Režie:
Viktor PolesnýScénář:
Viktor PolesnýKamera:
David PloyharHudba:
Zdenek MertaHrají:
Jan Novotný, Zuzana Stivínová, Martin Kraus, Vladimír Polívka, Patricie Pagáčová, Petra Nesvačilová, Miroslav Etzler, Juraj Deák, Marian Roden (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film Monstrum sleduje osudy sochaře Otakara Švece, jeho ženy Vlasty (Zuzana Stivínová) a jeho žáka (Martin Kraus). Sochař Otakar Švec není ve filmu vyobrazen jako komunista, ale jako člověk, který se snažil normálně žít, zachovat si důstojnost, profesionalitu, lásku své ženy a důvěru kolegů. Šílená doba ale nakonec přivedla život umělce, který naprosto nečekaně vyhrál soutěž na Stalinův pomník, k tragickému konci. (Česká televize)
(více)Recenze (124)
60% - Film to není úplně špatný, ale čekal jsem od něj víc. Osud hlavního hrdiny byl sledován s jakýmsi odstupem a tak trochu neosobně. Najednou jsme se dozvěděli, že pije, pak zas najednou si byli s ženou cizí, ale proč tomu tak bylo, jak k tomu (postupně) došlo, jsme se nedozvěděli. Jako kdybychom se dívali na leporelo starých fotografií a někdo nad nimi vzpomínal. Škoda nevyužitého potenciálu. ()
Takový silný námět. Šikovný režisér snad by i Oscara vykřesal z této látky. Nicméně je to televizní film a to má mnoho úskalí. Film neustále naznačuje (političtí vězni, měnová reforma, atd.), ale bohužel máloco je tak silně vyobrazeno, že se z toho divák takříkajíc posadí na zadek. Nejsem sice vyloženě zklamaný, ale k filmovému zážitku to má také daleko. Většina hrála dobře, ale mimicky toporný výkon Martina Krause nemůžu hodnotit kladně - univerzální nasazení vrásek na čele moc na výrazové čitelnosti opravdu nepřidá. ()
Silný příběh se nepovedlo zachytit na plátno. Doporučuji raději knihu, třeba Gottland od Szczygieła. ()
Takový hezký příběh to mohl být. Příběh člověka, který miluje své řemeslo, má udělat práci, která je vrcholem jeho díla, ale ideologický s ní nesouhlasí a za to se dočká pohrdání ostatních. Toto zpracování je pouze plytkou pohádkou, ve které jsou všechny postavy umělé. Emoce zde nefungují, jsou totiž ilustrativně popisovány, takže herci jsou pouhými deklamatéry scénáře. Situace jsou předvídatelné a často působí až komicky. Výběr hudby? Requiem při umírací scéně? Vážně? Proč mi musí tvůrce návodně říkat: "teď buď diváku smutný, teď se máš smát." Kde je nějaký šikovný dramaturg? Škoda. ()
Stojí za to vidět. Realistická freska nabízí novým generacím možnost velmi osobního seznámení se skutečnou tváří doby nedávno minulé. Naléhavou připomínku dobových emocí z díla křesá především kvalitně odvedené filmové řemeslo, zejména kamera a produkce, ta nechává povstat ve snímku Prahu takovou, jaká skutečně byla – její barvy, odlesky i bezchybně vystižené materiály jsou svědectvím krásné i těžké minulosti našeho osobitého domova. Herci nejsou vždy na svých místech, Stivínová je typickým miscastingem, neladí především hlasem – její příliš volný, nekultivovaný timbre a dikce nesmlouvavě prozrazuje pevné ukotvení v bojovném nihilismu 21. století, její fragrantní gesta přivádějí na plátno spíše lepší kurtizánu, která podstupuje občasné lekce sebeovládání, nikoli však dámu, která v pražských intelektuálních a uměleckých kruzích první republiky prožila celý svůj život, aby se potom zhroucena ze zásadního obratu společenské normy, jež se osudově odrazila i v životě vlastního manžela, dobrovolně odevzdala smrti. Tato osobní linka je jednou z nejvýraznějších chyb filmu, zatímco se mohla stát podnětným pozadím vystihujícím