James White
James White
Režie:
Josh MondScénář:
Josh MondKamera:
Mátyás ErdélyHudba:
Kid CudiHrají:
Christopher Abbott, Cynthia Nixon, Kid Cudi, Ron Livingston, Makenzie Leigh, David Call, Jeanette Dilone, Rosemary Howard, David Harris, Patrick Murney (více)Obsahy(2)
Newyorčan James White (Christopher Abbot) je lehkomyslný dvacátník se sebedestruktivní sklony, povaleč, který navzdory své inteligenci není schopen si udržet práci. Přežívá na gauči své matky Gail (Cynthia Nixon), která jeho životní styl neschvaluje a navíc bojuje s rakovinou. James řeší situaci útěkem k sexu a drogám do té chvíle, kdy začne být Gailin stav opravdu vážný a on se musí postavit tváří v tvář realitě, kterou nemůže ignorovat. (Artcam Films)
(více)Recenze (55)
Trochu nadhodnocuju; bezpochyby, ale s radostí. Přesné, přiléhavé a tne do živého. Malý spoiler: scéna ke konci (v koupelně) je jedna z emocionálních scén roku. A Abbott střílí jen ostrýma - a do středu terče. Monda hlídat. Erdélyho zrovna tak. Z hlavy mi to neleze. ()
Destrukce. Koupačka v ledový vodě pro všechny bezcílně potácející se mileniály. Devadesátiminutovej zmar, ve kterým byste se s Jamesem klidně topili další dvě hodiny. Nezbývá než dokouřit cigaretu a jít dál. 100% ()
Film o nevyrovnanom mladíkovi, ktorý balansuje medzi nezodpovedným flákaním sa a zodpovednosťou k ťažko chorej matke, to znelo celkom sľubne. No napokon bohužiaľ nedokážem zdieľať to všeobecné nadšenie z tohto filmu. Proste mi to prišlo celé príliš chladné a bezemočné. Nie som síce žiadny milovník presladeného klišé, ale ani úplného emočného chladu. Ale jedno sa mi predsa len páčilo, a síce tá zmena Jamesovho charakteru, ktorý sa v závere tak pekne o trápiacu mamu postaral. Ale inak po dejovej stránke dosť bieda. Za mňa ani len na hranici priemeru. ()
Reziser Josh Mond mi nehovori nic, a Abbott zase hral hovno -teda pardon, to mi uletelo, chcel som samozrejme napisat, ze sa nedostatocne vlozil do roly a nepresvedcil ma hereckym vykonom. No a pribehovo nic moc, on len lezi a vegetuje na posteli ci gauci ci co to bolo, neudrzi si pracu a je to povalac. K tomu aspon dali tu slusnu liniu s matkou, ale obavam sa, ze ani Cynthia Nixon nebude novodoba Audrey Hepburn a ani Ritka Hayworth, ze jo. Teda nic nepredviedla, hrat podla mna ani nevie. Slusny priemer len za dobre tempo, jakz takz za reziu a dialogy .. no, povedzme zena urovni . 68 % ()
Život patří uličníkům. Lehkomyslnost je v mládí potřebná, dokonce nutná! Život nehraje fér a ptáče s těžkou hlavou nikam nedoskáče. K čemu jsou všichni ti důležití šéfové, kteří vám na pracovních pohovorech vyprávějí o zodpovědosti, když statisticky dobrá polovina opustila své rodiny kvůli vlastnímu egu. V tomhle je James White silný, jelikož ukazuje jak smrt a odloučení ovlivňuje budoucnost a ne minulost, jelikož se věnuje těm, kteří budou žít a ne těm, kteří odcházejí. Takových filmů moc není. Jestli někdo vidí v Jamesovi rozmazlenýho floutka, já v něm vidím někoho, kdo má vnitřní hodnoty nastavený správně, jen ta cesta bude ještě krkolomná. Někteří se musí hodně ztratit, aby je vůbec napadlo začít hledat mapu. Uličníci jsou tvrdohlaví. A soundtrack je dokonalý! ()
