Režie:
Jiří HanibalKamera:
Josef VanišHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Jiřina Štěpničková, Nelly Gaierová, Zita Kabátová, Marie Vášová, Marie Glázrová, Andrea Čunderlíková, Květa Fialová, Jiří Adamíra, Miroslav Homola (více)Obsahy(1)
Kdo by se nechtěl vrátit na výsluní? Herečka Slávka Hradilová byla před lety filmovou hvězdou. Dnes se blíží její šedesátka a žena vystupuje maximálně v reklamách. Stále se však udržuje ve formě. Pravidelně se schází s kamarádkami, kterým pomáhá řešit jejich problémy, užívá si dospívající vnučku, ale nade všechno touží opět dostat velkou roli před filmovou kamerou. Když jednoho dne dostane do ruky nabídku se scénářem, rozzářeně se vydá do ateliérů, kde byla kdysi takřka královnou. Avšak ukáže se, že doba se změnila a dnešní režiséři chtějí od herců něco jiného než rutinní gesta a okázalou mimiku. Bývalou hvězdu tak čeká hluboké zklamání… (Česká televize)
(více)Recenze (28)
Oficiální text distributora moc nechápu, zřejmě je psán podle hesla "Připrav se na nejhorší, budeš příjemně překvapen." Hlavní hrdinka je v letech, není ani tak zahořklá jako spíš osamělá. Dělá si iluze, doufá v novou roli, hraje si na dámu, občas si na ní někdo vzpomene a dostane nějaký štěk. Film nepostrádá vtipné momenty, ale zároveň odhaluje jak se děvčata baví těsně před šedesátkou. Herečka působí vcelku přirozeně a vyznívá optimisticky, navzdory odrazujícímu komentáři oficiálního distrubutora. Scénář: Jiří Hanibal, Bohumila Peychalová, pomocný režisér Ota Koval ()
Takové malé české Sunset Blvd zde ale v podání nestárnoucí československé herečky-bývalé hvězdy 30-40 let Jiřiny Štěpničkové (ve filmu Slávka Hradilová), která se zde snaží navázat na někdejší kariéru (která v mnohém připomínala její skutečné nelehké osudy po roce 48') ale i dalších hereckých osobností zejména tedy těch ženských...Vůbec obsazení bylo neskutečné ale příběh bohužel slabší.. ()
Takový slakokyselý film. A mám tím na mysli herečky a herce, kteří se v tomto filmu objevili. Povětšinou se jednalo o hvězdy československého předválečného filmu, na jejichž slávu padal prach. Je zřejmé, že většina z nich věřila, že budou slavní a ve filmu obsazovaní navždy a po roce 1945 o ně najednou nebyl zájem a museli se živit jak se dalo a jak režim dovolil. Důkazem je třeba hlavní mužská hvězda bývalých časů v tomto filmu - Gustav Nezval, o němž jedna z dam prohlásí, vždyť je to právník, tak se uživí. A druhá odpoví, jo dneska nemáš nic jistýho, chudák je dělník. Jiřina Štěpničková zde vlastně hraje samu sebe. Hvězdu doby minulé, která dnes o práci nezakopne a musí vzít zavděk každou blbou reklamou. A když se dostane ve filmu aspoň malý štěk, její herectví je zpochybňováno. Jak jí asi muselo být, když to točila? A stejně tak ostatní herečky, ty mají štěk i v tomto filmu, a jistě záviděli Štěpničkové tu její pochybnou hlavní roli. Gaierová, Vášová, Glázrová v důchodovém věku - přesně v té situaci Slávky Hradilové. To samé hvězda z největších - Nataša Gollová. Nejvíc však musela pidirolička potěšit Zitu Kabátovou. Vždyť se ve filmu objevila poprvé po čtvrtstoletí a znovuodstartovala tak její hereckou kariéru. Její druhá herecká kariéra už však nebude o ambiciózních mladých kráskách, teď to budou štěky pošťaček, ženských na pavlači a babek, které se konce filmu dočkají málokdy. ()
