Le Bon et les méchants
The Good Guys and the Bad Guys
Režie:
Claude LelouchHudba:
Francis LaiHrají:
Marlène Jobert, Jacques Dutronc, Brigitte Fossey, Bruno Cremer, Jacques Villeret, Jean-Pierre Kalfon, Marie Déa, Valérie Lagrange, Philippe Léotard (více)Obsahy(1)
Kriminální retrokomedie Dobrák a zlí lidé se netypicky odehrává v podsvětí během druhé světové války. Jacques sní o kariéře boxera, ale když jej porazí budoucí šampion Marcel Cerdan, sklouzne na dráhu zločinu. Spolu se Simonem a Lolou vytvoří obávanou bandu, jejímž protivníkem je inspektor Bruno Deschamps, kolaborující s Němci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
POZOR V KOMENTÁŘI JE VYZRAZENÍ ZÁSADNĚJŠÍ UDÁLOSTI FILMU ! Na poli francouzských filmů jsem si už něco nakoukal, ale tohle řadím mezi absolutní, ale absolutní elitu francouzské kinematografie. Marlene Jobert, B. Fossey, Bruno Cremer, Jacques Villeret, Francis Lai hudba a především režie Claude Lelouch, ne omlouvám se, režie - bůh Claude Lelouch, to jak on umí do filmu dostat ty správný hodnoty jako lásku, přátelství a osudovost, tak to neumí nikdo na světě, nikdo. To co se ze začátku jeví jako odlehčená komedie (odlákání pozornosti nacistické hlídky za pomocí soloužícího páru, vyloupení pošty, kde nejsou ani obálky a známky, za to mraky policajtů ) se ke konci mění ve fatální drama s paradoxem osudu. Všechno mě tady dostalo a mám chuť si ten film pustit okamžitě znova, ale na co nezapomenu je krása Marlene Jobert, ženský ze starý doby, která při chlapovi stojí v dobrým I ve zlým a to v případě výslechu na gestapu hlavně v hodně zlým a jejího chlapa, který je schopen jít klidně proti celýmu gestapu, jen aby svou milou zachránil "Za tohle o mě ještě Hitlerova banda uslyší". Tohle je ta Francie, kterou až do smrti budu milovat. Gang předního náhonu - prostituka a dva outsideři pro který láska, čest a přátelství nejsou neznámý pojmy . "Neexistují dobří nebo zlí lidé, jen ti s dobrými či zlými sklony." ()
Suprově nablejskaný auťáky, kloboučky, tanečky v barech, prostě vynikající atmosféra válečných let ve Francii mě okamžitě vtáhla do příběhu pár lidiček, kterým tahle doba obrátila život naruby tak, jak si to asi vůbec nepředstavovali. Lelouch se nebál a s nadhledem, vtipně, s ironií, ale i smutkem nám perfektně poda události, kde tepe nemilosrdně i do své vlastní země a charakterů lidí té doby a konec byl nejen všeříkající, ale v mnoha ohledech silně uvěřitelný. Ale co si budeme namlouvat, takoví lidé nebyli jen ve Francii a metál dostal tenkrát kde kdo. Dlouho jsem neviděla Marlene Jobert, tak jsem si jí měla možnost vychutnat v roli zdánlivě křehké Loly. Bruno Cremer byl pro mě chvílemi docela matoucí osobou, ale jako ostatně nikdy, ani tady nezklamal, pouze Jacques Dutronc mně do té role moc nepasoval, ale to byla jen malá vada na kráse. Výborný film, který je chudák tak málo známý a přitom si to vůbec nezaslouží. ()
