Reklama

Reklama

Nous ne vieillirons pas ensemble

  • Itálie L'amante giovane

Obsahy(1)

Režisér Jean (Jean Yanne) je ženatý s Francoise (Macha Méril), ale už léta častěji bydlí u své stabilní milenky Catherine (Marlène Jobert). Když má jet natáčet na jih do Camargue, bere ji sebou, ale chová se k ní jako obvykle hrubě, dochází mezi nimi k řadě neshod, hádek, rozchodů i usmiřování. Postupně se ukazuje, že ji už Jean tolik nezajímá a – jak to leckdy bývá – právě tato skutečnost ho k Catherine znovu a znovu přitahuje. Francoise do vztahu svého muže a jeho milenky víceméně nezasahuje, věnuje se práci (často jezdí pracovně do Ruska) a ponechává to vývoji. Když Catherine uteče na venkov ke své matce, Jean zjistí, že ji potřebuje a přijede za ní, ale ukazuje se, že ona už není ochotna snášet jeho chování, ponižování a vše, co po léta přijímala. Když mu Catherine naznačí, že by mohla odejít k někomu jinému, Jean se odhodlá a nabídne jí dokonce manželství. Jak se celá situace kolem jejich vztahu vyřeší a jaká je jejich budoucnost?
Film natočil Maurice Pialat podle své vlastní autobiografické knihy (tam se ale hrdinka jmenuje Colette) a Jean Yanne za něj dostal hlavní hereckou cenu na festivalu v Cannes v roce 1972. (Peabody)

(více)

Recenze (6)

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Osou příběhu je poměr Jeana (J. Yanne) a Catherine (M. Jobert), který se po šesti letech vzájemného života pomalu dostává na mělčinu, nicméně tento vztah je obohacen také o poměr Jeana k bývalé (a formálně nikdy nepřestávající) manželce Francoise (M. Méril). Zpočátku na první pohled necitlivý Jean - zde je nutno pochválit Pialatův výběr, ne náhodou hrál J. Yanne u Chabrola řezníka a "bestii" - se s postupem času ukazuje jako vyrovnaný protějšek oddanější a křehké Catherine. Pialat mě dokázal přesvědčit o reálnosti této vyprchávající lásky, ale stejně jako v jeho jiných filmech mi zde něco chybí. Asi to bude určitý odstup od samotného příběhu, něco, co by udělalo z tohoto jedinečného (a proto nepřevoditelného) milostného vztahu vztah méně uzavřený do svého filmového mikrokosmu (nicméně tato "uzavřenost" je Pialatem zachycena velmi dobře a pro někoho jiného to je třeba plus). Film by díky tomu místy nezaváněl česky tzv. "lartpourlartismusem". ()

StaryMech 

všechny recenze uživatele

Kdyby film nerežíroval Pialat, dalo by se uvažovat o jakési úchylné komedii. "Neumřeme spolu" je ale smrtelně vážná klinická črta vztahu slabošského hulváta a nerozhodné otloukané, v níž tvůrce jako obvykle bez milosti rýpe do fasády francouzského filmového šarmu, po léta vrstvené jeho kolegy. Natočeno podle režisérova autobiografického románu; zrcadlo prožitého, podívaná stejně přesvědčivá jako nepříjemná. ()

Reklama

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Neustálá tahanice mezi dvěma milenci o to, kdo bude drsnější a první se rozejde. Ihned se ale k sobě vrátí a tak to jde celý film. Hrany se obrušují, ale koukat se na to dá jen díky Marlene Jobert bez podprsenky. 55% ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama