Mourir d'aimer
Morire d'amore
Režie:
André CayatteKamera:
Maurice FellousHrají:
Annie Girardot, Bruno Pradal, Jean Bouise, Jacques Marin, Monique Mélinand, François Simon, Marie-Hélène Breillat, Florence Blot, Bernard Musson (více)Obsahy(1)
Příběh nerovné lásky se odehrává na jaře 1968, v době studentských bouří. Středoškolská profesorka Daniele prožívá milostný vztah s jedním ze svých studentů, Gérardem. Gérardovi rodiče podají na profesorku žalobu za znásilnění a oba milenci jsou vystaveni veřejnému pranýřování. Daniele je odsouzena k jednomu roku vězení a poté se vrací do Rouenu, nešťastně zamilovaný Gérard ale mezitím spěje ke svému tragickému konci.
Režisér André Cayatte dával svou tvorbou dlouhodobě najevo odpor k francouzskému justičnímu systému, což je dobře znát i na tomto filmu. Při psaní scénáře vycházel Cayatte údajně ze skutečného případu (sám byl bývalým právníkem). Dobová kritika film přijala jako hodnotné psychologické drama, ale zároveň mírně skepticky komentovala zjevné sympatie ke studentům a učitelům v době, kdy ještě nebyly zcela uklidněné emoce rozvášněné dramatickým jarem 1968. Film byl nominován na Zlatý glóbus v USA a získal Velkou cenu francouzské kinematografie. Film UMŘÍT NA LÁSKU (Mourir d'aimer) byl jedním z nejúspěšnějších titulů sedmdesátých let a v kinech jej vidělo bezmála šest miliónů diváků.
(argenson)
Recenze (14)
Tohle drama mě silně pohltilo. A nejen pohltilo, ale i spolehlivě zasáhlo, způsobilo několikrát tíseň na duši a s vyvrcholením málem i totálně rozsekalo na kousky. I s odstupem týdne se ve mě při vzpomínce na něj pořád vynářejí silné dojmy. Umřít na lásku je případ filmu, který na pozadí volně inspirovaného příběhu zrcadlí atmosféru a dopad konkrétní historické události, ale jeho příběh zároveň má obrovský přesah i mimo dobové reálie a krajinu vzniku. Malá velká lidská tragedie, způsobena lidskými předsudky, nedostatkem tolerance, zaslepenou justicí a tíhou aktuální společenské situace koncem 60. let, která aktivním účastníkům revolučního hnutí po jeho potlačení nepřála zjevně ani ve svobodně smýšlející kapitalistické Francii. Drama lásky, proti které se spikla rodina i celá společnost. Už ani nevím, zda mě více zruinoval despotický přístup otce k dospívajícímu synovi nebo celý, silně zaujatý, soudní proces vůči učitelky zúčastněné v protestní bouři. Každopádně se André Cayattemu podařilo natočit mimořádný mnohavrstvý snímek, který na vás zapůsobí uvnitř rodinným dramatem stejně jako tím politickým. Cayatte se nebál poukázat na těžké slabiny společnosti a justice, i za cenu velkému odporu proti tomuto snímku ze strany části veřejnosti, za co si zaslouží poklonu... Film, který se pro nízký počet hodnotících nedostal do zdejšího žebříčku, ale v tom mém by byl hodně vysoko. Pro mě dosud asi nejsilnější zážitek z filmografie Annie Girardotové, s jedním ze životních výkonů paní herečky, který u mě předčil i legendární Prožít si své peklo od stejného režiséra. 95% ()
Ach ta lidská netolerance, směšné předsudky, zadupávání do země toho nejkrásnějšího na světě, čemu se říká láska. A že tam byl věkový rozdíl? Vždyť to nebyl už desetiletý kluk a přesně věděl, co dělá, proč miluje Daniele a ta buzerace ze všech stran, včetně psychiatrie a vězení, to bylo i na mě moc. O právním systému ve Francii se píše možná kladně v novinách, ale nenechte se mýlit, je to tam stejné i dnes, jen možná v jiných případech, kde jsou pošlapávána lidská práva. Vím o tom své. Bylo vidět jak nesnesitelné to bylo pro oba, ty úprky, pryč od lidí, aby mohli být alespoň chviličku spolu a mohli se obejmout, políbit, říkat si něžná slůvka............. Ale láska je nejen krásná, ale mnohdy bolí do morku kostí a to byl tenhle případ. Neudržitelně dlouho nešlo držet se okraje hluboké propasti a tak to Daniele vyřešila pro ni v tu danou chvíli jediným možným východiskem. Perlu francouzské kinematografie s kouzelnou Annie a mně neznámého Bruna určitě doporučuji zhlédnout. ()