Rakovina je skurvene zlá vec. Ako pre pacienta, tak aj pre jeho blízkych. Najmä ak sa majú radi. A James svoju mamu naozaj miloval. O to ťažšie sa učil vžiť sa do situácie, učil sa popri mame "čakaniu na smrť". Abbot to zahral veľmi dobre a pekne. Veľmi smutný film, ale aj veľmi pekný tie chvíle s mamou , plné predstáv a rozprávania "čo by bolo keby ..." sú veľmi krásne a citlivé, citlivému divákovi snáď aj slzy vytlačia. Milovníci drám si asi prídu na svoje. Nenávidím rakovinu, aj keď ma mnohému naučila. :( ()
Nejdřív to vypadá, že půjde o jednu velkou spářku. Postupně ale začne probleskovat na povrch závažné onemocnění matky ústředního hrdiny a příběh dostane úplně jiný rozměr. Z nepříliš sympatického floutka se s přibývajícím časem stává zlomený člověk, z jehož chování je patrné, jak nesmírně svou matku miluje. James White je mimořádně silný film, který mi v mnohém připomněl stavy, co jsem sama prožívala při péči o tatínka, když umíral na rakovinu. Ta lítost a zároveň bezmoc s vědomím neodvratného konce se slovy nedá vyjádřit. A tohle všechno mi snímek dokázal zprostředkovat nejen vtahující kamerou Mátyáse Erdélyho, ale i díky famóznímu hereckému výkonu Christophera Abbotta v hlavní roli. Velkou zásluhu na uvěřitelnosti viděného má však také Cynthia Nixon, která mě svým ztvárněním nemocí ztrápené ženy opravdu dojala. (80%) ()
Vítej v nemáji, orfeovsko-morrisonovský pábiteli. Vletíš do jámy mokvajících ran, zpocených rán, zhoubného trvání. Slyšíš morových rámů volání. Už napořád? Bití bytí bolí, Sirény. ()
Přesvědčivý film, kde si smrt jednoho a blížící se smrt druhého rodiče, připravuje půdu pro Jamese Whitea. Lenošnýho týpka, který se chová podle toho, kolik si v noci předtím dal chlastu nebo drog. Změna v jeho chování s rychle se blížící smrtí matky je náladová jako celý film. Krom působivé scény v závěru jsem nějak emočně zasažen nebyl a tak zůstávám pouze na lepším průměru. ()
Tak nějak film o ničem a zároveň o všem. O komplikované osobě, (kterou náramně dává neznámej Abbott a jsem si jistej, že o tomhle pánovi ještě uslyšíme a to nemalé věci), o komplikovaném vztahu s rodiči, s přáteli, s dívkou... Tak nějak film vyšumí po závěru. Ale zároveň se dotkne. A to není málo. ()
"Můj mozek se nedokázal spojit s ústy." Příběh rozdělený do období pěti měsíců, které dobře symbolizují pět prvků výstavby dramatu, podle Gustava Freytaga. Listopad začíná jako expozice, prosinec pak přechází do kolize, leden vstupuje do krize, únor vychází z peripetie a březen uzavírá katarze. Nedávno jsem viděl film, jehož námětem je také boj s rakovinou takže bych si mohl udělat takové malé srovnání. Ma Ma vs James White, Julio Medem vs Josh Mond, nebo Penélope Cruz vs Cynthia Nixon? Opulentní kýč vs skromné umění, sladký sen vs hořká realita a nepřirozený afekt vs opravdový prožitek. ()
no.....cynthia nixon předvedla slušnej výkon, kterej bych se nebál srovnat snad ani s Ellen Burstyn z Requiemu za sen.....těžko ale říct na kolik to byla zásluha maskérů a na kolik zásluha její. Problém ovšem je, že film se ke své krátké délce poměrně táhne a ve výsledku nám neprozradí vůbec nic. Jak dopadl James White? Dal si cigáro. to je trochu málo, ne? Na druhou stranu si pořád říkám, co bych dělal já v kůži hlavního hrdiny. Choval bych se uplně stejně nebo bych na to hodil uplnej bobek? Spíš to první. ()
Drsné téma. Přiznávám, že jméno Christopher Abbott pro mě bylo nové. ve filmu První člověk jsem si ho nevšimla. Tady byl výborný, věřila jsem mu všechno, chápala jsem jeho vztek, bezmoc, únavu - kdo se někdy staral o někoho nemocného, možná prožíval podobné pocity. Dojemná byla zejména scéna, kdy syn líčí matce jejich společnou budoucnost v Paříži. Působivý herecký výkon, těším se na Abbotovy další role. ()
