Bohéma
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrají:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, Jan Hájek, David Novotný, Pavel Batěk, Petr Stach, Gabriela Míčová (více)Obsahy(1)
Přicházejí padesátá léta a většina lidí si nasazuje svou druhou tvář – masku, pod níž jedni mlčí, jiní tiše vzdorují a další ji používají jako úplně nový obličej. Začala doba dvojích tváří, která potrvá ještě dlouho. Ovšem v roce 1968 nastal relativní poločas a v jeho tragickém závěru se odehrává rámec příběhů ze života barrandovské bohémy. Jejich vypravěč, Arnošt Žák (O. Pavelka), má na dvoře starobylého domu, kde celá léta žije, zaparkované ozbrojené sovětské jednotky, kouří jednu za druhou a v průběhu jedné noci se snaží své dceři předat alespoň nějaké poučení z vlastního osudu. I v Arnoštově filmařském světě se ke konci padesátých let začala rodit naděje. Klíčila totiž další filmařská generace. Věra Chytilová (T. Hlostová) sledovala natáčení zatím ve funkci velmi kritické a drzé klapky. Teď ovšem obdrží Arnošt opačnou zprávu, telefonují mu, že zemřel Martin Frič (P. Stach). Jaroslav Marvan (D. Novotný) přestal být „tím druhým" a Oldřich Nový (S. Rašilov) přišel o své cylindry a fraky. Život Vlasty Buriana (V. Javorský) opsal neuvěřitelný oblouk, ale na jeho konci je smír a tichá pokora. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Na tohle jsem byl zvědavý. Dlouholetý budovatelský zápal pro kulturu českého stalinismu to povznáší o trochu výš (Velká tavba rulezzz), Michal Dlouhý opět herecky září, jako jeden z mála dokonale spojil nacvičenou Štěpánkovu dikci / mimiku s vlastním projevem, některé scény s Burianem opět jemně působivé, ale jako celek strašně rozbíhavé, nedůsledné, pointa s rámcovým vyprávěním vyzní do ztracena (nejen kvůli fadeu). Dokoukal jsem bez křečí, ale i bez pocitu obohacení... ()
„Bylo to nutný, aby to pochopila i Marta Gottwaldová.“ Stejně nekoncepční díl jako všechny předchozí (v šedesátém osmém kromě Žáka chvíli sledujeme i Friče, po natáčení Uloupené hranice přichází skok cca o dva roky a natáčí se Němá barikáda, prostor věnovaný jednotlivým epizodám je značně disproporční), ale díky řadě neotřelých nápadů jsem se bavil. Je poznat, že komunismus Sedláčkovi sedí líp a dovolí si v něm víc. V jádru jde sice stále o melodramatickou tragédii a exploatace (psychické) bolesti některých postav překračuje hranici vkusu (Havel ve vězení), ale tón je kousavější. Zejména v případě Fričovy a Štěpánkovy linie. První svou frustraci řeší alkoholem (dívaje se přitom na plakát „Je čas soudruzi – skoncovat s alkoholem!“), druhý rezignovaně přijímá roli v divadelní adaptaci Reportáže psané na oprátce a ve Vávrově Janu Žižkovi a v obou případech se vyžívá ve svém přehrávání. Tragikomické situace obou jsou pointovány záběry z nečekaných úhlů (Štěpánek na pódiu Národního zezadu a z nadhledu) nebo s nečekaným obsahem (dva otylí pionýři hladí vycpaného krokodýla, což Frič komentuje slovy „To je jak z Bretona“) a výstižnými švenky (z hereckého ansámblu svorně zpívajícího Internacionálu na oponu Národního divadla). Vtipným tahem bylo zakončení vzpomínkové roviny scénou z natáčení Marvanovy komedie (Anděl na horách?) s držkující Chytilovou, napovídající, že období soudruhů poslušně plnících pokyny shora nebude trvat věčně. Rozsáhlé zapojení humoru jako obranného mechanismu ukazuje, že Bohéma mohla být přinejmenším mnohem záživnější sérii, kdyby si podobný nadhled dokázala udržet kontinuálně. ()
"Bylo by proto možná lepší, kdyby vznikl ještě jeden, nultý díl Bohémy, z doby svobody, radosti, volnomyšlenkářství, avantgardy, abychom viděli ty zdi růst z ničeho. Jenže to vím až teď. Když jsme začínali točit, tak jsem to netušil." Touto citací z rozhovoru s Robertem Sedláčkem jsem konečně pochopila celý příběh Bohémy. On o tý době nic netušil, pak to natočil a až zpětně ho k tématu něco napadlo. Což je hodně smutná vizitka poukazující na aroganci tvůrců zpracovávat látky nebanálního charakteru. ()
Tak mám pocit, že ten předchozí díl Bohémy byl zcela zbytečný, jakoby vycpávkový. Všechno podstatné se stalo až tady, příběh každé postavy dostal svůj důstojný konec (Vladimír Javorský mě bez přehánění dojal) a díky působivě natočenému překračování hranice se nakonec jakžtakž podařilo vypointovat i vypravěčskou linku z roku 1968... A, musím si rýpnout, také se tentokrát nikdo nesvlékl. ()
