Shin Godzilla

Najvyššie mocenské kruhy s byrokratickým aparátom (ktorý je do nevídaných tvarov a výrastkov zmutovanou a teda nie vždy práve najfunkčnejšou kostrou ich fungovania) sú pre svetovú populáciu možno ešte nebezpečnejšie než nezničiteľný netvor z hlbín oceánu, zrovnávajúci celé mestá a chrliaci rádioaktívny oheň? Beriem to také celé! (05.09.2018)

Výborná byrokratická satira, která poukazuje na absurdnost systému a zároveň film, který neví či chce být komorní drama s apokalyptickou atmosférou nebo cool kaiju příběh s místy nevhodnou hudbou. Jinak se jedná o zajímavý přírůstek a zas trochu jiné pojetí a využití slavné ještěrky naroubované na staronové problémy. Nedivim se rozporuplnému přijetí. Btw. Nové schopnosti monstra jsou příjemná změna. 78% (06.03.2024)

Odsobněná procedurální satira na (nejen) japonskou byrokracii a neschopnost vlády dynamicky reagovat na zkánosné „jaderné“ zemětřesení 2011. Ano, chápete správně, že tady se nejede na vlně zábavného guilty pleasure monstr snímku jako pozdější (ehm, vlastně dřívější) Godzilly (což na jednu stranu je škoda, ne že ne), ale zcela v odkazu původního Hondova snímku plného poválečných jaderných traumat. V této verzi navíc obohaceného o roli dnešního Japonska vůči sobě sama i zbytku světa. A to skrze desítky mluvících hlav či nulovou přímou provázanost pasáží s Gožirákem. Každopádně většinu času zabírající „zasedačkové“ segmenty jsou fantastické, protože krom satirického a „nastavujeme zrcadla“ módu fungují i samy za sebe jako uvěřitelné zprostředkování, jak by to (ne)fungovalo na nejvyšší exekutivní úrovni v případě národní krize. A zbylou čtvrtinu stopáže pak doplňují neskutečně našlapané katastrofické pasáže s „Probuzenou zkázou“ na ničivé procházce Japonskem, které majstrštykově kombinují totální destrukci, skvostný design vzdávající holdy originálu, nápadité (a sakra působivé) snímání a kongeniální Sagisuiho/Ifukubeho hudbu. "Restart" japonské Godzilly ani náhodou není pro každého a dokonce ani náhodou není ani pro každého nekritického fanouška krále monster. Netradičně zvoleným konceptem i zpracováním si to totiž vyloženě říká o rozporuplné přijetí. A toho se tomu po zásluze dostalo. Každopádně je to minimálně zajímavé a stěží o tom kdo kdy řekne „tuctový katastrofák, který se mi z hlavy vykouřil s náběhem závěrečných titulků“, protože ať už to pro ta odvážná rozhodnutí zatratíte či si to naopak právě pro ně zamilujete, tak chladné a bez jasně vyhraněného názoru vás to nezanechá. A který jiný vysokorozpočtový blockbuster tohle ještě dnes umí? Howgh. (01.08.2017)

Po hodně dlouhý době zase japonskej kaiju film, na kterej jsem se podíval a k mojí radosti si to pořád udržuje takovej ten "jinačí" feeling oproti americkým monster filmům. A tohle - se svým pojetím Gojiry jako skoro hororovýho creepy potvoráka - mohla bejt neskutečná pecka. Stupňující se bezmoc, kde ještě víc než horovovej design Gojiry straší hororový množství byrokracie (ne)řešící, jak si s katastrofou poradit, se ale bohužel rozplyne na rádoby cool závěru, kterej v kontrastu vlastně dost realistických prvních dvou třetin moc nedává smysl a zbytečně film strhává dolů. Nemluvě o občas skvělý hudbě (např.: Gojira theme nebo destrukční sekvence) a občas hudbě, která je úplně mimo a chce bejt strašně cool, jenomže je absolutně mimo nastavenou atmosféru. (26.12.2023)

Nepredstaviteľné sa stalo skutočnosťou - Američania chápu fenomén Godzilly lepšie než samotní Japonci. Kým Edwardsova Godzilla bola nielen dokonalou poctou ale aj vyústením a posunutím ságy, tento japonský príspevok (prvý po viac ako desiatich rokoch) je nudným, repetitivným, nič nové neponúkajúcim príbehom, ktorý sme už toľko krát videli. Godzilla je tu opäť Zlo, opäť je tu prílišný dôraz na ľudí a bohužiaľ zase je tu Godzilla sama a jej protivníkom sú ľudia a veda. Čo je ale najhoršie, je spôsob, akým je film vyrozprávaný. Fukušima urobila svoje. Shin Gojira je údesne seriózny film nakrútený dokumentaristickým štýlom na odpornú digitálnu kameru a aj kvôli mizerným hereckým výkonom pôsobí až amatérsky. Byť Japonec, tak toto je pre mňa sklamanie desaťročia. (26.12.2016)