Nostalgie po zenitu někdejších kvězdných kariér slavné předúnorové generace velkých českých hereček a herců a pocity, které zažívají ve věku i milosrdném, i krutém: krutém léty. která nelze smazat, milosrdném zdravím, jež přetrvává a šancí, kterou stále nabízí. Mnohé z toho, co o padesátých letech víme dnes, si tehdy nikdo nedokázal představit; cenzura, služka režimu režimu-firmy na falšování historické paměti, tehdy opět brala křídla i odvahu těm, kteří se snažili být právi tak závažnému tématu. Jiřina Štěpničková v nesnadné úloze stárnoucí někdejší filmové hvězdy, obklopena svými vrstevnicemi Zitou Kabátovou, Natašou Gollovou, Nelly Gaierovou, Marií Vášovou, k nepoznání změněnou Marií Glázrovou, Gustavem Nezvalem, Marií Vášovou už tím, na jaké úrovni odehrává nezaslouženě příkrý odsudek nejen o svém herectví, ale o celé velké generační skupině českých dramatických umělců, dokazuje, o jak velké a výrazné osobnosti se vlastně jednalo; prakticky všechny se dokázaly vcítit a vplynout do civilního herectví té doby . Mozaika velkých sebereflexních rolí jedné generace je přitom vyvažována neméně zdařilou skupinou skeptické generace sebevědomých šedesátých let. Květa Fialová, Jiří Adamíra a naprosto atypický a přitom brilantní Josef Abrhám jen dotvářejí tu vlastně jakobyvrcholnou a přitom krizovou dobu režimu, který měl za to, že se z chtěně revoluční skutečnosti stal všeobecně respektovaným všedním československým dnem. I v takové době a i s tak ošidnými pocity se dalo - dnes se mladší z nás tomu zdráhají uvěřit - žít. Plnohodnotně a vlastně i šťastně žít. Některé scény (letkisová, dialogy vnučky a babičky) jsou v tomto ohledu až dokonalé. Film ve svém celku výstižně líčí všední den komunistického Československa v jeho odstínově až překvapivě bohaté šedi. Šedi, která pro dobovou současnost byla barevnou. I když ne tolik, jak by si byla přála. A méně, než tehdy bylo možné byť i tušit. ()
Stárnoucí umělec. Příběh jak ze života současného filmového trendu. Bohužel i dnes ve filmu a televizi, přehlížejí zkušený fond starších umělců. Myslím, že je to na škodu, že nedostávají větší prostor. Určitě by se našla řada kvalitních starších hereckých postaviček, které by film i seriál okořenily svojí přítomností. ()
Generační konfrontace světa filmového i reálného. Zatímco do reálného života není problém zapadnout a zcela se mu přizpůsobit, samozřejmě s noblesou dámy v letech, i když dámské jízdy lze v tomto případě nazvat výlety do mládí, svět filmový se změnil. V očích záblesky nadějných rolí plus velké odhodlání, tím se naše hrdinka snaží oddálit definitivní profesní konec. "Šedesátkové" herectví v podání hvězd prvorepublikového filmu je skutečně ojedinělá záležitost, k tomu povedená hudba a precizní režie. Přidám ještě drobnůstky jako krásná Andrejka s originálním hlasem, fantastický Abrhámův režisér a celkově výborná atmosféra doby. Film, který by nejspíše neměl v dalších letech šanci na realizaci, vznikl skutečně na poslední chvíli. ()
Poúnorový komunistický režim odklidil ze scény celou jednu generaci herců a hereček, kteří se až na drobné výjimky v dalších letech před filmovou kamerou jenom míhali. Byli vděčni za každou, byť tak nicotně bezvýznamnou šanci připomenout se svému bývalému publiku i dorůstajícím divákům vlny let šedesátých. Jiřina Štěpničková tu v psychologicky náročné postavě rozkrývá svou minulost, která je v mnoha ohledech podobná ústřední hrdince. Degradace hvězdné slávy a životního úspěchu je konfrontována s přibývajícím věkem i měnící se celospolečenskou situací. Přítomností dalších generačních vrstevníků Kabátové, Glázrové, Gaierové, Gollové, Nezvala a Záhorského se odkrývá poněkud zaprášené album prvorepublikové nostalgie, která s sebou nutně váže vzpomínky a hořké bilancování nad promarněným, ale svým způsobem naplněným životem. Tato ironie osudu se pak až příliš shoduje se skutečnou realitou většiny hereckých představitelů a vlastně nám tu zanechává pochmurnou výpověď o pomíjivosti mládí. ()
