La romana
La Belle Romaine
Rimanka
Woman of Rome
Režie:
Luigi ZampaKamera:
Enzo SerafinHrají:
Gina Lollobrigida, Daniel Gélin, Franco Fabrizi, Raymond Pellegrin, Pina Piovani, Xenia Valderi, Riccardo Garrone, Gustavo Giorgi, Renato Tontini (více)Obsahy(1)
V Římě fašistické éry se mladičká modelka Adriana po nešťastné romanci propadne do morálního bahna prostituce. Jedním z jejích klientů je také student a odbojář Mino, do něhož se dívka zamiluje. Od mladíka nevyžaduje projevy náklonosti, ale úplně jí stačí jeho občasná přítomnost. V neutěšené době se tak Adriana oddává vizi nového začátku a snům o společném životě s Minem. Předlohou byl román Alberta Moravii, jenž se také podílel na scénáři. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
Knihu jsem kdysi od Alberta Moravia četla snad třikrát a pokaždé mě vtáhla stoprocentně do děje oproti zfilmované verzi. Nevím, co jsem přesně očekávala, ale ani krásná Lollobrigida to nezachránila. Snad trochu prkenné, toporné hraní. Nevyznělo mi to přirozeně i když Gina do toho dala asi nejvíc umu, který v té době vlastnila. Cítila jsem emocionální nevyrovnanost a to je moc velká škoda, ale není všem jejím filmům konec. Přece jen je to hvězda minulého století. ()
Pohled pod povrch mussoliniovské Itálie je v každém případě alternativou všednodenněji zaměřeného ZVLÁŠTNÍHO DNE. Více - bezprostředněji - je tu patrný tlak doby a její mravní rozkolísanost. Zbytky meziválečného sentimentu neruší; naopak. Mravní dilema postavy hrané Lolobrigidou je zřejmé právě tak jako umělecká suverenita a atraktivnost hereččina zjevu. Její kolísání mezi konspirací, totalitou a polosvětem je nakonec zastaveno otěhotněním. Dítě je tím pojivem, které je jak navázáním na neblahý způsob života, jemuž nedobrovolně začala stále náruživěji propadat, tak jeho pozitivním překonáváním a určitostí naděje do budoucnosti. Role i film sám pak hvězdným Lolobrigidiným nástupem k další světové kariéře na stříbrném plátně. Výsledkem je i dnes hluboký, jímavý zážitek překonávající půlstoletou propast uplynuvši od premiéry zřejmě i pro přátele hraného fimu z mladších generací. Rozhodně, zvolí-li tuto klasiku, neprohloupí. ()
Tyhlety adaptace Alberto Moravii jsou takové... jiné. A celý ten vnitřní hrdinčin svět je mnohem snesitelnější na papíře. A hlavně ta matematika, v předloze jí je 16, ve filmu 19 a Gině bylo už 27 ;) Takže tak. ()
Matka sa snaží dcéru postrčiť vhodným vydajom do vyšších poschodí rímskej spoločnosti. Táto snaha vychádza naprázdno a tak ustaraná mater stále rezignovanejšie sleduje dcérkin kvalitatívny zošup o dve - tri poschodia nižšie oproti jej vlastnému nič-moc životu domácej otrokyne. Skvelá je v tomto zmysle scéna, kde matka vykrikuje, či je morálne neustále drhnutie domu, kuchyne, varenie a šúrovanie, starosť o deti a jedinou jej odmenou za každodennú otročinu je prácou uťahaný manžel, tráviaci voľno chrápaním na pohovoke a čítaním novín. Ponúka sa i akási paralela s mussoliniovským fašistickým režimom, počas ktorého sa dej odohráva. Spočiatku, po Mussoliniho pochode na Rím v r. 1922 a následnom prevrate plnom nádejí v skvelé oživenie spoločnosti nasledovalo rezignované sklamanie sledovania postupného úpadku a následnej viacnásobnej okupácie. Napriek zaujímavému deju sa film nevyhol scénaristickej totalite, nevyplývajúcej azda ani tak z toho, že predlohou bol známy román, ako z úpornej snahy vedenia hercov, ktorých úlohou bolo krásne a čisto odverklíkovať