Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Malina je jediný román rakouské autorky Ingeborg Bachmann, první část z trilogie Způsoby smrti a jediná, kterou stihla dokončit před svou smrtí na následky popálenin od cigarety ve spánku v posteli. Film popisuje především dějovou linku románu, vztah Ženy k muži jménem Ivan, vztah nevyrovnaný jak intenzitou, tak směrem, vztah, který Ženu zničí. Jako třetí bod milostného trojúhelníku stojí v příběhu osoba Maliny, Ženina mužného alterega, které s ní sdílí její svět, vytrhuje ji z excesů, aby ji nakonec zavrhlo, což v logice filmu „je vražda".
Malina je výsostný text literární postmoderny, který lze jen obtížně převést do jiného média. Werner Schroeter k tomu používá řadu metaforických prostředků, v nichž často nelze odlišit realitu od snění. Obrazově opulentní Malina však i tak může pro mnohé, neznalé autorčina osudu a díla, zůstat pouze těžko přístupným záznamem šílenství jedné bytosti. (garmon)

(více)

Recenze (16)

Ony 

všechny recenze uživatele

Když jsem Malinu četla, jen tak ze srandy jsem při otáčení stránky naťukala do vyhledávače na imdb "bachmann". Ha, a on to opravdu někdo zfilmoval. A pak vidím, že ten někdo byl Werner Schroeter, od nějž jsem předtím viděla jeden film, který... byl hrozný. A do toho všeho Elfriede jako scenáristka. Kdo by to nechtěl vidět? Tak teď už to mám za sebou a můžu říct, že atmosféra a strachy předlohy jsou vystiženy pěkně. Na druhou stranu to vystihování tady nedá moc práce a dál film nejde. Např. u těch požárů jsem se dostatečně vynervovala při četbě a ve filmu to bylo prostě už jen podruhé, i když docela poctivě. Líbily se mi interiéry a hudba, lépe řečeno se mi vlastně nelíbily, ale správným způsobem. Totéž platí i o výkonu Isabelle Huppertové. O "ději" a kýčovitosti některých obrazů se nebudu moc rozepisovat, protože by se zase ukázalo, že jsem lůza. Jen bych chtěla ještě říct, že mi to trochu připomnělo knihy Milorada Paviće. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Neuvědomuješ si, že jsem dvojník.“ Elfriede Jelinek je tedy jako autorka podepsána pod hodně podivnými až zvrácenými filmy, naštěstí tohle nebylo zdaleka tak úchylné jako Hanekeho Pianistka podle její předlohy, ani tak bláznivě utržené z řetězu jako Děti mrtvých. Celý děj přesto není skoupý na různé bizarně naturalistické prvky a také vyznat se v psychologii Ženy, přivyknout si na její schizofrénní stavy procházející do totální šílenosti nebylo od počátku zrovna snadné... apropo, celkem vtipné je, jak Elfriede J. tu odkazuje i na samu sebe, když hlavní postava o svých výtvorech napsaných „ve druhém stavu“ říká, že to přeci napsala paní Jelinek. :-)) Nicméně atmosféra je zde po celý čas skvělá, správně znepokojivá a současně budována řadou originálních nápadů a poutavě bizarních prvků. Jednou až groteskní tlačenice u přepážky se sázkami, vedle toho šílený prožitek s dvířkami telefonní budky, v pracovně otravné bílé kočky, jindy zase šlehačková bitva v dětské sešlosti. Málem až poetické výjevy z kostymní pohádky, operetního plesu či stylizovaného představení v jeskyni. A požáry, požáry... stále větší a děsivější. A všemu vévodí parádní výkon Isabelle Huppert, která je prostě na tyhle divné a zvrácené ženské postavy velkou specialistkou a nakonec určitě i díky ní mě Malina dokázal(a) do toho dění na pomezi reality, snových představ a výjevů z rozepsaného románu hlavní postavy hodně pohltit. Na vyústění jsem byl zvědav, svým způsobem jsem takový konec vnímal jako nevyhnutný a v rámci nejednoznačnosti přítomné v celém příběhu si současně zachovává určitou tajemnost. Avšak marně jsem trochu čekal pořádné vysvětlení a objasnění celého podivného příběhu a identity či úlohy hlavních postav, něco, co by tomu vsunulo i jakýsi hlubší rozměr navíc nebo spojilo více z toho množstva zajímavých rozehraných prvků dohromady. I tak ale mohu hlásit značnou spokojenost po skutečně osobitém filmovém zážitku. [80%] ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

