Reklama

Reklama

Sémě člověka

(neoficiální název)

Obsahy(1)

Ačkoliv snímek zdánlivě připomíná sci-fi, nemá s tímto žánrem v podstatě vůbec nic společného. Režisér sice představuje vizi společnosti v budoucnosti, ale při zobrazování post-apokalyptického světa zničeného epidemií a separovaného do speciálních zón zachovává realističnost – stylizovanou podobu, tolik charakteristickou pro sci-fi produkce, Ferreri odmítá. Mladá partnerská dvojice, Cino a Dora, kteří vstupují do kontaminovaného pásma, jsou společně s tajemnou ženou, která je v jejich rodinném sídle navštíví, spásou ohrožené společnosti. Pouze tito tři jedinci mohou zplodit další potomky. Symbolickou scénou, v níž dojde k násilné konfrontaci mezi žárlivou Dorou a záhadnou cizinkou, prezentuje Ferreri svůj pesimistický postoj k možnosti vzniku nové společnosti v globálně ohrožené civilizaci. Interiér bytu, který Cino přetvoří v muzeum exponátů, dokládá, že vše, co dosud plnilo funkci běžného každodenního života lidstva, patří již minulosti. Sbírku tvoří rovněž praktické předměty, které jsou součástí obvyklého konzumního způsobu všedního lidského bytí, jako třeba lampa, lednička anebo automobil. Dystopie zde slouží Ferrerimu pouze jako žánrový rámec pro jednoduše vybudovaný příběh vztahu mezi opačnými pohlavími – Cinem a Dorou. Sexualita a plození potomků je pro režiséra stejně pesimistickým aktem jak v přítomnosti, tak také v budoucnosti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (8)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Od Marca Ferreriho jsem nikdy nic neviděl a až po zhlédnutí tohohle jsem zjistil, že od něj mám v plánu jeden film s naprosto šíleným názvem a samozřejmě taky Velkou žranici... No, po tomhle se ani na jeden z těch dvou filmů jen tak nepodívám. Sémě člověka na mě totiž působilo jako mix novodobých Godardových experimentů a Antonioniho a já moc nemusím ani jedno z toho. Začátek sice má určitý potenciál, ale pak se z toho stane neskutečně prázdná záležitost, ve které dva mladí milenci přežívají uprostřed ničeho apokalypsu, která probíhá všude okolo, jen jim se zázrakem vyhýbá. Ono to takhle nezní vůbec špatně, mohlo to být něco ve stylu Adama a Evy při konci světa, na jejichž soužití stojí osud celého světa a ta druhá holka, co se tam později objeví, by mohla být symbolem zakázaného ovoce... jenže já si tam tohle všechno musel domýšlet. Z toho filmu nic neplyne, v obraze se nic hlubšího neskrývá, dialogy jsou banální a o ničem a je to celé natočené takovým způsobem, jako by Ferreri sám netušil, co tím chce říct a kam to chce vést, jen si prostě natočil experiment a tím to pro něj hasne. Diváku, najdi si v tom co chceš. Tudíž to, co jsem zde vypsal, je jen takový můj menší návrh, jak se s tím dalo pracovat a jak se dal využít potenciál toho všeho. Na základě úplně poslední scény to z toho maličko vyplývá, ale spíš než záměr mi to přišlo jako zoufalé řešení to nějak zakončit. Je to jen taková experimentální blbinka bez hlubší myšlenky, z podobného ranku jako Zlá krev. Je to navíc úplně stejně nudné, ale Zlá krev má přeci jenom víc nápadů, tohle je takové vyprázdněné jako právě ten Antonioni. Ale kladně aspoň můžu ohodnotit skvělou kameru, samotný námět a hezkou přírodu, která se tam občas objeví... Slabé 2* ()

TylerD. 

všechny recenze uživatele

50 % asi jen za to, že je to žánr mě bízký. Jinak pan režisér mohl obsadit herečku a ne tohle prkno a taky občas dát do filmu nějakou hudbu a ne 2 hodiny meluzíny, zvuků pekla a slévárny. To aby se na to dalo vydržet dívat, trhalo to uši. Třetí věc - typicky italskou divnost v chování - to mu asi vyčítat nemůžu. ()

