Režie:
Robert SedláčekScénář:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrají:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (více)VOD (1)
Epizody(6)
-
Snad to nebude tak hrozné (E01)
-
Past na svědomí (E02)
-
Krev, půda a strach (E03)
-
A přece se točí (E04)
-
Vyhrát za každou cenu (E05)
-
Dvojí tváře (E06)
Obsahy(1)
Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)
(více)Recenze uživatele EddieIron k tomuto seriálu (3)
Bohéma (2017)
Nebavilo mě to a nelíbilo se mi to. A obávám se, že se to nezlepší........Po čtvrtém dílu ubírám jednu hvězdu a lámu hůl. Jsem otráven, ba zhnusen! Němci, mluvící česky jsou líčeni jako velmi slušně jednající lidé, včetně hlídky na ulici a popravčí čety /aspoň, že včera ti gestapáci vypadali tak, jak mají/. Miloš Havel působí dojmem, že jediné, co ho zajímá, je pomoc potřebným, Vlasta Burian se brání mluvit německy, za to Marvan, se kterým si asi Brdečková vyřizuje nějaké účty a udělala z něj největší svini, by mluvil německy rád, ale nikdo ho nechce, i když se vnucuje. Všechno to pak vypráví neexistující člověk třicet let od oněch /ne/skutečných událostí. A já si tipnu, že zatímco je Protektorát představován téměř jako selanka, bude poválečná a hlavně poúnorová doba vylíčena jako opravdové Peklo na Zemi. Zkrátka a dobře, jediné, co stojí zatím z celého seriálu za řeč, je Javorský jako Burian a včerejší scéna popravy Anny Letenské, jejíž život by mimochodem byl rovněž zajímavým filmovým námětem, pokud by ho scénáristicky neobstarávala Brdečková a nerežíroval Sedláček. ()
Snad to nebude tak hrozné (2017) (E01)
Název prvního dílu přesně vystihuje mé momentální rozpoložení... Ovšem obávám se, že bude. ()
Vyhrát za každou cenu (2017) (E05)
V podstatě přesně to, co jsem předvídal. V Protektorátu to byla pohodička vedle toho, co přišlo po něm /tedy aspoň podle Brdečkové/. Ten seriál je čím dál větší pitomost a navíc i řemeslně špatně zpracovaná, což třeba v tomto dílu dokazuje to, že věta "ze všech umění je pro nás film uměním nejdůležitějším!" je připisována Stalinovi, ačkoliv je to výrok Lenina, přičemž si myslím, že je tak známý, že by ho tvůrci měli znát a pokud ho neznají, mají využít rešeršistu. ()