"Who fought for you? I am your son and that is what I'm supposed to do. And I'm happy to be here because I love you." James White ťa doseká. Príbehom, hereckými výkonmi či tým pocitom po skončení premietania, keď máš pocit, že život je len nerovnomerne roztrúsená kopa sračiek. Christopher Abbott a Cyntihia Nixon sú absolútne fenomenálni. Tiež treba vyzdvihnúť originálnu prácu s kamerou Matyása Erdélyho. ()
Skvělé herecké výkony, ale jinak velmi velmi depresivní. ()
80% - komentář 20ti slovy: Dobře natočené a herecky perfektně zvládnuté. Díky tomu se člověk velmi snadno vžije do situace a prožívá všechny ty beznadějné chvíle. ()
Příběh příslušníka té části současné mladé generace, která nedokáže nést zodpovědnost sama za sebe a žije až příliš lehkomyslně, tj. sebedestruktivně. Snímek sleduje hlavního hrdinu, který žije s matkou, jež ho po rozvodu sama vychovala a na níž je nejen citově značně závislý, přestože si to nechce příliš přiznat. Teprve když se jí vrátí rakovina a musí se o ni stále intenzivněji starat, dostává "příležitost" postavit se k životu skutečně čelem. Bez pomoci přátel by to ale pro svou značnou psychickou labilitu stěží dokázal zvládnout. Potácí se tak ve dvojích kleštích - nedokáže si najít práci a postupně přichází i o svou jedinou dosavadní jistotu, když se mu matka ztrácí doslova před očima. Film končí její smrtí, kdy se otřesený James odchází do ulic "vydýchat". Podaří se mu uvědomit si svou vlastní odpovědnost za svůj další osud a vzít ho tak skutečně do svých rukou? Šance na změnu jsou ve snímku naznačeny, ale jak je James využije, to už záleží jen a jen na něm. Podobné problémy se svou identitou řeší mnozí mladí jistě nejen v Americe, i když třeba v poněkud jiných podmínkách. Hlavní hrdina si mé sympatie sice pro svůj způsob života moc nezískal, nicméně i tak bych mu přál, ať se ze svých problémů dokáže vymanit a konečně dospět. "Nervní" kamera, která měla zřejmě umocnit dojem Jamesovy psychické lability, mě spíš rušila, než že by přispěla k lepšímu vcítění se do postavy. I přes určitou roztříštěnost vyprávění, což je bohužel jakýmsi módním trendem v současné kinematografii, včetně onoho "nervního" způsobu snímání, hodnotím tento snímek jako jinak vcelku solidní počin. ()
James White sa zaobera mimoriadne silnou temou umierania blizkeho človeka,a dari sa mu vyhybat patetickemu kliše.Christopher abbott je vo svojej ulohe syna nuteneho sa postarat o choru matku presvečivy.Velkym pozitivom filmu je jeho kamera ktoru mal na starosti Matyas Erdely (Saulov syn) ,tiesniva kamera nas vtlača priamo do deja.James White ponukol divakovi realisticky zaznam umierania, ale nič navyše. ()
Velmi "težký" film,plný emocí,bezmoci a zmaru! ()
Na konci mě napadlo A o čem to vlastně bylo ? Film se emocionálně nikam neposouval, jak začal, tak skončil. Hlavní hrdina se staral o svou umírající matku. Čím víc byla nemocná, tím víc se o ni staral, ale nijak se nezměnil Zůstal rozmazleným spratkem, jako na začátku. ()
Související novinky
Kdo vyhrál první filmové ceny za rok 2015?
Oscarová sezóna pomalu začíná a jako tradičně se o první důležitá ocenění postarali pánové z National Board of Review. Tohle recenzentské sdružení potvrdilo, že nový Šílený Max nezasáhne jen do… (více)