Méně známý filmový kousek francouzské kinematografie 70. let, který je zajímavý svým sépiovým barevným laděním, kdy se používanými odstíny hnědé barvy snaží napodobit černobílé snímky 40. a 50. let, a vytvořit tak dojem retrostylu. Tomu napomáhá i zvolený režijní přístup, který nevolí moderní filmařské postupy, ale konzervativnější metody vyprávění typické pro režii předcházejících desetiletí. Film vypráví o třech desperátech, kteří se dali na dráhu zločinu ve 30. letech a jejich protivník, inspektor Bruno Deschamps, výborně zahraný Bruno Cremerem, se po okupaci Francie přidá na stranu kolaborující francouzské vlády ve Vichy. Když milenka hlavního hrdiny upadne do rukou policie, je podrobena mučení, což onu zločineckou partičku přivede do řad protifašistického odboje. Ironií osudu je posléze nacisty jako nespolehlivý vyhodnocen i inspektor Deschamps, takže se po určitých peripetiích sejde lupič Simon a inspektor v německém vězení a po válce jsou oba vyznamenáni medailí Za zásluhy. Film si udržuje romanticko-nostalgický pohled na tuto francouzskou minulost a vyznačuje se řadou půvabných scén a nadhledem. Jeho nevýhodou ale je příliš velký časový záběr, který vede k určitým dějovým zkratkám a nevyváženosti. Ze čtveřice hlavních (anti)hrdinů je paradoxně nejméně výrazný představitel hlavního hrdiny a vůdce bandy Simona, protože Jacquesovi Dutroncovi jednoduše schází charisma. Naopak Jobert i Villeret jsou typově přesní a herecky výborní. Celkový dojem: 80 %. ()
Kritika, která DOBRÁKOVI vytýká mistrovské zvládnutí retrostylu třicátých až čtyřicátých let minulého století, připomíná ze všeho nejvíc psa, který svůj hlad řeší sebepožíráním. Domnělé dějové zkraty jsou skvěle zvládnuté rysy žánru (jako srovnání stačí připomenout dobový film, špičkové Chaplinovo dílo MONSIEUR VERDOUX, u nějž je možno konstatovat shodné nedostatky). Lelouchovi se podařilo postihnout v tomto "sépiovém" hnědobílém díle všechny podstatné rysy hektické doby i jejích zvláštností. Co není vloženo do psychologií postav, to je vynahraženo v druhém plánu ve fabuli i scénáři tohoto pozoruhodného příběhu. Jemnost a lékarnická důkladnost, se kterou se film postupně rozvíjí, navozuje dojem původního příběhu, který se vědomě míjí se svým svůdným detektivkovým paralelním zpracováním (pro srovnání uvádím špičkovou delonovku POVÍDKA O POLICAJTOVI, jejíž těžiště plně spadá naopak do prvních poválečných francouzských let) a volí nesnadnější cestu skutečného autorského hraného filmu. V hereckých výkonech tu na sebe mimo mimořádně skvělou Marlene Jobertovou (jakoby tu kvalitou výkonu z oka vypadla mladičké Simon Signoretové nebo Jeanne Moreauové) upozorňují nedoceňovaný Bruno Cremer (známý mj. z prvních nezplanělých dílů italské CHOBOTNICE) a pro mne překvapivě dobrá Brigitte Fosseyová. Pro nevšední způsob pohledu i kvalitu zpracování, která v sobě slučuje důkladnost s básnivostí, vznikl film, na který se nezapomíná. Film opravdu nadčasový a klasický. ()
O zlodejíčkoch a úradníkoch. O ženskej sile. Okupácii. Láske. Všetko v retroodtieňoch hnedobielej, upomínajúcej na časové zasadenie deja (okupácia Francúzska počas druhej svetovej). Ako šikovne oblafnúť dobu, potešiť sa nalúpenými peniazmi, obrazmi a užiť si. Problém je keď gangstri sú na strane práva i zločinu. A navzájom spolupracujú a udávajú tých, ktorým je možné čosi vziať. Tentoraz Židov, odbojárov, de-gaullistov. Udržanie si vedomia osobnej neskurvenosti za takýchto podmienok je náročné. Vedúcim princípom je totiž Zrada. Ale nie každý zradí. Horlivý úradník moci by napríklad podraziť nedokázal. Ide za kariérou naprieč režimami, nevšímajúc si rozdielov v atmosfére, dobe, práve. Snaží sa udržať si miesto a zavďačiť momentálne vládnúcim. Obetuje rodinu, mučí zatknutých, prenasleduje politicky neprijateľných v mene prchavých materiálno-profesných výhod. Ale napokon aj takýto odpad končí na strane víťazov. Žeby oddanosť štátnej službe prebíjala akúkoľvek idelógiu, morálku a bola víťazným princípom bez ohľadu na nositeľov moci? Retroladenie spolu s mondénnou atmosférou klavíra, tanca a zábavy odľahčuje myšlienkovú ťaživosť typickým francúzskym ideálom kaviarenskej lenivosti rozkvitnutých terás a koketných pohľadov. Škoda nepresvedčivého hlavného predstaviteľa. 73% ()
