poster

Interiéry

  • USA

    Interiors

Drama

USA, 1978, 93 min

Režie:

Woody Allen

Scénář:

Woody Allen

Kamera:

Gordon Willis

Producenti:

Charles H. Joffe

Střih:

Ralph Rosenblum

Scénografie:

Mel Bourne

Kostýmy:

Joel Schumacher
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (99)

  • Jellini
    *****

    Jedna z nejjemnějších komedií, co jsem kdy viděl. Ta dokonalost a preciznost veškerých "interiérů" a jejich natočení Gordonem Willisem je nevídaná. Komediálnost vzniká z hry na Bergmana, ze zjemňování jemu typických filmových gest, napodobování jeho filmové řeči a z variací celých situací z jeho filmů. Asi nejlepším příkladem je dlouhá jízda kamery na pláži s rozostřeným, komicky položeným plotem v popředí, jakožto variace na Personu. Film se samozřejmě snaží i o "opravdovou" výpověď, chvílema je ale nad slunce jasné, že Allen ne úplně tuší, o čem a jak vlastně točí – tento fakt si ale zároveň celou dobu moc dobře uvědomuje. :)(24.1.2012)

  • Nosdrolomo
    ****

    Můžete navrhnout sebelepší interiér, přesně podle učebnic, sladit všechno do nejmenšího detailu, ale pokud do něj nevložíte cit, osobnost, lidskou teplost zbude jenom prázdná skořápka. Stejně tak je to i s lidskou duší. Můžete být chodící encyklopedie, odborník na slovo vzatý, ale bez citu budete jen prázdná schránka. Neskutečně chladný a depresivní film o chladných a depresivních lidech. Allen natočil film bez své postavy groteskně rozbíjející vážné téma a náhle je to film dost vážný a chladný. Možná je lepší být veselým hlupáčkem, než neurotickým intelektuálem válející se ve své beznadějnosti a tvůrčí krizi.(30.4.2008)

  • halogenka
    *****

    Pocta Bergmanovi jak když ji vyšije.(15.10.2005)

  • kusper
    *****

    Vášnivější tvář Woodyho Allen... Přesto je jeho rukopis nezaměnitelný.(25.11.2009)

  • Wormboy
    ****

    Tak v tejto Allenovke vidiet jasnu inspiraciu a zalubu Woodyho v majstrovi Bergmanovi...ci uz dlhe staticke zabery, alebo minimalne vyuzivanie hudby a pod. Nejde o ziadnu komediu ako od Woodyho pozname, takze pozor.(29.7.2005)

  • selviskhed
    *****

    Intimní. Tiché. Naturalistické. Podzimní moře a pláž, větve opadaných stromů. Kamera citlivá k detailům, bez jakýchkoliv filtrů a snímání věcí bez hudebního doprovodu. Postavy koukající se z okna a dotýkající se okeních tabulí jako když se vy sami koukáte z okna a mimoděk se dotýkáte chladných desek skla. Hutné a naléhavé. První Allenův film, ve kterém sám nehraje a první film ve kterém úplně chybí humor. Pokud umí tenhle člověk napsat a natočit takovýhle příběh, tak je mi skoro líto že se vždy tak silně orientoval na humornou tvorbu. Takovýchhle filmů bych chtěl vidět více. Tohle je klasickej kvalitní evropskej art amerického režiséra. A Allen mimo jiné dokazuje, že má právo posmívat se desetkrát v každé své komedii umělcům a všem klišé o potřebě umělecké tvorby. Protože zatraceně dobře ví o co jde. (Renata, když si prohlíží nepovedené fotografie sestry:) "Chudák Joey. Má v sobě všechno trápení a úzkost umělce, ale žádný talent." Právě tohle je jedna z nejsmutnějších vět, které jsem kdy v jakém filmu slyšel. A mezi námi, Joey je pro mě hlavní postavou tohohle příběhu.(14.1.2008)

  • Stanley
    **

    Depresárna "ze života" nepřinášející žádné povzbuzení, žádné náznaky řešení, žádnou naději ani žádné filosofování kolem, jenže nevzbuzující ani takřka žádnou ematii, žádný zájem o postavy, žádné emoce, prostě nic. Interiéry pouze skoro dokumentárním způsobem ukazují, jak se někdy věci mezi lidmi mají, kam směřují jejich myšlenkové pochody a jak se chovají. Jindy i s těmito vlastnostmi některý film funguje (a někdy velice dobře), ovšem v případě Interiérů jsem nenašel žádný závažný důvod a hodnotu, proč se na film dívat, co vlastně má divákovi přinést.(30.6.2008)

  • danecek24
    ****

    36. Zlatý Glóbus za rok 1978 - nominace (4) - Nejlepší herečka (drama) - Geraldine Page, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Maureen Stapleton, Nejlepší režie - Woody Allen, Nejlepší scénář - Woody Allen(28.12.2008)