Nacistické drama bylo pohádkou oproti tomu, co se odehrává za komunismu. Očekávání z minulé epizody byly naplněny. Film má opravdu hutnou atmosféru. Pořádky prvorepublikového filmu se bortí a změny jdou nejen vidět, ale i cítit. Javorský, Plesl a Dlouhý to celé ve svých scénách tvrdě táhnou kupředu a díky nim jsem se nenudil a chvílemi ani nedýchal. Ovšem při pohledu na minulé epizody opravdu zamrzí, že na tohle jsme museli čekat čtyři epizody (minulá část k těmto kladům také patří). Nevyváženost, to je to co tedy celek táhne ke dnu. Ovšem o tom se rozepíši v celku, nikoli v této konkrétní epizodě. Ta dostává velký palec nahoru. 75% ()
Stvrzení popkulturní ambice autorů v dílu, kde se sice mile objevují scény z krkonošské Hříběcí boudy, hezky je vystižen Drda. Fučík ... pardon, Žižka drží na koni pevně, komunismus je ale vykreslen trapně schematicky (polistopadové dejá vu), souložit umělce přestává bavit a především chybí moudro starého klauna ... i když Horníčkův duch bych tomu neupíral (v ambiciózních tónech basklarinetu jsem jej neomylně poznal). O nejkritizovanějších agitkách zde na čsfd (Pyšná princezna) také ani slovo, i když aspoň Anděl přítomen je. No, prostě škoda nevyužité šance vystihnout skutečné lavírování mezi tvůrčí svobodou a ideologiemi 20.st. /2-3*/ ()
Já jsem si myslela že každý může říct stop, když hrajou blbě 😎 ()
Nejpovedenější díl série. Závěrečný zvukový mash-up dvou protikladných melodií už Sedláček využil v závěru Českého století i Chartě 77 a fungovalo to. Jinak zmizela otravná trubka a i dramturgie se zdála vyváženější. Bohužel se potvrdilo, že rámování rokem 68 a rozhovory s dceruškou byly tak marné, jak se od počátku zdálo a ničemu nesloužily. Je to škoda. ()
Strašný paskvil, který se snaží ukázat vše a neukazuje vlastně vůbec nic - pomalé scény, protivná hudba (minimálně jednou dokonce úplně ta stejná, co byla v Českém století!), zbytečné scény z r. 1968. Jediné dva důvody, proč alespoň ty dvě hvězdy jsou vykreslení případu Vlasty Buriana (který se nejvíce podobá pravdě) a ten druhý důvod... jo, to je ta obecná ochota herců prostituovat s každým režimem za cokoli a omlouvat svou lidskou slabost a zbabělost slovy "já chci přece hrát". ()
50% — Že by hlavním důvodem, proč byl příběh rámován okupační nocí v srpnu 1968, bylo ukázat tragickou smrt Martina Friče? To by asi bylo málo, neboť ani smrt Vlasty Buriana a některých dalších ukázána nebyla. No nevím, tato epizoda nijak nevybočila z rámce předchozích. Ovšem v jedné věci ano - nebyl nahý zadek! Až se tomu nechce věřit. ()
Nejlepší díl ()
Naprosto seznační díl, kde opět excelovali Michal Dlouhý a Vladimír Javorský.Skvělý byl i Petr Stach v roli Martina Friče.Naopak Jaroslav Marvan se nepovedl vůbec.Bylo vidět, že David Novotný umí jen jednu polohu a tohle na něj bylo prostě moc. A škoda je, že hodně lidí nepochopilo to, že se autoři jen volně inspirovali osudy herců a nejednalo se o žádnou biografii. Nepochopila to ani Jana Štěpánková, která chce autory žalovat, že její maminka nebyla vyhozená kvůli nějaké hře,ale kvůli tomu, že prý řekla, že Vítězný únor nebyl puč. No není to renault? ()
Scénář šustí papírem, realizace je chatrná a z osobností je jen Javorský jako Burian přesvědčivý. To ostatní nestojí za nic. ()
V tom protektorátu se žilo tak krásně (až na těch pár srandiček s Židy), zato to, co přišlo potom, musel být doslova skok do pekla... Na druhou stranu, filmařsky neobyčejně působivý díl. ()
Hodně depresivní a zaroveň naprosto černobílý díl. Dobro a zlo je zde líčeno bez jakýchkoliv odstínů šedi, ovšem skutečný život takto vyhroceně nefunguje ani v tak složité době, v jaké se odehrává tato epizoda. ()
Myslím, že celý tenhle seriál by se měl brát jako jakási omluva panu Vlastovi Burianovi! ()
je velká škoda, že děj , který by mohl mít gradaci,ji ztrácel svojí rozplizlostí a skákáním sem tam....vidět Dlouhého Štěpánka jako Žižku, to byl zážitek,řvala jsem smíchy...u Javorského Buriana mi tekly slzy, z koho jsme byla silně zklamaná byl pan Marvan...ne z herce Novotného,ale z osoby pana Marvana..před kým jsem smekla,to byl Mac Frič a Emil Vokolek. Z těch budovatelských let jsem se musela jít po konci posledního dílu umýt,protože jsem měla pocit,že mě ten sliz zadusí...tak nějak nevím,jak zařadit režiséra Vávru..jestli prospěchářsky nebo to byla všechno jen kalkulace a přetvářka. Ničily mne ti odboráři, nějak mi připadají stále stejní..... celkový dojem ze seriálu na 4 hvězdy... PS: díky Jaroslavu Pleslovi za Miloše Havla...ta scéna u soudu i ta při opouštění žalářních vrat, byly velice lidské. ()
Tento díl byl koukatený. ()
Jak je hřbet českého člověka elastický. ()
Jednoznačně nejlepší díl, řada skvělých epizodek: Vávra v kanceláři u Nezvala; Miloš Havel před věznicí, Mac Frič pije "jed", nezkorumpovatelný Oldřich Nový. Kdyby byl takto uhněten celý seriál, to by byla krása... Obecně: Od smrti Anny Letenské to byl o dvě třídy lepší. ()