Jiří Hanibal v šedesátých letech, tak to je můj člověk. A to nejen proto, k jakým hrdinům se obracel – dětem, dospívajícím a starým –, ale především proto, s jakým porozuměním k nim – těm nejcitlivějším a nejzranitelnějším – přistupoval. Ve Hvězdě zpracovává asi svůj nejsložitější portrét, protože jednak proniká do duše staré ženy – a pak je onou ženou herečka, tudíž žena vícera tváří. Osamělá prochází filmem, aniž by někdo dokázal přesně říct, co právě cítí; jen ve chvílích, v nichž se nějakým nečekaným poryvem smekne to očekávané, a vrásky se bezděčně pohnou, sezná, že došlo k něčemu konečně opravdovému. Jiřinu Štěpničkovou si přitom Hanibal vybral dokonale, protože úloha, do níž ji obsadil, jí musela být důvěrně známá. Banální filmy, banální role… ba dá se říci, že i banální doba, kterou tvoří ti, kteří již nedokáží docenit detail, a právě na podrobnostech Hanibal své vyprávění postavil: nejde přitom jen o mimiku, již svěřil starým dámám; tak třeba: žena vybíhá z tramvaje a teprve až tehdy si bere taxi do nedaleké vily, kde vrací zapůjčené kožešiny – a právě ten automobil, který si spontánně zvolila, označení „taxi“ nenese… Hraje tak současně před řidičem i před kamarádkou, jíž ty „lišky“ vrací; ovšem oni oba vědí… a ví to i ona… Nejsilnější jsou ale ty ohleduplně zachycené okamžiky v osamění, kdy s ženou hovoří jen její příbytek. Sám jsem se dlouhá léta tázal, jak zní ta „babí hodina“, jaké znění spoluutváří život „starých žen“, a takto jsem si nakonec odpověděl: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/la-reine-gu-pe-queen-wasp ()
Těžko říct, s jakými pocity přijala Jiřina Štěpničková hlavní roli stárnoucí herečky, o kterou není zájem, když sama prošla drastickou zkušeností několika let vězení v 50. letech. Z hlediska dokumentaristiky je Hvězda záslužným počinem, když se podařilo do něj dostat většinu prvorepublikových hvězd (chybí jenom Hana Vítová a logicky Adina Mandlová). Film má dvě úžasné scény. Kratičký moment, kdy Marie Glázrová přičichne k sušenkám, jestli jí hostitelka nepředložila nějakej prošlej shit, výborně dokresluje sociální postavení dávné hvězdy, která lže sobě i ostatním, jak je na tom dobře. Druhá skvělá scéna je s Josefem Abrhámem. Rozhovor herečky a mladého režiséra není rovnoprávným dialogem, ale překvapivě obráceně než jak by to mělo být vykresluje situaci dvou lidí, z nichž jeden dává (nabízí) a druhý bere (prosí). Hvězda je prostě dobrý film. A Jiřina Štěpničková měla na svůj věk krásný nohy. Taky je furt ukazovala:-) ()
Docela zajímavý film o stárnoucí herečce, hvězdě let minulých. Takový dost uvěřitelný příběh. ()
Mam rad filmy, ktere pojednavaji o zasle slave byvalych hereckych hvezd, zvlast kdyz je hraji herci, kteri si v realu prosli necim podobnym (treba G. Swanson nebo zde J. Stepnickova). O to vice mrzi, ze scenar nijak negraduje a nejde vice do hloubky. Nekolik scen je usmevnych (schuzky s muzi na inzeraty), urcite se ale nejedna o komedii. Herecke obsazeni je vice nez reprezentativni, potesi ale i mlada generace- Abrham, Cunderlikova. ()
