Grandpa, Kylian and I
Režie:
Jiří HanibalKamera:
Josef VanišHudba:
Evžen IllínHrají:
David Schneider, Rudolf Deyl ml., František Vicena, Josef Větrovec, Zdeněk Ornest, Jiřina Jirásková, Slávka Budínová, Josef Hlinomaz, P. Mašek, D. Materna (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Rodiče pětiletého Jožky Karpíška odjíždějí služebně na dva měsíce do Londýna a chlapce svěří do péče sousedky, paní Pokorné. Jožánek však uteče ke svému dědečkovi, který je bývalý převozník. Bydlí přímo u vody se psem Sultánem a oslíkem Kylijánem. Tady chlapec prožívá kouzelné prázdniny – chytá s dědou ryby, učí se plavat, jezdí s oslíkem do města na nákupy. Jenže žádná pohoda netrvá věčně. Přívoz nahradí nový most, domek bude zaplaven vodou z nové přehrady a děda pomýšlí na odchod do domova důchodců. Pod vlivem Jožky se však rozhodne dát svému životu trochu jiný směr. Možná, že se na zimu přestěhuje se psem a oslíkem do Prahy a přiveze trochu venkovské pohody. (TV JOJ)
(více)Recenze (26)
Pohodový, jemně laděný, poeticky prázdninový příběh, nejen pro nejmenší diváky a jejich rodiče. V hl.roli perfektní David Schneider, o dva roky později se předvedl v podobně laděném snímku "Červená kůlna" opět od režiséra Hanibala, dědečkem mu zde ale nebyl Bohuš Záhorský nýbrž Rudolf Deyl ml. jako děda Karpíšek samorost a převozník v jedné ze svých posledních nezapomenutelných rolí. Film byl ve své době ověnčený řadu neméně významných festivalových cen.. ()
Kde jsou ty časy... Nu, musel jsem si zase jednou povzdechnout, protože >v rámci žánru< ani po téměř půlstoletí neztratil tenhle poetický film své kouzlo (a kde jsou už dnes ty současné podbízivé uhýkané srágory, že...) a navíc - pro vnímavé fandíky - se zde asi poprvé v českém filmu objeví dva úžasné technické klenoty té doby - nadčasový sportovní kabriolet Porsche 356 a d.m.s.n. nejkrásnější letoun všech dob - Sud Aviation Caravelle. ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Sud_Aviation_Caravelle ) . . . A za ten příběh - ach dědečku i Kyliáne, pamatuju si vás! Vrátil jsem se s vámi zase po letech do dětství a byl to pěkný výlet! Tak šťastnou cestu... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách černobílých, hodnocení po repete 13.4.2013 na tv Barrandov /zas po čase jeden z mála smysluplných počinů téhle stanice/ 348., komentář zde nostaligický coby dvacátý - 13.4.2013) ()
Jednoduchý poetický příběh, který mám moc ráda. ()
Milé, leč již pro mnoho lidí až příliš "zastaralé". ()
To je taková škoda, že pro děti se už nic netočí. Současná doba si vystačí s jejich kritikou, že celé dny tráví na internetu. Jenže hrát si venku je o ústa, a to je zrovna nemusí přejet lenošná koza v SUVčku, z kterého nevidí na silnici. Kultura pro děti se taky žádná nedělá, v rámci hyperkorektnosti je velice nemoderní jít do cirkusu, protože v něm týrají zvířata. No tak jasně, bylo by asi lepší jít na jatka, protože tam se se zvířaty mazlí. Ale dosti žehrání na současnou dobu. Tenhle film je krásně poetický, zasněný a celkem romantický. Mezi dědou a vnukem skvěle funguje chemie. ()
Díky pětiletému chlapci se starý člověk dívá na svět jinýma očima. Ve všem se pak dá najít nějaký smysl a nějaké kouzlo. Šťastné dětství, to je vlastně vzpomínka na ztracený ráj. Dospělost a stáří, to už bývá spíše cesta slzavým údolím...Příjemný, poetický film. ()
Milý, veselý rodinný film, který mě prostě potěšil :-) Číší z něho pěkná atmosféra, lidské pochopení, láska k přírodě a zvířatům, ale i nostalgie a snad též trochu poučení (v dnešní době by byl podobný dlouhý výlet pro samotného malého kluka mnohem víc nebezpečný). Mělo by ho znát i široké dětské publikum, nejen fanoušci starých čs.filmů, ale žel, doba se za posledních 50 let hodně změnila i v uměleckém vkusu, když se našim dětem pouštějí hlavně kreslené rádoby pohádky z USA. Škoda. Jinak zde taky pěkná postava dědečka Karpíška v jedné z posledních rolí pro Rudolfa Deyla. ()
Jestliže je pozdější Hanibalova Červená kůlna filmem o obrodné síle stáří, pak je Dědeček, Kyliján a já studií obrodných schopností dětství. Malý chlapec odjíždí za svým dědečkem-převozníkem na venkov, svou zvídavostí a okouzlením v něm oživuje společně se vzpomínkami také jeho odeznívající vitalitu a probouzí v něm sílu, s níž se vzepře osudu (jeho domek má být zbořen a on se má odstěhovat do "starobince"). Narozdíl od městské Červené kůlny, která má formu koláže, se v tomto ranějším snímku vrství emocionálně bohaté scény z přírody. Člověk, lhostejno zda stařec či dítě, nachází v krajině nejpřímější cestu k sobě samému. Takovou klíčovou scénou je dědečkovo noční plavání, které dokonale symbolizuje jeho znovuzrození, uvědomění si sebe sama a své vůle svobodně žít a bojovat. ()
