Café society

V podstatě standardní "allenovka", chce se napsat, jaké mistr točí v posledních letech jak na běžícím pásu - jeden rok je to trochu lepší, druhý trochu slabší, ale pořád si to drží svou relativně vysokou laťku filmařské kvality. Diváka obeznámeného s Allenovou produkcí posledních let ten film v podstatě nemá šanci nějak překvapit - objevují se tam stále ty samé motivy a myšlenky, vždy jen v trochu jiných kulisách - a s jiným obsazením. To letošní mi zrovna dvakrát nesedlo, ale to je výtka čistě subjektivní - herectví Kristen Stewart jsem nikdy na chuť moc nepřišel, Jesse Eisenberg to samé v bleděmodrém, a naopak Blake Lively, kterou mám velmi rád, tam bohužel nemá tolik hereckého prostoru, kolik bych si přál. Ačkoli bych si zde klidně mohl povzdychnout, že už se Allen vážně opakuje, až to nudí, nakonec mi ten film stejně tak nějak sednul - snad je to tím, že jsem na něj už v květnu - kdy běžel v Cannes - četl v Lidovkách pochvalnou recenzi, která mě asi příjemně navnadila, že to letos bude stát za to, a pak možná proto, že jsem to viděl v kině naplněném Allenovými věrnými diváky, kteří mají jeho filmy prostě rádi a stále je baví. Navíc je tam několik opravdu hezkých momentů (rande na jazzovém koncertě apod.), nádherné nasvícení většiny scén (hollywoodské světlo) a výborný konec, který mě vyloženě potěšil. Marná sláva, ale za sebe vím, že za rok na dalšího nového Allena zase vyrazím - a už teď se na to těším. (12.07.2016)

Allen točí pořád to samé, ale stále více opojněji a vyzrále a ve stále více vycizelovaném formálním kabátu. Další přesná a dokonale trefené vztahovka z dob 30-40 let v neodolatelném lesku zašlé slávy dávných párty kabaretů, kudrlinek a noblesy tehdejší smetánky. Film, který má tím větší sílu, čím vícekrát se v jednotlivých vztahových a emocionálních rozloženích hlavních hrdinů najdete. Jednou se na Woodyho bude hodně vzpomínat, jelikož dokázal extrahovat kupu věcí ze života a položit to do filmu s noblesou a nadhledem, zároveň však krystalicky čistou pravdou jako málokterý filmař. A to vše originálním a typicky svérázným způsobem, který se mu stal vlastní a aplikuje ho jako svůj typický trendy trademark. (16.02.2017)

Tak jo. Jediný, co jsem si z tohodle snímku odnesl, je fakt, že Jesse Eisenberg už asi navždy bude všude vypadat jako Lex Luthor. Což není tak úplně hrozný, protože Allen tam jinak nic moc dalšího nemá. Stewartová opět hraje příšerný poleno (ale sekne jí to), Livelyová je tam asi pět minut (takže její herecká topornost nestihne vyniknout) a Carell je jenom slizkej. Což mu jde na výbornou, má v tom letitou praxi. Mávám nad tím rukou a čekám na mistrův reparát. (18.10.2016)

"Cafe Society" je pre mňa typický film Woodyho Allena. Nepomýliteľný s ničím. Vďaka hudbe, dialógom a aj hereckými výkonmi. Všade je proste cítiť jeho rukopis. A nepovedal by som, že ide o jeho najlepší film, ale rozhodne je to film, ktorý fanúšikov jeho filmografie poteší, a pre ostatných to bude aspoň film hodný pozornosti. Musím povedať, že je to zatiaľ asi najlepší výkon Kristen Stewart, ktorý som kedy videl a aj Jesse Eisenberg je v tomto filme vynikajúci. Blake Lively je rovnako skvelá a prvý dialóg, ktorý tu vedie s Bobbym je absolútne zlato komédie. Nemohol som sa prestať smiať. "On which side of the bed you like to sleep?" To sa zapamätá navždy. Vizuálne je film veľmi pekne spracovaný, hudba je vynikajúca a celková atmosféra 30-tych rokov Ameriky je vynikajúca. Ak máte radi Woodyho Allena, tak si myslím, že vás "Café Society" poteší. Dokonca sa mi film páčil asi aj viac ako minulého roku Irrational Man. Dĺžka je optimálna, film ma nenudil, postavy sú zaujímavé a dobre spracované. Pozrite si ho, ak ste to už nespravili. Hodnotenie: B+ (25.09.2016)

Naposledy jsem se vcelku nadchla pro Kouzlo měsíčního svitu, ale Café society je ještě lepší. Tolik autentického štěstí z meziválečného Hollywoodu jsem už dlouho nezažila. Spousta vynikajících detailů, pomrkávání, hrátky se jmény a projekty a do toho klasická analýza vztahů. Není nutné se kochat romancí, která není úplně tip top, ale pokud oceníte art deco a ziliardu odkazů na všechny ty Glorie Swanson, Barbary Stanwyck, Ginger Rogers nebo Jean Harlow, jste tu správně. Kostýmy, výprava, atmosféra na jedničku, jen až po tom všem jsem si uvědomila, že líčení dobové není, ale naštěstí to celku nijak zvlášť nevadí (což je zajímavý paradox). (26.09.2016)