(Neznaje knižní předlohu.) Postmoderní ve formě i substanci, film je brilantní studií subjektivity hlavní hrdinky - či spíše "hrdinek". Postava Huppertové je štěpena sama v sobě směrem ke zbylým dvěma postavám, jimiž se neoddělitelně stává - jestliže přijde o zprostředkovatelskou roli jedné z nich, ztrácí i sebe sama. A feministický motiv je zřejmý - obě zbylé postavy jsou muži. Hrdinka tuto decentraci sebe samé a své rozpuštění v druhých samozřejmě nereflektuje přímo, ale vkládá ji do zpředmětnění sebe samé ve formě vlastních literárních produktů (ony mnohé narážky z jejích děl/ zápisků, kde se mluví, jako např. v úvodu, v němž se sní o /nahrubo přeloženo/: "místě, kde se zaměňují místa a čas, zaměňuji já, ty a ostatní."). Toto smazávání rozdílů také legitimizuje "postmoderní" smazávání rozdílů mezi snem a realitou, sněním filmu ve filmu s narativní realitou, záměnu osob v úvodní a ustavující parabole noční můry (důležitá pro zkoumání vztahu hrdinky k jejímu otci, jež, jak jsem narychlo zjistil, hraje v knize větší úlohu, než jakou jsem, alespoň já, dokázal vypozorovat ve filmu.). Ale hlavně legitimizuje Schroeterovo filmařské umění, které tuto rozdvojenost/ roztrojenost hrdinky dokáže uchopit v různých technikách zdvojování a zrcadlení. /// A to zde není místo zkoumat vztahy mezi jazykem a realitou, jež jsou důležité pro pochopení nejprve oné objektivace hrdinky, (nejen?) z ní pramenícího šíleného vztahu k realitě, a následně tak pochopit formu samotné knihy (kterou též psala žena před smrtí), potažmo formy tohoto filmu. ()