Až děsivě jemná Marléne s kouzelnými očky..:-) ()
Obdivuji režijní přístup Clauda Leloucha, ale tento snímek je i v jeho filmografii něčím zcela mimořádným a zasloužil by si potlesk na otevřené scéně. Film o tom, kterak se z darebáků mohou stát hrdinové a naopak, o tom, jak snadné je překročit tu teninkou linku, která dělí zlo od dobra. Marlène Jobertová jako Bonnie se stává femme fatale pro dva Clydy. Zvláštního zřetele je hodna postava Bruna, která během filmu projde několika zásadními proměnami a přitom je vlastně stále stejná. A zcela logicky musela Lelouchova volba na obsazení této postavy padnout na Bruno Cremera, neboť by se zřejmě nenašel nikdo jiný, kdo by postavu Bruna svedl zahrát, natož tak přesvědčivě. ()
Fujtajbl, jsem opět docela zhnusen těmi dějinami, když si vzpomenu, jak u nás zavřeli několik československých letců pro "nežádoucí" spolupráci se západním odbojem, a ve Francii možná (alespoň tento film tomu naznačuje) vyznamenali kolaboranta... Člověk by řekl, že to s výtečníkem Brunem pohne alespoň svědomím, případně později s ním bude zúčtováno. To podezřelé kroucení očí viníka během vyznamenávání bylo až symptomatické, aby se něco zásadaního stalo... ale ne, on si pak klidně dál dělá inspektora, nebo vlastně, kdo ví? Po závěrečném dovětku to vypadá, jakoby se snad on měl právě teď po válce stát zároveň i členem gangu a teprve dělat velký věci! Nechci opomínat ostatní protagonisty, ale nejvíc mne z postav utkvěl v paměti inspektor Bruno, výtečně zahrán jeho jmenovcem Bruno Cremerem, tzv. dvojitý agent, který přes zásadní změny zůstává stejný a tím víc pro společnost nebezpečný... Ke spokojenosti celého dílka, jde o krásnou stylovou retro záležitost na pozadí jedněch z nejhorších okamžiků moderních dějin. Netypický válečný film je spíše poměrně odlehčenou gangsterkou o zločincích. Ale hlavně o lidských povahách a jejich poznamenáních, jak to velký Claude Leloch uměl vždycky na plátně podat. 90% ()
Claude Lelouch v tomto snímku umně snoubí několik žánrů, od komedie přes romanci ke krimi s vsuvkou válečného dramatu a proplouvá filmovými vodami s takovou grácií a umem, že jedné z toho oči přecházejí úžasem a obdivem, když si k tomu připočítám hudbu Francise Laie, vychází mi krásných pět hvězdiček. Nejvíc se mi líbila půvabná Marlène Jobert a extra záporák v podání Bruna Cremera, jedna měla velikou chuť mu zle ublížit.. ()
Jednou z vlastností dobrého filmu či dobrého režiséra je to, že mu musíte věřit. Na tuto krimikomedii o "hodném a zlých" bych si raději zašel do loutkového divadla. Samozřejmě, s humorem a nadsázkou se dá hovořit o lecčem, ale někdy ani humor nemusí vyznít dobře - i když medaile hodným i zlým se udělují běžně i dnes. Vykonstruovanost a schematičnost děje je u tohoto filmu spíš nedostatkem než předností. Ale při vědomí toho, že Sisley a Renoir jsou po nebezpečném transportu opět bezpečně v Louvru, se člověku opravdu uleví - aneb trocha ironie ironickému filmu nemůže škodit. ()
