Režie:
Viktor PolesnýScénář:
Viktor PolesnýKamera:
David PloyharHudba:
Zdenek MertaHrají:
Jan Novotný, Zuzana Stivínová, Martin Kraus, Vladimír Polívka, Patricie Pagáčová, Petra Nesvačilová, Miroslav Etzler, Juraj Deák, Marian Roden (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film Monstrum sleduje osudy sochaře Otakara Švece, jeho ženy Vlasty (Zuzana Stivínová) a jeho žáka (Martin Kraus). Sochař Otakar Švec není ve filmu vyobrazen jako komunista, ale jako člověk, který se snažil normálně žít, zachovat si důstojnost, profesionalitu, lásku své ženy a důvěru kolegů. Šílená doba ale nakonec přivedla život umělce, který naprosto nečekaně vyhrál soutěž na Stalinův pomník, k tragickému konci. (Česká televize)
(více)Recenze (124)
Po opeře Žádný člověk Jiřího Kadeřábka je toto již druhý kulturní počin během jednoho roku věnovaný osudům sochaře Otakara Švece a stavbě Stalinovi sochy. Docela pozoruhodné. Náměr je to atraktivní, žel provedení bohužel spíš pokulhává. Psychologie postav nebyla moc propracovaná, vše bylo spíš v takových náznacích. Divák se tak toho o Švecovi (a o tom, co se mu honilo hlavou) vlastně moc nedozví. Naopak moc nechápu, proč zde bylo tolik prostoru věnováno postavě Švecova asistenta. A taky mi není vůbec jasné, proč je děj filmu zaplevelován vedlejšími zápletkami spojenými hned s několika milostnými trojúhelníky. Herecky je to též docela nevyvážené. Zuzana Stivínová je standardně výborná, Jiří Novotný svým výkonem též neurazí. Ale třeba Martin Kraus mě vůbec nepřesvědčil. Ale možná to bylo i tím, že jeho postava mě fakt nebyla moc sympatická. Snad jediné co bych mohl ještě dále ocenil je zdařilá dobová atmosféra, kterou filmu dodávají záběry z filmového týdeníku i dobové socialistické songy. A plus tedy pár reálných záběrů s velkou maketou Stalinovi sochy na Letné. Ale když si vezmu kolik toto asi muselo stát, tak mě fakt o to více mrzí, že takhle atraktivní námět nepřetavil Viktor Polesný v něco filmově kvalitnějšího. ()
Před shlédntím filmu jsem na něj četla opravdu příšerné kritiky. A radějij vůbec nic nečekala... no a ejhle! Když jsem na něj jen tak prostě lidsky nakoukla, nejenže nedošlo předčasně na vypínač a zůstala jsem až do konce, ale překvapivě mám ještě druhý den toto vyprávění, příběh i atmosféru dost silně pod kůží. To se mi u špatných filmů nějak nestává. Buď tedy blbnu, nebo to provedení vážně nebylo tak hrozný... (Dávám hvězdičku navíc za to překvapení). ()
Takové práce, zničených životů i prohospodařených peněz a kvůli čemu? Kvůli sedmi letům, než tu hrůzu odstřelili... Film se mi líbil, ale při pohledu na automobil StB, který byl sice dobový, ale s novou středočeskou SPZ s vlajkou EU mi přišlo, že by to šlo udělat asi i o trochu líp. 60% ()
Nějaké ty hvězdičky musím dát už jen proto, že jsem se během filmu chtěl (musel?) podívat, jak to s tím památníkem resp. sochařem Švecem bylo "doopravdy". To je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu hodně špatně, když film samotný není schopen to dostatečně atraktivně a věcně podat. Oceňuji taky tu snahu o autenticitu, která se i s televizním rozpočtem poradila a exteriéry jsou koukavé. Herecky jsem ovšem moc spokojený nebyl. Ne že by mě vadil Čtvrtníček, ani Jan Novotný nechyboval, ale ostatní mě nezaujali, dokonce spíše vadili... ()
Názorná ukázka toho, jak by neměl vypadat film, respektive jak by v žádném případě neměl vypadat scénář a herectví. Nezajímavé postavy bez vlastností, ke kterým si divák nevytvoří žádný vztah, nevidíme, čím si prochází, protože o většině důležitých věcí, co se jim přihodily, jen mluví. Tím pádem je nám jejich osud úplně lhostejný. Dále nechápu zájem tvůrců zaměřovat se na dva naprosto nezajímavé mladé pomocníky (tragicky „zahrané“ Krausem a Polívkou ml.) a nevylíčit spíš atmosféru doby, narůstající tlak okolí na Otu Švece a jeho ženu. Což, jak jsem se domnívala, mělo být jaksi náplní děje. Padesát procent snímku tvoří archivní záběry z dob komunismu, což by bylo v pořádku, pokud by se jednalo o dokument, a ne o hraný film. Snímek ani přesto, že si to jeho tvůrci takto