La Dentellière
Die Spitzenklöpplerin
Čipkárka
The Lacemaker
The Lacemaker
The Lacemaker
Režie:
Claude GorettaKamera:
Jean BoffetyHudba:
Pierre JansenHrají:
Isabelle Huppert, Yves Beneyton, Florence Giorgetti, Annemarie Düringer, Renate Schroeter, Michel de Ré, Monique Chaumette, Jean Obé, Christian Baltauss (více)Obsahy(1)
Psychologický příběh nevyrovnaného vztahu dvou mladých milenců. Chudá a nezkušená dívka Beatrice začíná v pařížském kadeřnictví. Povahou se zcela liší od svých vrstevnic, ale především od starší atraktivní kamarádky Marylene, která se snaží usilovně najít citový vztah s jakýmsi bezvýznamným ještě k tomu ženatým úředníčkem, jemuž jde ale předně jen o erotiku. Beatrice pohlíží na svět z druhé strany. Ve své prostotě a bez kalkulu k vztahu. Kamarádky se vydají do normandského města Cabourg. Zatímco Marylene se rychle seznamuje s americkým turistou, Betrice se toulá uličkami přímořského letoviska. Náhodně potká u poháru zmrzliny studenta filologie Francoise. Na první pohled ji velice zaujme vzdělaný a kultivovaný filozoficky promlouvající mládenec. Po návratu do Paříže se začíná vytvářet zvláštní vztah bytostně rozdílných povah…… (tahit)
(více)Recenze (28)
Čím déle o filmu přemýšlím, tím horší dojem z něj vlastně mám. Kladu si otázku, jaký jsem z toho měl vlastně prožitek? Nedá se říci, že bych se nudil, ale přitom jsem se ani nebavil. Film je komorní jak komorní lze film vůbec být. Isabelle Huppert zahrála skvěle, ale to (krom její nahoty) bude to jediné, co si z toho filmu budu pamatovat. Lepší 3*. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Takové zvláštní drama, které si totálně lidský příběh hraje tak nějak samo na sebe. Francouzská poetika je z tohoto filmu cítit na sta honů, ale osobně ji mám radši, když v ní pobíhají legendární tváře francouzské kriminálky, než dvě holky, které neví, co se životem a tak se zamilují tady, pak se zamilují támhle a ve výsledku z toho je velká světová ztráta. ()
Film, jenž proslavil jak Claude Goretta, tak o to víc Isabelle Huppert. Vývoj ústředního vztahu je zachycen doslova krok za krokem a diváci tak spoluprožívají Pommeinu a Françoisovu tragédii. Vznikl tu skvělý příběh o nepřekročitelných bariérách mezi sociálními prostředími. Film vychází ze stejnojmenného ramánu Pascala Lainého, jenž byl roku 1974 vyznamenán nejprestižnější francouzskou cenou Prix Goncourt. Samotná Isabelle se stala díky své roli doslova přes noc hvězdou, o čemž svědčí nominace na Césara i British Academy Award pro "největší objev". ()
"Prošel by kolem ní bez povšimnutí, jelikož byla jednou z těch duší, které nedávají nic najevo. Ale u těch je nutné trpělivě se ptát.....a musíte vědět, jak se na ně dívat. Malíř by z ní udělal předmět obdivu. Mohla být pradlenou, lodní dopravce nebo krajkářkou." Velmi křehký a dojemný příběh, který se mě na mnoha místech citelně dotknul, protože některé povahové rysy Beatrice jsem dokázala pochopit a soucítit s ní, tak mně byly blízké. To jsou ty filmy, které jsou jako skryté perly a když je náhodou objevím, tak jsem z nich nadšená. Procházky a šeptání na pláži, kde není ani noha, patřily mezi ty kouzelně příjemné momentky. Ale život se neskládá jen z těch příjemných chvilek, které bychom si přály stále, ale i z těch smutných, kde nám rozčarováním z tvrdé reality mnohdy téměř puká srdce. Isabelle Huppert byla maximálně přesvědčivá v té osamělé, introvertní až submisivní postavě a já se ani trochu nedivím, že po téhle roli se jí dostalo takové pozornosti, jak se o ní tady už jeden uživatel zmiňuje. Rozhodně bych chtěla podtrhnout i hudební doprovod, který byl jedním z velmi vhodně zvolených komponentů. ()
Nechci bejt necitlivý a podléhat stereotypům, ale tohle je spíš takovej holčičí film:) Zas tak moc mě to nezaujalo. Příběh začíná v okamžiku, kdy si dvaadvacetiletá kadeřnice Beatrice/Pomme a její starší kamarádka spolu vyjedou z Paříže do normandského pobřežního letoviska, odpočinout si od trablů života ve velkoměstě. Beatrice se tam seznámí se starším mladíkem, socialistou Francoisem, který o ni jeví zájem, její starší kamarádka zase řeší rozchod s ženatým milencem, který ji odkopnul. (Ta její kamarádka je mimochodem strašně nesympatická). Po prázdninách je vše jinak. Beatrice a Francois spolu žijí, ale zpočátku idylická láska brzy narazí na problém třídního původu. Beatrice pracuje, Francois je student a ona nerozumí tomu, o čem se spolužáky diskutuje. On se zase za její nízké vzdělání a původ před kamarády stydí... Já teda nevím, jak vážná byla situace před 30 lety, ale zdálo se mi to těžko uvěřitelné, že by mělo sociální prostředí takový dopad. To prostředí, ve kterém se Francois pohyboval, bylo vážně divně vykreslené. Je možné, že to věrně popisuje situaci roku 1977, ale o dnešní společnosti to nevypovídalo vůbec. ___ Režie jsem si ani nevšimnul, takže byla zjevně neviditelná. Jen ten příběh mě až tak neuchvátil. Byl určitým způsobem chladný, celkově prostě nic pro mě. ()