  • MarekT
    **

    Proč mám rád Woodyho Allena? Protože se dívá na běžný životní úděl s humornou nadsázkou a právě tímto zjemňováním jeho záměr ukázat, že život nedává až takový smysl, jak si myslíme, dostává obrysy geniality. Důležité je také zmínit kombinaci bergmanovských dialogů a nezávaznosti bratří Marxových. Oba prvky samy o sobě mi zrovna moc nesedí z důvodu snadného zasycení. (U Bergmana mi to vynahrazuje jiná věc, ale k té se ještě dostanu později...) Jejich na první pohled nelogické spojení je ale mnohem více obohacující, než by se zdálo a krom svého pohledu na věc je i toto důvod, proč je Allen vskutku originální filmař. ___ Výše vypsané resumé je vlastně také důvodem, proč se mi interiérová sága nelíbila. Neexistuje zde onen allenovský nadhled, realita je zde natolik zobrazena syrově, že zde nenacházím žádný záchytný bod (u předchozí "Annie Hall" tomu tak platilo v případě jednotlivých replik či postav), u zmíněného Bergmana také nebývám zrovna výrazně uspokojen, nicméně Woodyho režijní vzor dokázal nediváckost nahradit emocemi. Sice chladný Seveřan, ale dokázal rozjiskřit projekci jak tucet pazourků. Proto také "Šepoty a výkřiky" či "Hosty Večeře Páně" hodnotím jako lepší průměr, byť se dá jen stěží zatloukat, že se jednalo o tučné sousto, nemluvě o "Scénách z manželského života", o jejichž dokonalosti v oblasti kinematografického realismu jsem se již dříve zmínil, stejně jako o neo-realistické generaci (Pasolini, Antonioni, De Sica, Fellini), jenž z kvalitativního hlediska zvládala své úkoly asi nejlépe. ___ Suma sumárum - formálně se nejedná o špatný film, režijním výkonem Woody nikterak nezaostává za předchozí a vlastně i pozdější tvorbou, nicméně z mého pohledu se nedá doporučit divákům, kteří nechtějí být jen pasivními spoluúčastníky zhmotněných představ. Proto musím poprvé, a věřím, že i naposledy, známkovat nějakého Allena jako mírně podprůměrného. 40%(5.8.2010)

  • mortak
    ****

    Scénář je výborný. Jednoduchý příběh o rodině, kde dcery vychované matkou toužící po dokonalosti parazitují na úspěšném otci tak, že dělají "umění" a nabalují na sebe další parazity. Jenže jenom otec má sílu opustit peklo a začít znova. Znám takové rodiny a oceňuji Allenovo umění popsat pravdu, i když občas schématicky (rozhovor o jednajících postavách v divadelní hře je následován neschopností dcer jednat v realitě). Ovšem Allenova režie je velmi statická a divadelní. Opravdu na jevišti by tento příběh vyzněl lépe.(5.11.2012)

  • Radiq
    odpad!

    0 humoru a 100% nudy. Né že bych byl tak vysazenej na komedie, ale tohle bylo prostě o ničem. A nečekal jsem, že to komedie nebude. Strašná rodinka v čele s podělanou nesympatickou matkou (když tady tak píšu nesympatickou, tak oni byli vlastně všichni nesympatičtí - no jo, američani), která byla fakt na zabití. Sestry škaredé a přechytračelé, jejich manžílci taky a proč se kua dávají na umění, když pak vymrčujou? No a ty jejich kecy. Kdo to má celou dobu poslouchat? Nevydržel jsem se na to dívat, což se mi často nestává a když jsem to přetočil na konec, tak mě potěšilo, že pradvěpodobně matka chcípla. Buranský názor? Ano! Proč nebýt jednou buranem (raketoplánem).(20.2.2007)

  • LeoH
    ****

    Další allenovka, od které jsem kdysi četl scénář, ale viděl jsem ji až teď; na rozdíl od Stardust Memories ovšem tentokrát rozhodně necítím žádné zklamání. První Woodyho pokus o bergmanovštinu a za mě se většině Bergmanů minimálně vyrovná. Nekompromisní vztahově-pitvací kláda s řadou úžasně silných momentů, filmařsky, psychologicky i čistě emocionálně. Tentokrát bez filmové hudby, zato velezajímavě využité ruchy. Studené? Ani omylem. Nepříjemné? No bodejť, vždyť je to taky film o těch nejméně příjemných stránkách lidského bytí. (Jak jinak odejít než rozbouřeným mořem.) Čtyři a půl.(27.8.2011)

  • Sharlay
    *****

    Woodyho první vážný film se určitě povedl. Je vidět, že je to člověk, který má velký cit pro filmovou tvorbu. Osobně považuji právě vážnou tvorbu za Woodyho největší přednost.(12.7.2007)