velmi usnadnili a ještě měli šanci provázat scény mezi sebou právě dokumentárními záběry, působí roztříštěně a vůbec nedrží pohromadě. Jedna událost pořádně nenavazuje na druhou, není vidět žádný postupný vývoj děje, ani postav. A co bylo asi vůbec nejhorší - neherectví, které předvádí drtivá většina osazenstva, je až pobuřující. Může mi někdo vysvětlit, jakou shodou náhod se k filmu dostali Kraus, Polívka ml. a Solaříková? První dva asi kvůli jménu, talent už dnes zřejmě není potřeba. Myslím, že většina lidí, které by tvůrci oslovili jen tak na ulici, by hrála daleko přesvědčivěji. Neschopnost výše jmenovaných, (ale i mnohých dalších v epizodních rolích) dát najevo emoce pomocí mimiky obličeje, intonace hlasu, či pouhé výslovnosti, je až neskutečná. Takže i přes dobrý námět je tento snímek špatný po všech filmařských stránkách, proto 1*. ()
Ztraceno v překladu. ()
Film má silné momenty, aj tie slabšie. Hlavne druhá polovica je dobrá, kým v prvej to kibicovanie súdruhov do sochárskej práce nebolo ani príliš vtipné ani dostatočne dramatické. Ale po obrate, keď za rodinnú tragédiu nebola v podstate vinná ani tak socha ako niečo iné, prichádzali lepšie momenty, škoda, že krátko po tom film skončil. –––– Vaší úlohou je vztyčit památník tak vysoký a tak velký, jako je naše láska k Sovětskému svazu a soudruhu Stalinovi. –––– Soudruzi! My nechceme Stalina v Praze. My chceme Stalina nad Prahou! –––– My teď potřebujeme lidi, co jsou machři na bourání. Do roka to musí zmizet. ()
promarněná příležitost. nechápu, proč režisérovi nestačil tragický osud sochaře a absurdní osud jeho díla a proč musel film zaplevelit vedlejšími postavami a jejich převážně milostnými starostmi. Naznačit dobové okolnosti by jistě šlo líp i jiným, do silného děje míň zasahujícím způsobem. Natahovaný konec (znovuzjevení kamaráda a jeho řeči) je už úplně směšný. Několik silných scén pak spolehlivě zbortí zbytečně doslovná hudba. ()
Nikdo z nás dobu, kterou v náznaku zobrazuje tento film nepamatuje.Vše je jen přibližné.Snad se dialogy odehrály takto. Třeba jinak.Ta děsivé doba, do které jsem se narodil poničila, či vzala mnoha lidem život.Ať se na mne autoři nezlobí, ale tohle je jen pokus cosi pojmenovat. Nebudu psát jestli dobrý, či špatný. Jde jen o pokus.Ti, kteří sochu vymysleli a přikázali postavit zaslouží zatracení.Ti, kteří to byli nuceni realizovat dělali zbytečnou práci.Ten, který to odstřelil snad jediný konal cosi užitečného. ()
Na tento film som čakal, počul som o ňom v rozhlase. Film ma zaujal hlavne výborným výkonom herca Jana Novotného. Bola to hrozná doba .... Film hodnotím 65%, ()
Podle mě jen ten Petr Čtvrtníček je krok zpět. ()
Na tento film jsem se těšil, ikdyž nakonec s mírnými rozpaky to shrnu takto: Rozpaky: 1) způsob vyprávění není pro oko diváka přehledný, střih sem střih tam a člověk neví odkud kam co 2) příliš mnoho hluchých míst, kde má hlavní roli leda deprese a bezradnost 3) nevěřím, že v době popravy M.Horákové by si lidi hromadně veřejně otírali o komouše tak suveréně - přijde mi to jako generálové po bitvě . Přes rozpaky vidím mnoho pozitivního: 1) silný námět a navozené retro a výprava solidní 2) atmosféra života v době nejtvrdší komunistické totality 3) brilantní herecké výkony Novotný,Stivínová, Deák 4) Martin Kraus překvapil solidní rolí a výkonem 5) Patricie Solaříková - ta holka snad v životě nevykročila z ulice, ale tady jako mladá soudružka byla přesvědčivá 6) celkem poučné o tom, jak se staví třicetimetrová socha 7) další miniaturní střípek do mého bytostného přesvědčení jací ti komunisti byli ZMRDI (...jsou a budou ) ()
Výborný Jan Novotný, jako tvůrce Slunečního paprsku osudem a dobou dostižený. Mladí herci jsou spíše prostřední, stejně jako střih. Paradoxně nejsilnější je scéna posledního úklidu Zuzany Stivínové. PS příšernou scénku s Čtvrtníčkem tam snad tajně vložili recesisté, jinak si to vysvětlit neumím. ()