Režisér Claude Goretta vytvořil na plátně vlastní literární verzi filmového obrazu, který fascinuje volbou detailu, je rozehrán v netradičních proporcích vztahů. Pěkný a nesentimentální příběh je skoro jako čtenářský zážitek. ()
Čipkárka si ma získavala pomaly a postupne. Úvod ma moc neoslnil, no od momentu stretnutia sa tých dvoch naberal film po dramaticko-psychologickej stránke na sile. Záver už bol potom priam geniálny, a hlavne ako vystrihnutý zo života. Mal som to šťastie stretnúť v živote jedného človeka, ktorý mi povahou pripomínal Beatrice - tichá, krehká, utiahnutá, no láskavá a s veľkým srdcom. A presne ako bolo písané v tom výroku na konci - tu je hlavná trpezlivosť. Trpezlivosť, ktorá sa ale od týchto ľudí vráti desaťnásobne. Tiež si myslím, že nie je všetko len o inteligencii. Sú ľudia, čo sú inteligentní, no práve preto pre život vo dvojici nevhodní, a opačne... Chalan bol skrátka blbec. Nadpriemer. 80/100 ()
Mírně morbidní romantika se přes obrazy jako od Renoira přehoupne k teorii krabice. A rozpracování šesti stěn a čtyřiadvaceti úhlů si nadmíru získává moji pozornost. Téměř Formanovsky upřímný film je však na moje gusto až příliš nihilistický. ()
Ak si odmyslím pointu, film má svoje nevšedné estetické hľadisko a výraznú, takmer vznešenú poetiku, čo očaruje a pridáva mu na výnimočnosti, mňa však pôvab hlavnej hrdinky a jej postoje nemohli až natoľko nadchnúť ako mužského diváka (čo je, predpokladám, prirodzené). Nevedela som sa s ňou v jej pasivite a hlbokej uzavretosti stotožniť. Som iná, nechápala som ju. Mala vôbec nejaký názor? Používala aj rozum? Rozladila a zarmútila ma jej naivita v nemanželskom a sociálne tak rozdielnom vzťahu a absolutná, nerozumná a bezvýhradná odovzdanosť až po hrob (vlastne - až do blázinca). Znovu je to film o víťazstve citov nad rozumom. Bohužiaľ, so smutným koncom, ktorý sa dal predpokladať. Znovu je to vlastne o totálnej prehre, nešťastí, bezútešnosti...(veľmi silné ***) ()
Jsou ženy s rozumem a charakterem špatné a pak pár těch fajn. ()
Film, ktorý nám pekne krok po kroku predstavil aké to je, keď je vzťah nerovný. Vysokoškolák - intelektuál a jednoduché, obyčajné dievča. V podstate príbeh zo života, v ktorom jeden skončí na chvíľu smutný, že niekomu zlomil srdce a ten druhý to zlomené srdce nerozchodí. Možno v skutočnom živote majú tieto príbehy iné konce ... ktovie. ()
Krok za krokem plný nudy. Pečlivě vykreslený vztah = nebetyčná nuda. Na začátku filmu se svléká Florence Giorgetti, pak ale taktovku převezme Isabelle. Ani v jednom případě není nutno nasazovat brýle nebo snad poposednout blíž obrazovce. Jsou hezčí, a především zábavnější filmy s erotikou. Původní dabing z Barrandova tentokrát nemá co vylepšit. Lyričtěji poslouží David Hamilton. ()
ČST 2 (český okruh) = 21.5.1986, réžia českého znenia (ČST Brno) = JIŘÍ KUBÍK (30.12.2010) ()
Komorní snímek o jedné mladé lásce, polozapomenutý filmový klenot, Isabelle Huppertová je v roli introvertní a křehké Beatrice jedinečná. K tomu i hudba mě naprosto okouzlila, jedním slovem nádherná. ()
Příběh o lásce mezi nadaným a bohatým studentem a chudou kadeřnicí. Beatrice odjede se svou kamarádkou z práce na dovolenou k moři. Kamarádka si tam hned nabalí amerického turistu, kdežto Beatrice je stále sama. Jednou, když sedí v kavárně, si k ní přisedne mladý muž, představí se jako student filologie. Začnou spolu žít, ale čím dál tím více se mezi nimi zračí rozdíl ve společenském žebříčku. Zatímco Francois je zvyklý pohybovat se ve vysoce postavené, vzdělané společnosti, Beatrice je prostá dívka, která se tam necítí dobře. Vše pomalu spěje ke smutnému konci. ()
Přiznám se, že to byl až snímek "Elle", který mi ukázal, jak je Isabelle Huppert zajímavá herečka. "Krajkářka" mi zase předvedl, jak byla skvělá už v době, kdy jí bylo nějakých dvacet čtyři let. Jistá, i když na první pohled nevýrazná, herecky vyspělá a jednoznačně vystupující nad ostatními hereckými kolegy. ()
ocenenia : MFF Cannes 1977 - Cena ekumenickej poroty (?) ()
Francois, společenský, nekonvenční student + nesmělá, tichá a prostá Beatrice. Po čase mileneckého okouzlení vyplouvá na povrch odlišnost povah a naprosto odlišný pohled na svět a morálku. Uzavřenou, ale citově velmi vnímající Beatrice přivede rozchod k zániku. ()
Nevyzraly intelektual versus obycejna kadernice. Setkani na dovolene versus bezne souziti dvou mladych lidi... Pomale tempo, zajimavy styl "odvypraveni" deje a sympaticke herecke vykony. Mam rad tu atmosferu francouzskych filmu 60.-70. let, myslim, ze v dnesni dobe uz nenapodobitelne... ()