Vcelku hodnověrné, cíleně afektované drama stárnoucí filmové hvězdy, která se ze všech svých ubývajících sil přidržuje iluzorního obrazu, ktarý si sama o sobě vytvořila ... nebo spíš kterým ji kdysi obdarovali její fanoušci. Nepřijde mi nijak zvlášť veselé, spíš lehce depresivní - a snad i přesmíru rozvleklé, jakoby se utápělo ve vlastních iluzorních myšlenkách. ()
Tak se nám tam holky sešly všecky...Myslím tím naše hvězdy prvorepublikového filmového nebe, hvězdy stříbrného plátna. Chybí pouze Adina a Lída v emigraci, a Hana Vítová. A film? O životě jedné hvězdy, stáří a vedlejší koleji, životě v zapomenutí, touze po návratu na scénu, po velké roli. Velmi smutný film. Vítězný únor smetl jedny a vynesl do záře reflektorů jiné a čas je neúprosný, není cesty zpět. Tento film je myslím taky trochu jedno velké "SORRY", které konečně někdo řekl za všechny režiséry, za ten dvacetiletý distanc, který už nikdo nikdy nemohl vrátit a my jsme všichni přišli o nejlepší herce své doby. To komunistům nikdy neodpustím!!! 75% ()
Docela fajn film i když dost ženský, skautka Čunderliková neodolatelná...mnoho exteriéru Prahy své doby potěší... ()
Věz, dá si ještě jednou slávy mls, jeden závratný lok. Pod lucernou, z likérníku svých zlatých dob. ()
Ve filmech pro pamětníky mě Jiřina Štěpničková nikdy příliš neuchvátila, ale v tomhle filmu je skutečně skvělá. Ono zahrát si vpodstatě sama sebe zas nemusí být jak jednoduché, jak se zdá! Nejlepší je dlouhá scéna mejdanu "holek" okolo šedesátky tancující přiopile letkis - ta energie a verva z obrazovky přímo sálá - je vidět, jak si to všechny užívají. Většina z nich byla určitě přesně v situaci postavy, kterou hraje Štěpničková - bývalé hvězdy, kterým se tak stýská, že vezmou "štěk" ani ne tak kvůli penězům, ale jen proto, aby si na chvilku vrátily ten pocit, že točí a vše se točí kolem nich.... ()
Je lepší být v mládí slavný a ve stáří zapomenut, nebo se nikdy nedostat do podvědomí veřejnosti a zemřít jako zcela neznámý? Mně osobně je to tak nějak fuk, ale z obecného hlediska se mi zdá první možnost lepší. Ovšem je samozřejmě zapotřebí si na slávě nezakládat, považovat ji za něco pomíjivého a zaměřit se časem na něco jiného, jako to udělali např. Novotný, Gérová, Frýbortová. Jinak skončí člověk jako alkoholik, viz Svozilová nebo Baarová, nebo jako nepříjemná stará baba, vyžadující v domově důchodců od mladých ošetřovatelek obdiv, viz Mandlová. I když u poslední jmenované šlo o zákonitý proces, z namyšlené mladice se nic pěkného vyklubat nemůže. Jen málokterý herec měl to štěstí a byl opěvován od mládí do smrti jako např. Sovák. ()
3+. Viz komentar Karlos80, s tim se shoduji... ()
Krásna príležitosť pre pani Štepničkovú.. Film je aj prehliadkou hercov - hviezd z prvej republiky... Medzi nimi sa ukázala aj mladučká Andrea Čunderlíková.. Film sa mi páčil, preto že aj ja mám teraz skoro 60 rokov a už môžem spomínať na roky minulé , ale stále dúfam v peknú budúcnosť... Film hodnotím 70%. ()
Babky vymetající podniky a mejdany mi moc neseděly. Když dělá Štěpničková kamerové zkoušky pro svůj velký filmový návrat, předvede tak strašlivý výkon, že by to nestačilo snad ani na komparz. Tohle se moc nepovedlo. Je to vina režiséra, že jí natlačil do takového přehrávání. Jinak hraje Štěpničková výborně. ()