Vyhrát za každou cenu (E05)

Nanicovatý, až směšný úvod s tankem, dále řada prázdných scén, znárodňování, které vypadá přesně tak, jak divák čeká, černobílé postavy, další nahý zadek (už jsem to původně ani nechtěl zmiňovat, ale nedalo se).... A pak opět výborný Vladimír Javorský, který tentokrát jako jeden z mála předvedl něco zajímavého. O moc víc mi tato epizoda nedala. (12.02.2017)

Tak se to podařilo i zde. Našponované napětí pokračuje a vše je daleko více vyhrocenější, než za nacismu. Až mi to připadá, že celý nacismus byl jen předehrou pro toto (což asi nebyl záměr tvůrců). Vidět Buriana mlátící hlavou o mříže byl velice smutný okamžik srovnatelný snad jen s Háchou v minulé epizodě, a ač se příběh odehrává před rokem 1948, občas mi přijde, že již únorový převrat musel proběhnout v květnu 1945 (což je samozřejmě nesmysl). Palec nahoru za napětí, herce i dramatičnost. Snad poslední část si nastavenou laťku minimálně udrží. Teď je to dobré. 75% (13.02.2017)

Celkem zbytečná je scéna, která nesmyslně naznačuje, že KAŽDÝ kolaborant s nacisty se stal kolaborantem nastupujícího komunistického režimu. Na druhé straně epizoda velmi dobře vykreslila poválečnou situaci Vlasty Buriana a Miloše Havla, kteří byli osočováni z kolaborace. Oba dva přitom zaměstnali za války řadu osob, jež by jinak dost možná skončily jako pracovně nasazené pro německé válečné úsilí. Jestli byl Otakar Vávra taková svině, jak naznačuje seriál, tak je to dost smutné. O Marvanově chování vůči Burianovi raději pomlčet. Celkem nechápu, proč Janě Štěpánkové vadil způsob ztvárnění jejího otce Zdeňka. Osobně je mi jeho postava v seriálu velmi sympatická, navíc skvěle zahraná Michalem Dlouhým. (14.04.2023)

Už v roce 48 byly ty komunistický svině u moci, na tom není nic divného.V roce 1948 už je došlo k oficiálnímu předání moci z rukou vlastizrádce Beneše do rukou masového vraha Gottwalda.To jen pro ty, kteří se diví vlivu komunistů hned po válce.Jestli někomu nestačí rudé gardy a vznik národních výborů, lidové soudy, příprava znárodňování...pak už nevím... (13.02.2017)

–Třicet tisíc barevnýho Kodaku? Kde jste to vzali? –Vzali. Epizoda, která mne bavila trochu víc než většina ostatních hlavně pro to, že dění v kinematografii za třetí republiky mne zajímá trochu více než dění za protektorátu. Dramaturgicky je to ale pořád stejně rozplizlé. Namísto plynulého vývoje se skáče od události k události. Nejnosnější příběhové linie (Havel, Burian) ztrácejí na síle vinou jejich neustálého přerušování tuctovým melodramatickým vyprávěním (herecky i povahově naprosto nezajímavý Žák). Rámcové vyprávění je nadále víc ke škodě než k užitku. Budovatelský optimismus, o němž v roce 68 hovoří Žák, například v poválečných scénách není vůbec přítomen a nedává tak smysl, proč lidé Rusům, potažmo komunismu věřili. Sedláček zvolil tón truchlohry. Všechno je špatné a může to být jedině horší – někdo se projevuje jako bezpáteřní svině, jiní pykají i za to, co nespáchali, do popředí se tlačí lidé bez talentu. Místy, třeba když se na scéně objeví jistý Bouchal ze Státní bezpečnosti, působící zlověstně i při loupání pomeranče, je snaha ukázat nové poměry v co nejhorším světle až (tragi)komická, ale podobných guilty pleasure momentů Bohéma bohužel nenabízí dost, aby oslabily pocit, že je to celé jakési nedomrlé a mdlé. (13.02.2017)