behaviorální proměnu společenského klimatu, utápí se v plytké, okatě nastavované vatě milostné avantýry s mladým Krausem, jehož neomalené herectví podrývá kvalitu díla dalším šrámem. S ním tvoří velký kontrast samozřejmě působící mistrovská dovednost Novotného a v okrajové roli i Táborského. Přes špatný scénář (resp. románovou předlohu), nesmyslně obrovské množství výplní nereálných milostných zápletek i nepokrytě hloupé či obsesivně vulgární dialogy pronášené zcela soudobým jazykem však film jako celek působí kompaktně a silně. Pro jeho mistrovskou schopnost znovuoživit ducha dávno neexistujícího domova se k němu jistě nejednou ráda vrátím. ()
Koukl jsem se na to, protože mě zajímala historie toho pomníku. Zpracování filmu je ale příšerné. Nechápu, jak někdo může tak precizně zkazit výborný námět.. ()
silne tema, avsak po hrichu temer nevyuzite, zdalo se mne to bez emoci. snad jen pruvod bozi modreho ukazal, jak by to cele mohlo vypadat. prumer ()
Tak jako vždy u českého filmu byla myšlenka dobrá, ale zpracování ledabylé. Stalinův monstrózní pomník a osud jeho tvůrce Otakara Švece. No, dle příběhu i nejen jeho. Děj je rozkouskován na epizody z určitého období a jak je dnešní dobou zvykem, není opomenut razantní důraz na absurditu doby, čímž se stává svoji antikomunistickou propagandou dalším filmovým výkvětem. Bohužel. Stačí snímek porovnat s těmi vzniklými v 50. letech. Tehdy byl špatný kapitalismus, nyní komunismus. Dopomůže k tomu i využití dobových záběrů, které snad ani nikdo nezná. Důraz je také kladen na psychologii Otakara Švece a bohužel poněkud nešťastně. Vytváří to z něho poblázněného podivína zralého na psychiatrický dohled. Scénář je značně toporný postrádajíc smysluplnou dějovou linku. Snímek Tento televizní film je spíše ukázkou toho, jak se to dělat nemá. ()
V tomto případě mne zdejší nízké hodnocení docela překvapilo. Za mne jde, na televizní počin, o nadstandartní záležitost. Tak povedená, že mi nevadil ani Martin Kraus, s kterým většinou bojuji. Příběh o tenké linii mezi udržení si svých ideálů a zaprodáním se, ale i lásce, životních zkouškách, ironii osudu, tehdejších náladách nebo mezigenerační konfrontaci. V prvé řádě jde o silné téma a vůbec není na škodu, že tvůrci rozehrávají více her a vlastně na první dobrou není jasné, kdo je hlavním hrdinou. Za druhé vynikající Jan Novotný v roli Otakara Švece. Mělo to své i své mouchy. Zpracování bylo chladné jako Stalinův monument. Hlavní postava osudem zkoušeného sochaře nedostává potřebný prostor. Zuzana Stivínová si zřejmě neuvědomovala, že nestojí na prknech Národního divadla v roce 1940 a třeba Patricii Pagáčové by mělo být zákonem zakázáno hrát jinde, než v nekonečných seriálech. Ale pořád se tady bavíme o televizním filmu. A pokud bude tvorba České televize vypadat nějak takto, půjde o dobře investované koncesionářské poplatky. ()
Film, ze kterého běhal mráz po zádech...Jediné, co k tomu dodat:Komunisti byl, jsou budou svině a komunistická ideologie je zvrácenost. ()
K tomuto nemá cenu něco psát . Zas jenom vyhozený naše prachy ! Za všechny problémy bych jmenoval jednu věc - opravdu se musí každý záběr točit na první dobrou ? Tak křečovitě amatérský zahrané dialogy prostě umí jen ČT . ()
Tak jako byla velká škoda materiálu na pomník, tak i na film. Hnusná padesátá léta se sochou, kde mi bylo jedno kam sahá kolchoznice vojákovi ve frontě na maso :) Žádný z hrdinů mě nezaujal. ()