Dědeček, zahrádka, holubi, cigarety CLEA, Jihočeská pravda, karty při petrolejce, pivo chladící se ve studni, výlety vlakem, učení se lásce ke zvířatům a přírodě, bezmezná láska, důvěra, bezpečí …a já. ()
Je to zvláštní, ale tento film jsem neznal. Při jeho sledování jsem se nechal unášet přirozeným a přesvědčivým výkonem Davida Scheinera, který hrál Jožku. Vzhledem k tomu, že není ve schopnostech ani ne 8letého kluka naučit se tak perfektně filmovou roli a tak prvotřídně ji zahrát, musel se s ní David Scheiner opravdu sžít. Filmové zpracování námětu je prvotřídní. Děj volně plyne a má hlavu a patu. Naprosto nenásilnou a dětem srozumitelnou formou je zde podáváno životní dilema Jožkova dědečka. Jožkův dědeček býval v Královicích převozníkem. Nyní tam je však postavený most a dokonce se bude bourat i jeho chalupa. Dědeček se proto rozhodl odejít do domova důchodců. Jožkovi se jeho rozhodnutí však vůbec nezamlouvá a dědečkovi ho rozmlouvá. Má se děda nechat dětskými argumenty přesvědčit a postavit si novou chalupu jinde? Pozornému divákovi jistě neujde drobný logický nedostatek. Když se Jožka rozhodne vydat se za dědečkem, nastupuje do tramvaje. Číslo tohoto vozu je 6227. Jede ovšem vozem s číslem 6160. Nakonec však vystoupí z vozu číslo 6246. Přitom, jak s rozhovoru s průvodčím vyplývá, jede přímo, tedy bez přestupování, až na konečnou. Nemohl tedy přestoupit do jiného vozu. V souvislosti s tímto filmem mě napadá následující příměr. Dříve lidi museli při psaní textů vystačit s tím druhem písma, které jim nabízel psací stroj. Když se však na počítačích objevily textové editory, které nabízely desítky, ba stovky druhů písem, začali je bezmyšlenkovitě používat. Jako by platila zásada, čím víc se jich v textu objeví, tím lépe. Dnes mají tvůrci filmů k dispozici také možnosti pro tvorbu triků a efektů, o kterých se jim dříve ani nesnilo. A jako by i zde platila zásada, čím jich bude ve filmu víc, a čím budou šílenější, tím lépe. Ano, těmi je potřeba ohromit diváka. Děj? Ten nezřídka stojí bohužel až na druhém místě. ()
Jemný poetický film plný melancholie a hlavně naděje s nádhernými záběry přírody, které, jsouce podkresleny páně Illínovou hudbou, působí až magicky. Asi nejlepší role Rudolfa Deyla ml. ()
Mno podla mna jeden z najlepsich filmov rezisera Jiriho Hanibala /Vsude ziji lide, skola hrisniku/. Filmo prazdninach, kadejakej faune /pes, osol/ a zabery na nadhernu prirodu funguju aj po vyse 50 rokoch od natocenia : 75% ()
V poctivém smyslu slova rodinný film-krásná magická hudba, mám ho navždy pod kůží....Film o čistých duších... Deyl už byl během natáčení velmi nemocný -až tak- že se filmový štáb o něj strachoval. Malý David kterému před natáčením snímku zemřel otec k Deylovi velmi přilnul a těžce tuto situaci nesl. ()
"Já už jsem starej, já už mám tu svou plavbu za sebou," říká dědeček svému pětiletému vnukovi Jožinovi. A přeci se dá nakonec vnukem přemluvit, aby místo odchodu do domova důchodců ("školky pro staré lidi", jak tomu roztomile říká Jožin) si nechal opětovně postavit svůj domek (co má padnout kvůli stavbě nové přehrady) a mezitím se na zimu přestěhovat do Prahy. Moc hezký a poměrně poeticky vyprávěný film o tom, že jak fungují (nebo spíše jak by měly fungovat) mezigenerační vztahy. Jen tedy jako moc nechápu zdejší obsah filmu. Přestěhování do Prahy se odehraje až v samotném závěru filmu a o "přenesení venkovské pohody" lze snad (ale ve velmi omezené míře) hovořit jen v poslední scéně, kdy dědeček jede na oslíku Prahou. Jinak ten film je hlavně úžasný tím, jak poukazuje na oboustrannou prospěšnost vzájemného obohacování mezi stářím a mládím. Kluk se naučí od dědy plavat, chytat ryby a sní sen, že jednou jako jeho dědeček bude námořníkem. A dědeček? Ten díky svému vnukovi získá novou chuť do života. ()
Nádherná konfrontace naivity mládí a nostalgie stáří. Skvělá ústřední dvojice - dá se na to moc pěkně koukat i dnes. ()
Srdeční záležitost celé naší rodiny, díváme se pokaždé, když tento film dávají v televizi a zasvěcujeme do něho další generace. ()
Moc krásný fil o vztahu dědy a jeho vnuka,takové filmy se dnes už netočí.R.Deyl v jedné z posledních rolí,škoda ho:-(((Supr výkon předvedl hlavně D.Schneider jakožto zvýdavý a učenlivý chlapec.Klobouk dolů ()
Viděl jsem tento film jako školní představení koncem 60. let - a od té doby se na něj vždy rád podívám. Okamžik, kdy se vynikající Rudolf Deyl loučí dlouhým pohledem se svým domovem, mi utkvěl v paměti na celý život.... ()
Asi poslední filmová role skvělého Rudolfa Deyla ml. v roli dědečka... ()
Film plný pohody i nostalgie,dědeček převozník přichází o práci i o dům, kvůli stavbě mostu. ()