Monstrum

Nemám televizi a málokdy přijdu do kontaktu se soudobou českou televizní tvorbou. Na tohle jsem se podíval na jutůbu, a byl jsem z toho docela zaražený. Amatérské - lepší slovo nenacházím. Snad nejnápadnější je neumětelství herecké. Kdysi, za bolševika, se taky kolikrát točily špatné scénáře, nebo byl slabý rozpočet, atd. atd., ale i v takových sračkách byli herci, kteří uměli hrát! Bolševik Josef Větrovec to politicky dotáhl až na národního umělce, a herci si z jeho "umění" dělali srandu. No jo, ale kdyby se na obrazovce objevil dnes, byl by skutečnou jedničkou... (11.09.2019)

Čekala jsem o poznání zajímavější zpracování tématu, o kterém jsem se poprvé dozvěděla na jedné vysokoškolské přednášce. Zpracování bez romantických odboček, mladého Polívky a Čtvrtníčka. O důležitých událostech si postavy pouze vyprávějí. Výborný Novotný (Stivínová neměla moc co předvést) si ale vysloužil ještě hvězdičku navíc. Loňský Hilsner se každopádně Polesnému podařil o dost lépe. (29.06.2017)

Stojí za to vidět. Realistická freska nabízí novým generacím možnost velmi osobního seznámení se skutečnou tváří doby nedávno minulé. Naléhavou připomínku dobových emocí z díla křesá především kvalitně odvedené filmové řemeslo, zejména kamera a produkce, ta nechává povstat ve snímku Prahu takovou, jaká skutečně byla – její barvy, odlesky i bezchybně vystižené materiály jsou svědectvím krásné i těžké minulosti našeho osobitého domova. Herci nejsou vždy na svých místech, Stivínová je typickým miscastingem, neladí především hlasem – její příliš volný, nekultivovaný timbre a dikce nesmlouvavě prozrazuje pevné ukotvení v bojovném nihilismu 21. století, její fragrantní gesta přivádějí na plátno spíše lepší kurtizánu, která podstupuje občasné lekce sebeovládání, nikoli však dámu, která v pražských intelektuálních a uměleckých kruzích první republiky prožila celý svůj život, aby se potom zhroucena ze zásadního obratu společenské normy, jež se osudově odrazila i v životě vlastního manžela, dobrovolně odevzdala smrti. Tato osobní linka je jednou z nejvýraznějších chyb filmu, zatímco se mohla stát podnětným pozadím vystihujícím behaviorální proměnu společenského klimatu, utápí se v plytké, okatě nastavované vatě milostné avantýry s mladým Krausem, jehož neomalené herectví podrývá kvalitu díla dalším šrámem. S ním tvoří velký kontrast samozřejmě působící mistrovská dovednost Novotného a v okrajové roli i Táborského. Přes špatný scénář (resp. románovou předlohu), nesmyslně obrovské množství výplní nereálných milostných zápletek i nepokrytě hloupé či obsesivně vulgární dialogy pronášené zcela soudobým jazykem však film jako celek působí kompaktně a silně. Pro jeho mistrovskou schopnost znovuoživit ducha dávno neexistujícího domova se k němu jistě nejednou ráda vrátím. (29.08.2017)

Před shlédntím filmu jsem na něj četla opravdu příšerné kritiky. A radějij vůbec nic nečekala... no a ejhle! Když jsem na něj jen tak prostě lidsky nakoukla, nejenže nedošlo předčasně na vypínač a zůstala jsem až do konce, ale překvapivě mám ještě druhý den toto vyprávění, příběh i atmosféru dost silně pod kůží. To se mi u špatných filmů nějak nestává. Buď tedy blbnu, nebo to provedení vážně nebylo tak hrozný... (Dávám hvězdičku navíc za to překvapení). (29.05.2017)

promarněná příležitost. nechápu, proč režisérovi nestačil tragický osud sochaře a absurdní osud jeho díla a proč musel film zaplevelit vedlejšími postavami a jejich převážně milostnými starostmi. Naznačit dobové okolnosti by jistě šlo líp i jiným, do silného děje míň zasahujícím způsobem. Natahovaný konec (znovuzjevení kamaráda a jeho řeči) je už úplně směšný. Několik silných scén pak spolehlivě zbortí zbytečně doslovná hudba. (01.06.2017)