Strašlivý rozměr společenské křivdy páchané na dvou zamilovaných, jejichž vztah a intelekty jsou jedinečnými. Obžalováni, odsouzeni za lásku. Těžká sociální kritika doby zde vystupuje do popředí. ()
Strhující film odhalující a tvrdě kritizující bigotnost a netoleranci francouzské společnosti v krystalicky čisté podobě, kdy se státní úředníci zaštiťují morálkou a vahou svých úřadů ve slepé víře, že násilím udrží staré a přežité pořádky v revolučním květnovém období roku 1968. Proti tomu stojí vztah profesorky a jejího studenta, kteří jsou odhodlání bojovat za svou lásku navzdory bigotnímu systému, který perfektně ztvárnil François Simon v roli Gérardova otce. Postupná proměna profesorky Daniele Guénot (Annie Girardot) byla famózní, životná a v důsledku tragická. André Cayatte je známým kritikem těchto poměrů, které dokázal mistrně přenášet na filmová plátna a vzbuzovat hluboké emoce. Úžasný filmový zážitek, který si rád znovu pustím. ()
Vztah učitelky a nedospělého žáka by si asi vysloužil mnoho odsudků a nesympatií ze strany veřejnosti i v současné době, předpokládám, že ani dnešní rodiče by pro synovu volbu příliš nadšení nesdíleli. V případě Daniele a Gérarda se ale nepochopení a odsudky ze strany Gérardovy rodiny a celé společnosti mění na tvrdý a nenávistný hon na oba zamilované, který ani jejich velká vzájemná láska nemůže ustát. Annie Girardot a Bruno Pradal vytvořili ve filmu vyjímečnou dvojici, u které člověk vnímá spíše mimořádnou souhru jejich osobností a pohodové souznění jejich vztahu než nějaký ten podružný věkový rozdíl. ()
Annie Girardotová obklopena pro mne většinou neznámými herci je obětí konzervativního až bigotního justičního systému. Film je motivován studentskou revoltou konce 60-tých let. Zde překvapivě pozapomenutý. ()
Strhující psychologické drama zamilovaného páru (učitelky a studenta) s drtivým dopadem, ať už to jedna bere z jakékoli strany, láska vs. nenávist (rodiče) či zdravý selský rozum vs. státní úřady (diagnóza od lékaře, který pacienta nikdy neviděl a do kluka na té klinice sypali snad vše, co našli, děs). Zcela zapomenutá filmová perla s krásným hereckým obsazením, myšlenkou a ani nadčasovost se snímku nedá upřít, poklona.. ()
Ťažko hľadať slova k tomuto filmu, lebo film má neskutočne silný a skľučujúci príbeh. Hlavnú rolu v tomto filme je samozrejme láska učiteľky s neplnoletým žiakom. Neviem ako by vyzeral tento film, keby otec Gerarda nemal toľko konexii, či by aj tak celé Francuzsko bolo proti týmto milencom, to celkom pochybujem. Ale keďže jeho otec mal vplyv, tak vedel ťahať za nitky a tak milencom znepríjemňoval každý jeden deň a ješitný bol na to určite, aby im zo života narobil peklo. Nešlo mi celkom do hlavy, že matka dvoch detí môže takto stratiť hlavu a vystaviť seba i rodinu takému silnému tlaku okolia. Ale je pravda, že taká žiadostivosť medzi dvoma ľuďmi môže viest ku katastrofe a tento film je vzorný príklad. A i keď sa jedna o silnú túžbu a roztúženie, tak mi prišlo divné, prečo mladí milenci nepočkajú pokým bude