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

Během sledování jsem se zmítal mezi módy silného zaujetí a totálního vyčerpání (že bych kopíroval Ženino naladění?). Jasnější názor ohledně toho, co mě na tomto filmu fascinovalo (ať již myšlenkově či formálně) a co mě naopak odrazovalo, resp. ukolébávalo, ale vlastně i ohledně toho, co jsem to vůbec viděl, si udělám po druhé projekci, jež je nutností, a na kterouž se těším - proto by byl taky nesmysl jít s hodnocením pod čtyři hvězdičky. Budiž dalším důkazem toho, že jsem s tímto dílem neminul fakt, že jsem si v knihovně objednal knižní předlohu. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Mám moc rád Bachmannové verše. Mám rád romány Maxe Frische, který jim dvěma zadělal na společné peklo (přečtěte si jeho drama Triptychon). Četl jsem Malinu – je to kniha hodně abstraktní a v určitém věku mladým dámám – neřízeným střelám – životu nebezpečná. V Schroeterově / Jelinekové verzi je tenhle pýthijský běs, který nejčastěji zaniká s mateřstvím, popsán dost věrně. Film má nádherné obrazy, trochu to změlčuje pocit z „osoby“ Maliny, který je zde wendersovským andělem spíš než alter egem – jak to ale zfilmovat jinak nevím. Asi nefilmovat. Carriére je útěšný, Huppert tradičně vynikající... Potíž je v tom, že hlavním hrdinou románu byl Malina – věčný, stále přítomný, laskavý až po samu mez Ženiny sebenenávisti. Jenže: ve filmu je jednoznačně hlavní postavou Huppert – převážit se to nepodařilo. A pak, když udělá Malina první volní akt a přestane Ženě věřit „cokoliv dalšího“, je to vražda právě pro ten akt. Nikoliv sebevražda. A byla to v případě Bachmannové sebevražda? Silné je ovšem přežití Maliny – jeho pohoda uprostřed plamenů – tam je konečně Carriére silnější než Huppert. Tam je satan. Viděl jsem málo zběsilejších filmů – jak by tohle natočil Žulawski? Řekl bych, že intenzivněji. Ale asi by nebyl tak výsostný v „ohních“. Pro tu poslední půlhodinu zvyšuju z „obyčejných“ čtyřech na pět hvězd – protože jsem sráč, když vůbec ještě hodnotím Takové téma. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Začnu básní I.B. Žádné delikatesy Už mě nic nebaví. / Mám vyzdobit metaforu / mandloňovým květem / Ukřižovat syntax / ve světelném efektu? / Kdo by si lámal hlavu / nad věcmi tak pomíjivými atd. Román Malina měl zřejmě být součástí velkého, snad epochálního projektu (jako třeba Musilův Muž bez vlastností), ale zůstalo jen torzo, které je každému k volnému použití. Simultánku proti trojici Schroeter, Jellineková, Huppertová, I.B. prohrává; její román tu slouží spíš jen pro "správné" rozestavení figurek. Skončím citátem z jednoho jejího dopisu Paulu Celanovi (26.10.1958) - Toužím po klidu a řádu, tady je jen neklid, příliš bezvýznmných věcí, tolik vyrušování, které mě tíží den za dnem... Měla jsem těžké dny, plné pochyb a beznaděje, ale úzkosti může člověk vnést jedině do skutečnosti a tam je rozptýlit, nikoli přemýšlením... Přestože je film zatížen přemírou nekalých symbolů (trhliny a především v přebytku oheň), není možno na filmovou roli navázat skutečný osudový život I.B.; Malina a Ivan nejsou Celan ani Frisch, spíš on i on je ona. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Na jednu stranu se mi to hodně líbilo filmařsky, herecky a v poslední půl hodině i vizuálně, protože tam mi to krapet připomnělo Posetitěle muzjea, ale na tu druhou stranu to chtělo víc propracovat scénář. Přitom to má tak zajímavý nápad, takový schizofrenně neschizofrenní, ale nějakou větší psychologii jsem v tom čekal, nějaké větší pochopení toho, jakou roli ve společnosti Žena a Ivan mají a jestli skutečně za tím vším stojí pouze Malina... Je to zajímavé, podmanivé a své, s nejednou dost povedenou scénou a taky je to takové typicky divně rakouské, ale asi jsem čekal něco víc než jsem nakonec dostal. Možná mi jen něco uniklo, možná bych potřeboval znát předlohu, nevím. Mám to hodnocení hodně mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale nakonec asi dám hodně slabé čtyři především kvůli té divné ale přesto nějak funkční atmosféře. Ale ještě si to rozmyslím. Btw, v poslední době jsem se nějak dost věnoval Elfriede Jelinek, protože jsem v poslední době viděl dva filmy podle její předlohy a jeden film, u kterého se podílela na scénáři. Asi bych si od ní mohl něco přečíst, když mě ta její tvorba tak "chytla" :D Ale je zajímavé, že z těch tří filmů jsem měl dost podobné dojmy - jsou zajímavé, jsou dobré, ale vždycky v něčem nedotažené. A to každý z těch filmů točil někdo úplně jiný... Slabé 4* ()

hanagi 

všechny recenze uživatele

Poslední půlhodina, kdy hrdinka už definitivně ztrácí kontakt s realitou a kolem jen všechno hoří..., tak to už jsem upadla do naprosté letargie. Bylo to nad mé síly. ()