Musím za čtyři. Už jen z toho důvodu, že to prostě není tak špatný film, jak by se z komentářů a hodnocení mohlo zdát. Není. Má dost slabých míst, ale má taky dva obrovské plusy, které pro mě vše vyvažují - a to herecký ansámbl v čele s Janem Novotným (věčného vynikajícího herce vedlejších rolí) ve své snad životní roli, snad až antických rozměrů; kvalitně mu sekundují Martin Kraus i Zuzana Stivínová - ostatní končí spíše v roli statistů. A tou druhou je samotný námět filmu - dostat práci, o jejímž rozsahu sní absolutně každý a přitom ji nechtít a nemít možnost se jí zbavit - jasné vykreslení toho nejpošahanějšího režimu, jaký kdy na světě vládl - režimu, který cíleně likvidoval své vlastní nejlepší lidi. Ty slabší momenty? Děsně mi vadily ty scény, které to jako měly odlehčit - proč proboha? A ještě najednou s tak rádobyvtipnou hudbou říkající "bacha, teď je vtipná scéna, smějte se těm hloupým soudruhům" - copak je divák až takový blbec, aby nevydržel pořádné televizní drama bez těchle oddechovek? ()
V podstatě velmi dobře natočené svědectví jednoho monumentálního nesmyslu, který vydržel jen pár let a dolehla na něj tíha Stalinových zločinů. Stejně jako shnil Gottwald na Vítkově snila i idea Stalina a jeho duch nepřežil jeho život. Sedm let shlížel Stalin na Prahu aby ho socialistický lid odstřelil a zničil tak bolševický kult osobnosti jednou pro vždy. Opravdu je mi líto sochaře Švece, kterého tento projekt zničil. ()
Když se ve filmech pojednávajících o dobách nepamatujících letadla do záběru s oblohou vplete nějaká ta kondenzační stopa (souboj o Calahorru v El Cid/1961, Spartacus/1960), je to celkem zanedbatelné nedopatření. Penetrace takového prvku je právě tak nevinná, jako by bylo absurdní považovat ji za nevysvětlitelnou uvnitř děje a podřizovat jejímu výskytu celý natáčecí proces. V realitě, na jejímž pozadí se umělý děj odehrává, nelze uhlídat průnik každého jednoho možného anachronismu. Některé průsaky reality jsou ale přímo cíleně voleny jako atmosféricky či jinak vhodné a omluvitelné pohádkami o smysluplné výpravné "licenci". Zde to bude zřejmě Hotel International, o němž jsem si schválně zjistil, že byl stavěn víceméně paralelně se Stalinovým pomníkem, a tak sotva mohl již před započetím jeho výstavby vypadat tak kompletně, jako se nám vnucuje ze scény u Vltavy. Lze takovou výtku nazvat pedantskou a lze takový postoj dovést do důsledků, jejichž produktem jsou pak všechny brutálně bezohledné a matoucí pseudohistorické braky, v nichž se čaruje už ne s budovami, ale s životními příběhy, okolnostmi a rozhodnutími aktérů. ()
Není to ani 12 hodin , co jsem film dokoukal. Zatím mi vůbec není jasné "co tím chtěl básník říci". Jako školák jsem zažil poslední roky pomníku, ale nikdy jsem jej neviděl naživo. U tohoto filmu si vzal autor velké spousto a to vůbec nestrávil. Co hlavně chybí , je vůdčí nit. Skáče se sem tam. Jediné co je přehledné jsou použité dokumentární filmy. Dialogy . které by měly být pro film hlavní, vyznívají z dnešní doby. Autor si neuvědomil, že v době stavby monstra , nikdo nevěděl, že režim padne. Vsunutí připomínky B.Modrého bylo násilné a trapné. Odkud a kam vězňové šli? DALŠÍ PŘÍŠTĚ Hodnocení "odpad" filmu spíš lichotí!! ()
Pan Polesný si sice napsal scénář, jehož některé dialogy nebyly zlé.., nicméně tím jako by jeho práce skončila (an si nevšiml, že dialogy je třeba i zrežírovat). Výsledkem pak opravdu je přehled strnulých obrazů doprovázených afektovanými deklamacemi. Zvlášť pak při pohledu na nekonečný seznam osob, které se na filmu podílely (a vůbec na TV film i nezanedbatelnou výpravu), nelze to považovat za úspěšně a smysluplně vynaložené peníze.. To ale není úplně výjimečné, že? ()
Nechápu zdejší hodnocení. Film mě velmi příjemně překvapil, moc dobré zpracování, skvělé obsazení, jen té romantiky bych trochu ubral. ()
Zdařilý film, který bych si dovedl představit sledovat i v kině. Má jasný záměr a cíl, tah na branku, ale není triviální. Herecké výkony jsou spolehlivé a přesvědčivé, nepřehání se melodrama. Film je přímočarý jako hlavní hrdina, který se za všech okolností snaží nahlížet na život věcně a bez sentimentu. Těší mě, že jsem zase jednou viděl Jana Novotného v zajímavé roli, protože jeho styl a charisma jsou mi blízké. ()