Mia madre

Moretti dokáže natočit výborný film, Turturro je s to takový pokazit. Tentokrát zůstali oba na půli cesty. "Má matka" neurazí, nenadchne. Schází jí jak jiskření režisérových starších sebečrt, tak dramatický potenciál, který držel pohromadě jeho "Synův pokoj". A Margherita Buy se řídí radou své postavy: vedle ní nám ukazuje i sebe samu.  P. S. 2023: Druhým zhlédnutím se ve mně prohloubil dojem, že se někdejší výtržník uvelebuje v uhlazené středoproudé sentimentalitě: nenápadný půvab buržoazie bez ironie? (24.02.2016)

Někdy je toho na člověka moc. Chvíle, kdy se máte soustředit na svoji práci a umírá vám nejbližší člověk, jsou jedny z nejtěžších v životě. Znám to ze zkušenosti ve své rodině. V tomhle filmu to bylo zobrazeno velice realisticky. Režisérka Margherita točí náročný sociálně laděný film, navíc musí přijmout jakou si odkopnutou hollywoodskou hvězdu Barryho Hugginse, suveréna, který zklame absolutní neschopností pamatovat si pár slov textu. A v nemocnici leží matka, o níž vám lékařka řekne, že se její stav už bude jen zhoršovat. A pak dcerka, klasická gymnasistka, které dělá potíže latina, a právě babička jí byla schopná jako bývalá učitelka nejvíc naučit. V latině i pro život... Musel jsem dát nevděčných 11 % dolů, abych mohl ubrat jednu hvězdičku za snové a pocitové scény, které trošku v ději překážely. (16.12.2017)

Toto je život, aj s jeho vnútornými bojmi. Aj po viacerých dňoch od pozretia vo mne výrazne rezonuje. Zdanlivo banálny príbeh, ale to najdôležitejšie ostáva nevypovedané. Svet od nás čaká, aby sme si to svoje vždy odmakali, bez ohľadu na to čo práve prežívame vnútorne. Odzbrojujúco nepríjemný John Turturro. Režisér v postave brata opäť po Tichom chaose apeluje nato, že vnútorná harmónia je dôležitejšia ako práca a sám pritom odvádza výbornú robotu. Ukazuje nuansy filmárskeho remesla, tlaky ktorému je vystavený, chyby ktoré robíme všetci, potrebu zmierenia a snahu svoju prácu robiť čo najlepšie. (02.09.2019)

Dva předcházející Morettiho filmy, Kajman a Máme papeže!, měly přes seriózní ústřední téma žánrově blízko k satirickým komediím. Mia madre je oproti tomu velmi citlivou, jen výjimečně také vtipnou studií vyrovnávání se s vlastní smrtelnosti i ztrátou blízké osoby. Jak pokračovat ve vlastním životě, když nás opouští osoba, které za svou existenci vděčíme a kterou jsme přijali za významnou součást našeho světa? Tematicky se Moretti vrací ke svému nejslavnějšímu filmu Synův pokoj, zároveň ale prostřednictvím hrdinčiny profese přidává svůj oblíbený motiv reflexe vlastního řemesla.___Margheritě slouží natáčení politického dramatu o stávce zaměstnanců továrny k odvedení pozornosti. Od skutečně závažné události svého života (nevyhnutelná smrt matky) utíká k události, kterou na důležitou ve svých očích sama povýšila. Vytěsnění smrti uměním bylo zřejmě taktikou, kterou Moretti sám uplatnil, když jeho vlastní matka zemřela během natáčení Máme papeže! Ve svém novém filmu jako kdyby tuto situaci chtěl dramatickými prostředky rekonstruovat a najít v ní smysl a ponaučení pro budoucí život.___Jádrem příběhu by zjevně měl být vztahový trojúhelník mezi Margheritou, Giovannim a Adou. Je to poznat i ze skicovitého vykreslení filmového štábu, tvořeného zábavnými karikaturami bez větší hloubky. Plochost filmové linie s místy poněkud nuceným humorem kontrastuje s psychologickou prokresleností rodinné linie tak ostře, až vzniká pocit, že sledujeme dva neslučitelné filmy.___Stejně rušivý element představují v jinak realistickém a lineárně vyprávěném filmu i snové sekvence a flashbacky. Zřejmě šlo o tvůrčí záměr a způsob, jak zvýraznit střet osobního a profesního života. Náhlé změny tónu nám ale zároveň brání plně docenit psychologickou autenticitu, emociální upřímnost a výrazovou úspornost, s jakou dokáže Moretti vyjádřit vnitřní prožitky postav. U nich si vystačí s výmluvnými detaily a nepodbízivou inscenací vnímavě odpozorovaných situací.___Styl k sobě nestrhává nadbytečnou pozornost a je plně podřízen srozumitelnosti dialogů a pocitů postav. Při jejich vyjadřování se dobře sehraní herci navzdory melodramatické povaze zápletky neuchylují k teatrálním gestům. Jejich projev je – s výjimkou Torturra, jemuž přehrávání nařizuje scénář – stejně utlumený jako celý film. Klidně plynoucí, k úvahám nad vlastním postojem ke smrti podněcující humanistické drama plné žalu, ale i povznášejících okamžiků lidského porozumění. 65% (21.03.2018)

Nanni Moretti natočil vskutku citlivý a nežne podaný film o vzťahu detí k matke a o tom, ako sa ľudia musia vyrovnávať s ťažkými životnými situáciami, aj keď na ne nie sú pripravení. Točené to bolo dosť artovým spôsobom a na mňa trošku nekompaktne, ale zaujímavý hudobný podmaz tomuto snímku trošku vyvyšuje rating. Na jedno pozretie a v rámci žánru slušný snímok. 60 % (20.10.2017)