Reklama

Flipnic 

všechny recenze uživatele

Rozhodně velmi zajímavý počin Italské kinematografie. Tíživé, pesimistické vykreslení života dvojice v postapokalyptickém světě. Atmosféře dominuje samota a nuda, nenaplněný smysl života a lidské existence. Film se nese ve velmi pomalém tempu. Chvílemi má ale velmi silné a vyhrocené momenty. Je to zajímavé, to rozhodně. Zajímavé pojetí, ztvárnění, atmosféra. Ale osobně mne to docela nudilo. Takže hodnotím 3/5. Film je to zajímavý a kvalitní, ale dnes již ne příliš zábavný ... ()

Pethack 

všechny recenze uživatele

Celý příběh je stylizován v hezky vitalisticko-naivně-bukolickém duchu, přičemž vitalismem zde myslím onen básnický směr z počátku dvacátého století. Fráňa Šrámek by mohl jen zamilovaně koukat - a měl by to i s velrybou! Jak je ale u Ferreriho zvykem, stylizovanost je pouze součástí jeho symboliky. Tentokrát se jedná o podobenství jakéhosi nedobrovolného vehnání do ráje, přičemž samotný příběh o tom, proč se to stalo se zdá být podružný, v zorném poli jsou hlavně Adam a Eva. A jejich hříchy (ano, příběh se odehrává až po snězení Jablka). Cino a Dora jsou bohužel poměrně všední archetypy, není zde rozehráváno žádné rafinované psychologické vztahové drama, čímž se hlavní devizou filmu (téměř se chce říct bohužel, ale tohohle bůh nemůže želet) stávají obrazy. Atmosféra. Absurdno a bizarnosti. A zde Ferreri nemůže zklamat,-) A propos snad ještě v žádném filmu nebyl k vidění tak brutální konec. Nebudu spojlerovat, to se musí zažít. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

…mořské pobřeží a všudypřítomný zvuk větru jak u Felliniho, asociativnost vyprávění (která Ferrerimu tak sluší v pozdějších filmech) zde ještě příliš upomíná na Buñuela, Godardova žena Wiazemsky (od začátku iritující, totálně neschopná herecky, ale v roli intelektuální frigidky posléze přesvědčivá), hitchcockovské sebezapojení do filmu (scéna s mrtvolou obsazenou režisérem, posléze jeho portrét neustále přítomný v domě). Ferreri hledal zjevně dlouho Svůj jazyk, některé jeho počiny jsou navíc hodně nevyvážené, přesto ho obdivuji jako „vždy-až-pátého“ mezi Italy své doby – ani bramborová medaile – , ale zároveň myslím, že nikdo s „velkých pánů“ – ani Fellini, ani Antonioni, ani Visconti, ani Passolini, neměl vznikající postmodernu s jejími pochybami o sobě samé tak v krvi, jako on. Zde se to projevuje zejména nejistotou žánru – na začátku by film mohl být godardovsky politický, pak to vypadá na postkatastrofickou scifi a nakonec je příběh studie vztahu dvou lidí v izolaci (ráj?). Sémě člověka mělo nakročeno k pořádnému eposu, navíc s těmi nejvážnějšími tématy. Ve stejné době točil Jakubisko Zbehy a pútníky – poslední část z nich může Sémě připomenout. Film se hrozně dlouho rozjíždí, spousta nudy, samoúčelných a přeskočitelných detailů (ale: Dillingerův puntíkatý revolver!), než se vlastně začne, je půlka pryč, když se pak na scénu, žel jen na deset minut, dostane Girardot, stouplo mé očekávání o 30% - z té ženské bylo cítit jiné herectví, než z toho šlechtického, suchého protěžovaného maoistického králíčka Wiazemské. Některé obrazy jsou zvláštně ferreriovsky významově rozmlžené – přestěhovaný sklad lidských figurín pod igelitem – jen houšť Marco! Typické jsou i záběry zkázy zabírané z televize (– všichni na mrtvoly čumíme). Škoda, že byly použity historické záběry z válek – tahle paralela vyčichla. Taky nad některými jinými technickými nedostatky lze ohrnout nos – maketa velryby a posléze její kostry (polystyrén se třepotá ve větru) anebo model rozbombardovaného sv. Petra, například – ale to už jsou detaily, nad kterými je třeba přivřít oči – v době Enter the Void se to holt pozná… A Ferreri se nad tyhle detaily zjevně povznášel častěji. Rád viděl *** a ½. ()

Galerie (6)

Související novinky

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

17.04.2010

12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)

Reklama

Reklama