mat mladší z dvojice osemnásť rokov, tak by sa vyhli všetkým problémom, ale asi srdce v tomto rozhodne hlavu nepočúva. Je to znepokojivé a vzápätí aj pôsobivo spracované, že čo všetko je človek schopný urobiť svojmu dieťaťu pre jeho ješitnost a naplnenie svojho zámeru. Postava otca bola nekompromisne chladná a i keď bola jednoznačne najzápornejšia vo filme i tak ju François Simon zahral bravúrne. Ale všetci herci boli ukážkový. Tu nie je o čom, len ma mrzí, že som vedel ako tento film skonči, ale v kútiku duše som dúfal, že sa hádam zmýlim, ale bohužiaľ nestalo sa tak. Veľmi pôsobivý až deprimujúci filmový zážitok a ja nemám už viac čo dodať, asi už len toľko, že film si tých 5* určite zaslúži a i to celkové hodnotenie na tejto databáze. ()
Tomu říkám dámy a pánové poctivé drama. Cayatte byl sice komplikovanější osobnost, ale možná díky tomu jaký to byl člověk uměl dokonale ztvárnit takovéto příběhy. Vynikajcí herecké výkony všech zůčastněných (i těch neznámých viz. herec co hrál Gerardova otce) a výborná kritika francouzské justice. Velmi propracované jsou i charaktery hlavních postav, jako příklad mohu uvést změnu Daniele a hysterický záchvat Gerarda v blázinci. Snad nejlépe je ovšem napsaná záporná postava, Gerardova otce. Člověka, který je schopný ze svého syna udělat blázna a postrach společnosti. Mohl klidně dostat v příběhu víc prostoru, těžko říct jak zajímavé by to pak ještě bylo. Ale shánění se vyplatilo, dávám 5. ()
Absolutně nechápu jak je možné, že tento skvost se 44 let uspěšně vyhýbá jakékoliv distribuci u nás. Od rána do večera nás otravují "mega filmama" na různých TV stanicích, v kinech se to hemží stupidními americkými blockbustery a nikoho nenapadne zakoupit takto kvalitní film.... To prostě moje hlava nebere. K filmu nemám slov, právě jsem jej zhlédl a jsem jím naprosto nadšen. Jestli takhle funguje justice ve Francii, pak je právem kritizována. Annie Girardotová v něm odehrála jeden ze svých nejlepších partů!!! ()
Namet je kapku jebly , zase pardon, som chcel napisat ze problematicky a kontroverzny, do vysokeho nadpriemeru vsak film potiahla vyborna rezia a nadpriemerne herecke vykony - to vsetko na pozadi Studentskych nepokojov Parizi roku 1968 : 94 % ()
29. Zlatý Glóbus za rok 1971 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Francie ()
Radši mám Sňatek bez domova, kde jsou obě poloviny zakázané romance velice sexy a do ošemetné situace se montují jen puritáni, a ne i politika, masmédia a společnost. Příběh je ale silný, tragický a solidně natočený a Annie Girardot hraje velmi procítěně. Problém jsem měla s tím věžákem – jejím hereckým partnerem. Pokud tohle byla nejrychlejší spermie, hrůza pomyslet, co by vyrostlo z těch pomalejších. Fakt je strašnej. Z filmu mi bylo smutno. I nejvytrvalejší odvaha jednou klesne, když je palba příliš dlouhá a umřít na lásku je vznešené a krásné, jenže to zatraceně moc bolí. (titulky zde) ()
U tohoto filmu jsem si víc než jinde uvědomil tu klišovitost typologie obsazování herců. Záporné postavy musí vypadat odpudivě a tvářit se záporně. Tady: náhradnice za Girardotovou ve škole byla šeredná ženská. Od sociální pracovnice by člověk kůrku nevzal. Gerardův otec byl doslova karikatura člověka a vzhledem i chováním s realitou neměl nic společného. Ředitel školy: upjatý snob. Jen Girardotová, Pradal a jejich kamarádi byli krásní lidé. Občas přemýšlím, proč někdy Radovan Lukavský nezahrál sadistického vraha. Asi by na to neměl, nebo to žádného režiséra nenapadlo. ()