  • Martin741
    ***

    Taka typicka Allenovka, typicka spolocenska konzervacka, rezisersky na urovni, Wudy Allen sa hra na Bergmana a myslim, ze nanho aj rezisersky a talentom ma, takze v pohode. Medziludske emocia vztahy v ramci normy, hoci len na malom priestore. Diane Keaton samozrejme vyborna, hlavne kvoli nej dam sivy, sedivy priemer . 50 %(26.8.2017)

  • Master19
    ****

    Mistrovsky zpracovaná dramata jedné v podstatě normální rodiny. Velmi úzce pojatý příběh bez zbytečných odboček a téměř nepřitomnost hudebního podbarvení jej činí skoro až strhujícím, ačkoliv je úplně jasné, jak to dopadne...(12.10.2005)

  • tomtomtoma
    ****

    Pozoruhodný snímek o stavu duší jedné rodiny, kdy na povrch vyplouvají dlouho potlačované vášně a drobné nenávisti, které celkově dusí jejich nositele v normálnosti života. Matka Eve (Geraldine Page), chladně uvažující žena ve znamení disciplíny a pořádku a úspěšná interiéristka, bojující se svou největší porážkou po upuštění svým manželem. Neschopna projevovat se emočně a řídí se pouze chladným rozumem, ji připraví o její dokonalý výsledek jejího celoživotního snažení. Trochu labilně se sice pokouší o veškerou nápravu, aby nakonec zvolila vysvobozující náruč smrti. Její manžel Arthur (E.G. Marshall), toužící po životě, který se dotýká živočišnosti spíše, něž jen chladného přijímání, nachází nakonec svůj kousek štěstí v náruči velmi živočišné vdovy Pearl (Maureen Stapleton). Nejstarší dcera Renata (Diane Keaton), úspěšná básnířka, svádí neústálý boj se svým manželem Frederickem (dobrý Richard Jordan), neúspěšným spisovatelem, který neustále soutěží se svou ženou. Jeho neúspěchy a frustrace se promítají do života jeho velkou zlobou, zlomyslností a neukojitelnou žádostivostí. Další dcera Joey (Mary Beth Hurt), marně toužící po umělecké dráze a vnitřně soupeřící se sestrou Renatou, nenachází pro svůj malý talent uplantnění v oborech uměleckých. Vyvolávají jen prohlubující se nenávist k úspěšné sestře, matce, která jí nebyla nikdy schopna dát jí tolik potřebnou lásku, i k nové otcově přítelkyni, kterou považuje za příliš buranskou pro umělecky založenou rodinu. Dále je tu ještě další sestra Flyn (Kristin Griffith), druhořadá herečka s lehkou hlavou, kterou si občas projede bílým práškem, a obětavý a trpělivý Joeyin manžel Mike (Sam Waterston). Velmi zajímavý film plný nevšedně půvabného interiéru se zkaženým vnitřkem a touhou po lepším zítřku.(24.7.2011)

  • Lamprea
    ****

    Docela nepříjemnej film o jedný rodině. Nepříjemnej bych tady nechápal jako něco negativního, je to prostě v něm a je to tam správně.(20.1.2013)

  • Brain-D
    ***

    Velmi pomalý tón a první čistě vážný film Woodyho Allena. Někteří, kteří znají jeho film s nadsázkou vážných témat tu budou z počátku zklamáni. Já se do tempa dostal až v půlce filmu. Pomalé záběry a až biografická přesnost mi z počátku nesedli. Geraldine Page v roli manželky mi vůbec nesedla a o to těžší bylo se do snímku dostat.(20.3.2015)

  • venca163
    ****

    Velký překvapení, Woodyho drama nezestárlo ani o co by se za nehet vešlo. Navíc je dost neobvykle natočený, ten styl mě hodně bavil. Vlastně jediná věc, která mi tam ze začátku vadila, bylo obsazení Diane Keaton (po svých předešlých rolích mi tam prostě neseděla...no ale překvapivě jsem si na ní po půl hodince v pohodě zvyknul, takže gj :) (85%)(28.7.2014)

  • Vodou
    *****

    Jako vítr, co přichází z otevřeného prostoru...(13.9.2010)

  • MaxipesFik
    *****

    Tenhle film je samozřejmě něco jiného, než ostatní filmy z Allenova středního období. Ale prozrazuje přesvědčivé režijní vedení - kompozice scén, kamera (!), herci. Nejslabším článkem je možná scénář, který těží z některých psychoanalityckých klišé, ale tato závislost není fatální, jako celek to přesvědčí. Souvislostí s Bergmanem se nabízí hned několik, kromě tématu a atmosféry, symbolika barevných kompozic (Fanny a Alexandr - strohé a živé barvy), statická kamera. K poslední poznámce mám ještě postřeh: v některých místech jsou statické záběry střídány hodně rychle a tím režisér jednak rozbije výtvarnou krásu záběrů, jednak příliš pevně vede diváka, kterému nezbývá čas pro domýšlení.(27.2.2010)