LEATHERFAC odpad!

všechny recenze uživatele

Naprosto nekoukatelná zhovadilost, co nemá hlavu ani patu a která svoji prázdnotu a impotenci maskuje rádoby  uměleckou manýrou. Filmoví artistní snobští intouši možná budou slintat blahem. Já ne. Jo v devadesátkách byl tenhle typ bizáru in - trochu mi to připomělo vzdáleně, český Cabanovic pokus o dekadentní filmový art Don Gio z téže doby. ()

Mata 

všechny recenze uživatele

tak tedy první hodnocení a to zrovna takového filmu ). Kdo zná ingebord bachman a její novelutak nechť věří, že se jí na plátno povedlo převést skvěle. Pro ty co ji neznají - scénář vyšel z pera Elfride Jelinek a pokud máte strach z pianistek tak tenhle film vynechjte. IMHO je s(u)yvější. Uveden poprvé letos v Hradišti a po zhlédnutí byla potřeba několika panáků vodky. Dlouho už jsem nešel z filmu takhle zničenej. ()

m4xp4yn3 

všechny recenze uživatele

Věřím, že v tom někdo vidí ten správný, tvůrci zamýšlený tvar. Předlohu ani její autorku neznám, film si ke mně našel cestu skrze kladná hodnocení, auru zapadlého klenotu a především Isabelle H. v hl. roli, takže jsem si z toho množství volně navazujících střepů musel seskládat svůj vlastní film. Materiálu k obdivování obsahuje Malina dost, nemusíte ji chápat, abyste si ji mohli užít, ale postrádal jsem nějakou disciplínu, kauzální provázanost scén, ohled na nezasvěceného diváka. Dostal jsem Lynchovinu jak prase a opět skvělou Isabelle Huppert, které zdejší volné pojetí reality umožnilo ukázat dosud neviděné rejstříky projevu. Až jsem měl někdy dojem že sama přesně nezná kontext scény a výrazy hází hodně nahodile, čímž podporuje houstnoucí nervní, surreálnou atmosféru. Zvláštní zážitek. ()

roithamer 

všechny recenze uživatele

jediné, co si z tohoto filmu jasněji pamatuji, je scéna, v níž isabelle huppert zvrací do své kabelky .. zbytek byly nesouvislé, divné, rádoby snivé obrazy .. "Mailna" od ingeborg bachmannové je téměř má nejoblíbenější knížka a isebelle je má nejoblíbenější herečka .. takže jsem přirozeně od filmu čekala hodně. uznávám, že "malina" je kniha téměř nezfilmovatelná - její děj je až neuvěřitelně jednoduchý a ve své podstatě je to filosofická esej ovlivněná wittgensteinem. ala ani "nezfilmovatelnost" knihy tenhle film neomlouvá .. plus můžu dát tak leda za režisérovu odvahu (u isabelle hraní v tomto filmu podle mě není ani tak odvaha jako její touha hrát v divných filmech ... hraje vůbec isabelle v jiných než divných filmech ??) Aaaa .. tak jsem se dozvěděla, že scénář napsala jelineková .. no, tak to je pak jasné, že je to "trochu mimo". ne, vážně nemám nic proti pianistce od hanekeho, to je brilantní, ale zakomplexovaná feministko-komunistka jelineková mi opravdu moc nesedí .. ()

space weaver 

všechny recenze uživatele

Malina je takový Faust. Isabelle Huppert je královna divných a zvrácených postav. Už od první scény jsem byl napnutý, kam bude toto milostné drama směřovat. S postupujícím dějěm jsem jen zíral na slety bizarních scén. Tady nelze popisovat děj, tohle by měl každý obdivovatel evropského "divnofilmu" vidět. ()

Reklama

Reklama