Reklama

Reklama

Veterinář Jan (Jiří Bartoška) už toho má dost. Poslední kapkou je smrt tchána, kterému taky došly síly a trpělivost. Babička (Iva Janžurová) totiž vždy rozhodovala o jeho životě, stáří, a nakonec i o tom, jak a kde bude pohřbený. Nerespektovala žádné jeho přání a touhu, v dobré víře, že ona sama vždy a lépe než on ví, co je pro něj dobré a správné. A tak se k jeho neštěstí o něj starala podle své představy o jeho štěstí. A Janovi začíná být jasné, že je na té samé cestě. Jeho žena Olga (Eliška Balzerová) se totiž řídí stejnou teorií malého dvorku a dlouhého biče a přesvědčením, že za štěstí svého muže je zodpovědná výhradně ona. Janovi dojde, že už takto dál nemůže, nechce, neumí. Když nic neudělá, skončí jako tchán. Jednoho dne jej napadne způsob, jak se osvobodit a získat zpět vládu nad svým životem. Tato revolta je ale hodně netradiční. Už jen tím, že prvotní inspirací mu byl jeden z jeho pacientů, papoušek s podezřením na Alzheimera. Jan se tak i díky němu vydává na cestu za naplněním toho, o čem se domnívá, že jsou jeho sny. A protože tato cesta nemůže být snadná, stává se její součástí také stádo koz a později i krav, psychiatrický ústav, plavba na voru a život na lodi. Janova cesta za svobodou ovlivní i životy jeho dětí a jejich partnerů. Dcera Olga (Táňa Vilhelmová) totiž převzala matčinu metodu, zatímco snacha Alena (Pavla Beretová) zatím dokázala tlaku rodové tradice odolat a volí vlastní cestu, liberálnější, modernější, lidštější. Důsledky jsou pro jejich protějšky (Jiří Havelka a Jakub Kohák), v obou případech odpovídající. (CinemArt)

(více)

Zajímavosti (15)

  • Jakub Kohák o natáčení uvedl: „Mně se líbilo, že vosy moc neotravovaly, že mě ani jedna nepíchla, že jsem viděl několik míst, kam bych se jinak nikdy nepodíval a strávil s fajn lidmi společný čas. Nelíbilo se mi, že pan Bartoška kupoval holkám zmrzlinu a mně – filmovému synáčkovi – nikdy.“  (SONY_)
  • Tatiana Dyková o scénáři uvedla: „Scénář mě zaujal tím, že se jedná o příběh muže. Hurá, konečně někdo napsal o krizi chlapů. Žádné trpitelky, co pořád slouží doma a v práci, žádné smrtelné nemoci, které pomůžou protagonistům prozřít. Prostě pěkný chlap, co to chce ještě po svém roztočit a co si dokáže ze sebe udělat legraci. A moje postava, je taková pipinka zakletá v rodinném řetězci žen, ve kterém se opakují stejné modely chování jako je její matka, babička atd. Ale díky otci (Jiří Bartoška), hlavní postavě filmu, i ona zjistí, že všichni muži netouží mít každý večer teplou večeři, vyžehlené trenky a připravené denní kapesné, ale že ve skrytu duše touží být dobrodruhy.“ (SONY_)
  • Eliška Balzerová o natáčení uvedla: „Nejobtížnější bylo pro maskéry udržet nás všechny alespoň na záběr nezborcené potem. Hledali jsme všude alespoň kousek stínu. Mnohdy to moc nešlo. Mile mě potěšila starost produkce o naše přežití. Nosila za námi stále lahve s vodou a všude, kde to jen šlo, nám slunečníky vytvářely alespoň trochu stínu. Pravda ale je, že i my herci jsme to vedro nesli statečně. Přežili jsme to.“ (SONY_)
  • Rasa psa, která doprovází ve filmu Jana (Jiří Bartoška), je francouzský ovčák beauceron. Stejná rasa psa se vyskytuje např. ve francouzských filmech o Angelice jako policejní pes Sorbon nebo ve filmu Medvědi (1988). (modra.pani)
  • Film se realizoval v Praze, ve Středních Čechách – v okolí Davle, Třebsíně, Novém Kníně, Dobříši, Vysokém Újezdu, Černošicích apod., a v malebném prostředí tří řek Vltavy, Berounky a Sázavy po dobu třiceti natáčecích dnů v průběhu šesti extrémně tropických týdnů v létě roku 2015. Dům Jana (Jiří Bartoška) a Olgy (Eliška Balzerová) se nachází ve městě Dobřichovice. Výlet na kolech v úvodu filmu, který si Jan a Olga udělají, je poutní místo s barokním kostelem Skalka v Brdech. (Zdroj CinemArt)
  • Scéna s kozami se natáčela v Jílovém u Prahy. Komparzu v této scéně se účastnili převážně místní občané. (J.A.K.)

Reklama

Reklama