"A co když se to v tom Rusku zase otočí?" Absurdní příběh z šílené doby, která se snad nikdy nebude opakovat. Věrně zpracováno, originálních záběrů je dost, jen jsem čekal častější zobrazení repliky, když se musela také poněkud komplikovaně realizovat. A pomalu se začínám těšit na Monument, což je operní zpracování stejného příběhu z dílny Národního divadla Brno. ()
Má očekávání ohledně tohoto filmu byla nemalá, zvláště po poslechu zajímavého hodinového rozhovoru s režisérem (dohledatelné na webu rozhlasu, Radiožurnálu). Následné zklamání bylo o to větší. Film je příliš schematický, plochý, mnohé dialogy jsou špatně napsané (rozuměj nepřirozeně znějící) a následně i špatně zahrané. Neadekvátní množství milostných troj-, čtyř- a já nevím kolika ještě úhelníků; zbytečná, hodně televizně střižená melodramata. Samotný fascinující příběh sochaře Švece je tu brutálně minimalizován a jako cibule je obalen slupkami patosu, doslovnosti a sladkobolnosti. Jedna hvězda za skvělého Jana Novotného, druhá za dobové záběry a jejich halucinogenní hudební doprovod. Jinak bída a marnost. P.S.: Naprostý souhlas s uživatelem "xxmartinxx" - zničit takovýmhle nehorázným způsobem tak silný příběh, je svým způsobem obdivuhodné umění a je třeba před režisérem smeknout. ()
Čekal jsem těžké depresivní drama ale místo toho se dostavila jakási směs čehosi..postava Švece ještě ušla , byť ke konci už to sláblo ale to ostatní už za moc nestálo..Solaříková hrozná, raději ať se věnuje jen Ulici..postava Pavla byla taky prázdná, nijaká ..a ty osudové dámy? Přitahují mě sochařské ruce atd, škoda slov..Etzler, Čtvrtníček..bez komentáře..povedly se dobové záběry a Novotný jako Švec, proto ty 2 * .. ()
Celkem dobrá atmosféra. Jan Novotný by měl dostávat víc hlavních rolí! Martin Kraus mě překvapil svým dobrým výkonem, dosud jsem ho viděla jen v malých roličkách, ale tady s více prostorem mě celkem zaujal. Film byl ze začátku uvěřitelný (tomu pomáhaly dobré herecké výkony), ale ten konec trochu nezvládli. Působilo to kýčovitě a směšně. ()
Je to komedie? Je to drama? Při sledování Monstra jsem nedokázal rozkódovat, čím chce film vlastně být. Silné téma, které mě osobně hodně zajímá je zpracováno tak nezajímavým a nudným způsobem, až jsem byl na konci naštvaný, co za paskvil vznikl. Nejzajímavější byly jen archivní záběry týdeníku zakomponované do filmu. Snímku se měl ujmout kvalitní režisér, kvalitní scénárista a vznikl by z toho skvělý televizní film, takhle to je jedno z mých největších zklamání za poslední měsíce. ()
O příběh Otakara Švece jsem prvně narazil v knize Gottland, kde byla načrtnuta tragičnost osudu autora sochy, kterou vlastně ani nechtěl dělat. Pak jsem zjistil, že je i autorem slavného Motocyklisty, který se mi opravdu moc líbí a v NG jsem z něj málem padl naznak. Takže jsem se na film těšil, zvlášť, když v něm hrají hlavní role mí oblíbení Jan Novotný a Zuzana Stivínová. Ale ouha... na filmu byly opravdu dobré jen herecké výkony těchto dvou, jinak jde o neuchopitelnou motaninu. Trpí podobnou nemocí jako filmy podle Škvoreckého předloh ... sympatičtí mladí lidé v zajetí vášní a válcovaní dobou, přičemž milostná linka značně převažuje nad tou tragickou. A je to škoda, protože na dilematu umělce snažícího se udržet si svůj standard a zároveň neskončit v lágru, je materiálu pro fakt temný film tolik, že by z toho po zádech mráz měl přecházet ... To se tady bohužel nekoná. A nebo ano, ale z jiných důvodů ... ()
Z takového námětu šlo jistě vytěžit mnohem více. Nejhorší byly toporné dialogy, které místy tahaly za uši opravdu až příliš (bohužel je to problém více českých filmů). ()