Režie:
Robert SedláčekScénář:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrají:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (více)VOD (1)
Epizody(6)
-
Snad to nebude tak hrozné (E01)
-
Past na svědomí (E02)
-
Krev, půda a strach (E03)
-
A přece se točí (E04)
-
Vyhrát za každou cenu (E05)
-
Dvojí tváře (E06)
Obsahy(1)
Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)
(více)Recenze uživatele Gwaihir k tomuto seriálu (1)
Bohéma (2017)
Škoda, protože pokud bylo cílem vytvořit věrohodný obraz života českých herců a filmařů v době od třicátých do padesátých let dvacátého století, je dosažený výsledek poměrně tristní. Nedovolím si hodnotit pravdivost všech jednotlivých výjevů, ale přinejmenším některé z nich jsou zjevně upravené nebo zkreslené, a proto ani ostatní nemohou působit věrně. Dovolím si však tu drzost napsat, že linka se srpnem osmašedesátým je nejen úplně nadbytečná, ale navíc se snaží srovnávat dvě neporovnatelné situace a doby, což společně s vykreslením poválečného vývoje v mnohem horším světle, než je tomu u samotného protektorátu, vytváří poněkud neobjektivní pohled na celkové dění. Problémem tohoto ztvárnění světa československé kinematografie je také jeho nepřehlednost a roztříštěnost spočívající v míchání smyšlených a skutečných postav nebo filmů se skutečnými i smyšlenými jmény či názvy a rovněž v trochu zvláštní skladbě výstupů, z nichž svou sílu prokazuje jen několik. Lesk hvězd stříbrného plátna se zde stává převážně pouze jeho matným odrazem, a to nikoli vinou hereckých výkonů jejich představitelů, které mají vysokou úroveň, ani snahy ukázat jejich osudy v rádoby komplexnějším pojetí, ale spíše kvůli nepříliš koncepčnímu uchopení. 35 % ()