní herecký projev, který zvládl a celou roli Gilberta zahrál perfektně. Mladičký Leonardo DiCaprio, představitel Gilbertova retardovaného brata Arnieho, touto rolí na svůj nízký věk překvapil asi všechny a dokonce páni z Akademie si jeho neobyčejného výkonu všimli a nominovali ho na Oscara za vedlejší roli. Další kdo skvěle sekundoval Deppovi a DiCapriovi je Juliette Lewis, která už přesvědčila v Mysu hrůzy, že je to talentovaná herečka. Zkrátka poctivé drama z nelehkého rodinného života. Všem vřele doporučuji........ (22.09.2008)