Folle à tuer
Donna da uccidere, Una
Mad Enough to Kill
Režie:
Yves BoissetScénář:
Yves BoissetKamera:
Jean BoffetyHudba:
Philippe SardeHrají:
Marlène Jobert, Thomas Waintrop, Tomas Milian, Victor Lanoux, Jean Bouise, Michael Lonsdale, Loredana Nusciak, Henri Poirier, Antoine Saint-John (více)Obsahy(2)
Chtěla dobrou práci a klidný život, ale měla se stát zmanipulovanou loutkou... Julie je mladá ustrašená žena, která odchází z psychiatrické léčebny a bojí se života „venku“. Ale Stéphane Mostri, bohatý průmyslník, nabídne Julii místo vychovatelky jeho nezvladatelného synovce Thomase, kterého má v péči. Mostriové jsou mecenáši psychiatrické léčebny a vždy se snaží najít práci propuštěným pacientům. Thomas je rozmazlený fracek, který dělá Julii ze života peklo. Ale jen do chvíle, kdy je unesen a s ním i Julie. Na první pohled křehká žena bojuje o svůj a Thomasův život jako lvice, které berou mládě. Netuší, že se stala loutkou ve hře, která má připravit jejího chráněnce o život a ji označit za viníka. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
Lehce nadprůměrný koprodukční thriller. Spíše slabší příběh a spiknutí, pozitiva v tomto filmu jsou, dobře využitá Verdiho hudba, která nemalým dílem přispívá k celkové atmosféře, která by se dala charakterizovat jako jedno velké neustálé ohrožení, celkem rychlé tempo a občasné napětí. Je pravdou že film díky všem tamhletěm věcem ani moc nenudí. Z herců na mně, krom najatého chladnokrevného vraha, ztvárněného vynikajícím způsobem italským hercem Tomasem Milianem, který celou dobu pronásledoval hlavní zranitelnou hrdinku Julii (Jobert), neudělal větší dojem bohužel nikdo jinej. Zajímavé scény (lom, dlouhé pronásledování, finále - které ale mohlo být nakonec přeci jen o kapánek zajímavější, především co se Milianova charakteru týče) ale celkem uspokojivý celkový konečný zvrat, špatný vůbec nebyl. Celkově, film má čistě jen průměrné tendence v tom, vyvolat ve vás příznivý dojem a vzbudit větší zájem. ()
Neviděl jsem moc filmů s Marlene Jobert, ale připadá mi, že ona snad ve všech filmech hraje dokola jednu a tu samou postavu. Ale ona má něco do sebe a tady mi docela v tý roli seděla. Jinak se nejedná o nic mimořádnýho. Má to teda nějakou atmosféru, ale občas film působí dost naivně. Zejména ty únosci se chovaj jako úplný retardi a nějak jsem nepochopil, proč se najednou začali mezi sebou navzájem zabíjet. Slabší 3 hvězdy. ()
Člověk u toho zabil čas, ale nebyla to úplně nuda. Hrála tam nádherná zrzka, takže jsem se bavil, tak napůl. A ještě něco! Ač dávno a já, coby kluk, tuhle herečku miloval, pro její zrzavé vlasy. Co přešlo dní a času, i když má věk, pořád je to sympatická dáma. ()
Hlavní hrdinka (roztomilá Jobertová ) má být pacientka psychiatrie, mně ale připadá, že v tomhle filmu se jako magoři chovají všichni. Zabijáci, kteří po ní jdou. Chlápek, který si je najal. I policie. Jejich chování nemá špetku zdravého rozumu, motají se dějem jak tupohlavé ovce a občas někoho sejmou. Navíc mě to dost nudilo. SHRNUTÍ: Nikdy nedělej chůvu rozmazlenému frackovi z ultra bohaté rodiny. ()
Toto nie je drama, skor hodne napinava kriminalka. Oficialny distributor dobre pise, o co tam ide. Vysoko vyzdvihujem halvne dialogy a kulisy, najde sa i par lepsich scen - lom. Yves Boissett sa teda predviedol, roku 1984 natocil trhak Canicule. 85 % ()
Pěkný film. Stará škola. 80% ()
Hlásí stíny, které zatížily, neunesly dům otevřených dveří. Škaredá šaráda "dědice," který neměl nad její nervy. ()
Něžná Julie je frajerka, po celou dobu útěku, ani v té nejvypjatější situaci, nikdy nepustí z ruky kabelku a ty červené složky se svým rukopisem. ()
"No tak, co mi podle vás chybí? .. Snad, lahvička vitriolu..." Kvalitní francouzská sedmdesátková kriminálka. ()
Zajímavá hlavní postava. Exteriéry sedmdesátkové Francie. ()
Hodně naivní kriminálka plná nepravděpodobných situací a nevěrohodných postav, které jednají často až neuvěřitelně hloupě a v rozporu s logikou. Ale vzhledem k retro atmosféře se na to docela dobře kouká. ()
Bláznivá na zabití by mohl být lepší film, ale tvůrci tentokrát přepískli mnoho okolností. Samotný průběh únosu i události následné postrádají jakékoli drama či napětí. I samotní únosci se chovají místy hodně podivně a někdy bych řekl až amatérsky. Jenomže to není nic proti tomu, co se děje, když Julie s Thomasem utečou. Samotnou vychovatelku hledá půl země, ona se k tomu policistovi přizná, ale ten ji naprosto ignoruje, což mi přišlo hodně mimo mísu. A i další její chování. Když pak řidič na policii volá, že ji poznal, ona udělá přesný opak. Namísto, aby počkala, zmizí. Celé spiknutí je pak odhaleno náhodou a právě díky jejímu chráněnci. V řadě věcí je snímek nedomyšlený... ()
Veľmi dobrá únoscovská dráma, v ktorej je únos síce len zápletkou, no splieta osudy osirelého Tomasa a vyliečenej pacientky miestneho psychiatrického ústavu. Únoscom sa podarí únos zorganizovať tak, že obeť sa stáva vinníkom, čo je príčinou toho, že následný útek je naháňačka nie len s únoscami, ale aj políciou. Produkcia si udržiava kvalitu charakteristickú pre francúzsku kinematografiu 70-tych rokov. Marlène Jobert je v svojej úlohe ako doma a hrá presvedčivo, takže si jej postava diváka hneď získa. Michael Lonsdale či Jean Bouise sú tiež ostrieľaní a každý herec tu dobre hrá svoju rolu. 75% ()
Zatím nejslabší Boisset, od něhož šly v našich kinech povedené kriminálky a politická dramata jako Atentát v Paříži, R.A.S., Pan Dupont, Soudce zvaný šerif nebo Policejní inspektorka. Tento film je vcelku dobře zahraný (obdiv patří především malému Waintropovi), ale má děravý scénář s řadou nelogičností. Milian zde vypadá zase úplně jinak než v šedesátkových westernech nebo osmdesátkových komediích - zde nezvykle zcela civilně. Sardeho hudební doprovod jsem tam vůbec nezaznamenal, pouze jakousi Verdiho operu. Co se mi líbilo a přišlo docela originální, byl titulkový překlad Jobertové psaní na stroji včetně následného škrtání :-) Vychází mi to přesně mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale tady zaokrouhlím dolů. Boisset, Jobertová, Milian i Lanoux mají lepší filmy... ()