Superwelt
Supersvet
Superworld
Režie:
Karl MarkovicsScénář:
Karl MarkovicsKamera:
Michael BindlechnerHudba:
Herbert TucmandlObsahy(1)
Gabi Kovanda žije jednoduchý a relativně spokojený život. Pracuje v čistém supermarketu na kraji města, po šichtě jezdí do rodinného domku uvařit pro muže a syna, pak na cvičení. Gabi ale poznenáhlu začíná prožívat momenty, jimž okolí může říkat výpadky. Prostě nevnímá. A pomalu se ukazuje, že v těchto chvílích k ní promlouvá Bůh. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (8)
Film si zjevně dává za cíl promluvit o krizi středního věku, životě bez radosti a psychických problémech, ovšem nakonec věnuje nejvíce stopáže prostému líčení mentální nestability hlavní hrdinky. Scény typu „podívejte, co ta potrhlá Gabi zase vyvedla“ si snad 100 ze 120 minut stopáže nezasloužily. Kromě neočekávaného konce a několik správně nemístných vtipů je jen málo, co lze na Superweltu kladně ohodnotit. ()
Toto silne konkuruje Seidlovi. Antireklama na Rakúsko aj na kresťanstvo. Teda to samozrejme záleží od toho, čo si z filmu každý divák vytiahne. Ja som sa zadúšal rehotom na podľa mňa vypointovanom čiernom humore. Môj sused v kine v tom naopak videl vážny film o duševnej poruche. IFF BA 2015 ()
Nepriznaný remake bergmanovho Ako v zrkadle v ulrichovskom cynickom štýle. Viac asi ani písať netreba. Len či to vyšlo. Tu ani nezáleží od vkusu, skôr od rozpoloženia, vyspatosti, nálady a tak podobne. Náboženské odkazy ma nebrali a ani som nemal tendenciu ich vyhľadávať, viac potešil pavúk v závere, aby sme pochopili, odkiaľ vietor fúka. Jedine žeby to bola náhoda a Markovics to myslel úplne inak a Ako v zrkadle nepozná....Neviem, či tento štýl mám považovať za rakúsky, alebo Markovicsa trochu obviňovať z napodobovania svojich slávnejších krajanov. Ale koniec dobrý, všetko dobré.... ()
[KVIFF 2015, Horizonty] ()
První půlhodina působí trochu jako galerie "JUDr. Haszek Mihály pozoruje různé věci". Jakmile ale s postavami navážete vztah, dusivý příběh propadání se do duševní nemoci (tedy "lásky k bohu") už jen graduje. Úzkostně vykartáčované předměstí jako by vypadlo z nemilosrdných rozborů Ulricha Seidla a jeho obyvatelé za ním nezůstavají pozadu. A kromě precizní filmařské stránky a částečně "božské" kamery potěší i nejednoznačná psychologie postav, minimálně manžel projde z původně obludného balíka pozoruhodným vývojem. ()
Reklama