Pre mna len priemerny Lelouch, dej je zasadeny do WWII /preto te hnedobiela, pieskovo hneda farba - aby si divak uvedomil, ze filmovo je v nackami okupovanej Francii/. No ale nechytilo ma to, box ma moc nebavi, nejsem boxer, ani ta banda ma nijak nechytila ...... cisto priemerny Lelouch, svoje najlepsie filmy ma Muz a Zena 1966 a Viva la Vie 1984 : 50 % ()
Vynikající film, s velmi zajímavou atmosférou, navíc v sépiových tónech. Ani nevím jestli jsem viděl vůbec někdy podobný. Z herců nejvíc mi zůstali v paměti opravdu dobrá Marlène Jobert a Jacques Villeret (Blbec k večeři), a Villereta musím zdůraznit, protože divák který ho má rád, by ho tady určitě měl vidět. ()
Zase jeden z těch "divných" francouzských filmů o době okupace Francie nacistickým Německem. Místy komedie, místy velmi vážné. A že hajzlové nedojdou spravedlnosti ani ve Francii, nejen u nás. 70% ()
"Neexistují dobří nebo zlí lidé, jen ti s dobrými či zlými sklony." Tahle retro gangsterka, která v době vcelku umně spojuje komedii, romanci a válečné drama mě pořádně chytla právě až v té druhé části odehrávající se ve Francii za 2 světové války. Možná i proto, že "válka znamená pro zloděje zlaté časy" a je vcelku pozoruhodné sledovat, jak mnozí z nich "vylézají z děr jako krysy". Ještě pozoruhodnější je ale sledovat charakterový vývoj Jacquese, jednoho z trojice obávané bandy. Z tohoto „malého zlodějíčka bez ideálů“ udělá válka naopak odbojáře, ač tedy (vzhledem k jeho neopatrnosti kvůli milostným pletkám) jen na chvíli. A tak jsme nakonec svědky jednoho z paradoxů dějin, kdy jeden z těch "zlých lidí" (poměrně bezskrupulózní inspektor a kolaborant s Němci Bruno Deschampse), je po skončení války (spíše neoprávněně) odměněn medaili za statečnost. To jsou mi tedy paradoxy... :-( ()
Výtvarně téměř dokonalá dobovka, která se snaží balancovat mezi krimi, komedií, satirou i dramatem. Navíc se odehrává za 2. světové války a tak se kromě trampot malých zlodějíčků zabývá tématem odboje i kolaborace. A to propojení všemožných žánrů a jejich vzájemné kombinace mi prostě nesedly, působily na mě násilně a rušivě, jakoby určité pasáže patřily do různých filmů. Viděno během Season Challenge tour 2015. ()
Tak tenhle film mě ani trochu nezaujal. Neříkám, že je špatně natočený, ale po polovině filmu jsem se nudil takovým způsobem, že jsem to radši vypnul. ()
Slabý, nelogický film kde nebola jasná ani dejová linka. Príbeh je nesúrodý, scenárista (scénar je ozaj chabý) alebo režisér neodviedli dobrú prácu. Strih je v niektorých miestach príšerný, celkovo odfušovaný... Ako mohol vystrihnúť napríklad zo scény kde sedia dvaja ľudia na gauči "nudnú" scénu, prčiom vzápätí už sedia vedľa seba vo vzájomnom náručí - to je predsa čosi nepredstaviteľné! Aby toho nebolo málo kamera je úplne začiatočnícka. Jediná hviezdička za výkon J. Villereta a B. Cremera. ()
Filmů o vichystické Francii nenajdeme zrovna mnoho a myslím, že je to škoda. Pokud se totiž povede zvládnout zobrazení kontrastu mezi kolaboranty a odbojáři tak zdatně, jak to v tom snímku předvedl Lelouch, opravdu se je na co dívat. První polovina je sice poněkud nudnější, ale slouží k vytváření kostry pro vynikající závěrečnou čtyřicetiminutovku. Ta pak dokonale graduje a přináší očekávanou pointu. Pochvalu určitě zaslouží i zajímavá hudba a herecké obsazení, kde si především Marlène Jobert získává další a další sympatie každým záběrem. Povedená záležitost, solidní 4*. ()
Lelouch je pro mě nejlepší francouzský režisér. Co dodat? ()
Přepsáno v červnu 2019. Dobrák a zlí lidé se vypořádává s národním svědomím i temným stínem historie v odlehčenější formě. Claude Lelouch neopomněl na svou duši romantického básníka a ze světelného rozhraní vystupuje sloup mlžného oparu a poetického chvění lásky. Rytířská chrabrost romantismu spojuje lásku se skutkem a kriminální zločin s kavalírskou tendencí bere život jako jedinečnou výzvu ke hře. Lelouch poskytuje několik pobídek k morálnímu zamyšlení v prostředí zostřené společenské situace válečné okupace. Porůznu propojuje kriminální zločin, právo a pořádek, kolaboraci a zradu, vlastenectví a věrnost, intimitu a zodpovědnost, soukromý a veřejný zájem, touhu po osobní prosperitě a moci, strach a poslušnost, morální pokrytectví a rozpad svědomí. Trubadúr na hradním ochozu nemoralizuje, spojuje protiklady, nabízí souvislosti, porovnává a zpívá o skutečném hrdinství i zbabělosti. Romantickým hrdinou je Jacques (sympatický Jacques Dutronc), vyhledávaný automechanik, amatérský boxer a rozverně hravý gangster s rychlým autem. Povolání neprošlo přirozeným výběrem, ale stalo se existenční potřebou i nejzábavnějším životním rytmem. Přesto morální zásady nedovolí překročit vlastní omezující hranice a romantické hrdinství získává rozměr vyššího principu. Věrným hrdinovým druhem je Simon (velmi příjemný Jacques Villeret), spolehlivý kamarád do nepohody života. Je schopným koordinátorem nápadů i troufalých výsměchů. Hlavní ženskou postavou je Lola (zajímavá Marlène Jobert), křehká prostitutka a něžná ozdoba romantického ideálu. Láska je básníkovým lékem na strasti života, láska je potřebným nápojem k uspokojení vnitřního světa, láska je vyznání osudu. Důležitou postavou je Bruno Deschamps (dobrý Bruno Cremer), pařížský policejní inspektor. Jeho práce je posláním, se kterou se snaží o potření zločinného podhoubí z přítomnosti života společnosti. Ale válečný stav nepožaduje pouze pracovní čest a čeká na širší záběr angažovanosti. Významnou postavou je Dominique Blanchot (pozoruhodná Brigitte Fossey), Brunova manželka ze spořádaného a váženého společenského kruhu. Život v míru se ubíhá předpokládaným směrem, válečný čas přináší morální nápor. Láska má svou fyzickou i niternou potřebu a zoufale se brání ponížení s pomstychtivým odhodláním. K výraznějším postavám patří Henri Lafont (zajímavý Jean-Pierre Kalfon), král pařížského podsvětí, který nepohrdne jedinečnou německou nabídkou. Lidské svědomí nemá žádné hranice. A patří k nim také šéf francouzského odboje (příjemný Serge Reggiani), zmatený činem nezávislého kriminálního spolku i jeho nezatíženým vedením. Z dalších rolí: otec Dominique a původní Brunův nadřízený a policejní komisař Blanchot (Alain Mottet), jeho starostlivá manželka (Marie Déa), Lafontův velmi spolehlivý zástupce vedení francouzského gestapa Bonny (Stéphane Bouy), velitel německého gestapa (Georg Marischka), napálený prodejce nového Citroenu (Philippe Léotard), mstící se vyhozená prostitutka Arlette (Arlette Emmery), její obdobně postižená kamarádka (Anne Libert), či sladký učitel společenského tance Claudio De Souza (Claudio Gaya). Dobrák a zlí lidé se na vlastní chmurnou minulost národa dívá s odlehčeným nadhledem a s básnickou podstatou velikosti lidského života. Morální impulsy nemají černobílé rozlišení a svědomí dostává rozhodný důvod k zamyšlení. Příjemné, zábavné, poetické. () (méně) (více)