predpísané vety. Táto umelá snaživosť vysoko predčila akýkoľvek náznak ich spontánnych emócií a prirodzenosti. Poznámka: Obdobné úporné vyvyšovanie hercom naoktrojovaného (vnúteného) scenára nad skutočnú hereckú prirodzenosť a zladenie sa s príbehom je každodenný rituál drvivej väčšiny nielen filmových adaptácií, ale aj štátom bohato dotovaného repertoáru divadel. Herci sú najčastejšie v pozícii hovoriacich bábok na kľúčik či opakovacích papagájov. Deklamujú im nanútené, mŕtve, od ich osobností absolútne odtrhnuté monológo=dialógy. Oduševnene a pritom viditeľne umelo sa hviezdy hereckého neba bijú pritom do pŕs, tragicky zomierajú a pritom nádherne spievajú a tď. Tlačia tak zo seba - či skôr ó z hĺbky ich nesporného talentu - emócie oduševnenejšie a úpornejšie než ich vlastné hovno na záchode. Lež chyba lávky, túto lineárnu literárnosť je vo väčšine prípadov v divadle i filme cítiť, čo je čiastočne aj prípad Rimanky. ()
Rovnomenný román významného talianskeho spisovateľa Alberta Moravia (vlastným menom Alberto Pincherle), ktorý poslúžil ako predloha pre tento čiernobiely snímok, som ešte nemal možnosť čítať. A po zhliadnutí tejto jeho filmovej adaptácie z roku 1954 ani moc chuti naň nemám. Príbeh mladej, devätnásť ročnej, ženy z chudobnej rímskej štvrte, z ktorej sa po sklamaní v láske a pod vplyvom nepríjemných okolností, stane predajná deva ma veru moc nezaujal. Gina Lollobrigida bola vskutku krásna, okúzľujúca žena a zároveň aj výborná herečka, ale celé to filmové pojatie mi prišlo z dnešho pohľadu veľmi archaické, málo dramatické, dosť nudné. *** ()
Knižní předloha bude pravděpodobně zajímavou sondou do duše ženy prodělávající totální morální úpadek, ale filmu se takové hloubky bohužel nedostává. Všechny proměny jsou jen načrtnuty a působí to na mě tak, že se scénáristé nevydali správnou cestou. Závěr, jež by měl být dramatickým vyvrcholením působí jěn jako nástin něčeho velkého, jako nepříliš dobré představení maloměstského divadla. Všechny životní proměny Římanky, jsou vlastně jen osekané kapitolky, zařazené do filmu jen aby se staly a bylo možné na ně navázat. Ale abych jen nekritizoval, tak pochvalu si zaslouží krásná černobílá kamera zachycující válečnou atmsoféru Říma a také herecký výkon Giny Lollobrigidy. ()
Průměrná adaptace Moraviova románu, která uměleckou invenci nahrazuje figurou Giny Lollobrigidy. Vhodné jako didaktická pomůcka pro střední školy. ()
Alberto Moravia převedený na plátno, jak to asi jen nejlépe jde. ()
Románová předloha Alberta Moravii, nechává vzpomenout skvělou De Sicovu HORALKU, od téhož autora. V tomto srovnání sice ŘÍMANKA ztrácí, ale to většina filmů. Pro režiséra Zampa znamená toto období (stejně jako pro většinu italských režisérů) odklon od neorealismu. Autenticita času, postav a děje dostává postupně vale před precizní výstavbou příběhu a charakterů. Objevují se nové prvky. Zatímco Vittorio De Sica je považován za jednoho z mála režisérů, který se nikdy neorealismu nezřekl (i to je sporné), u L. Zampa je v tomto jasno. To sice není na škodu, ale u klasického Moraviova neorealistického románu možná ano. Ačkoli na scénáři to znát není (podílel se na něm i Moravia), výsledný obraz mluví jasně. Autenticita prostředí dobového válečného Říma chybí na rozdíl třeba právě od HORALKY. Přesto filmový výsledek hodnotím pozitivně, jako rozumný poměr mezi délkou a obsahem. Inu zkuste vtěsnat život jedné z nejslavnějších hrdinek italské literatury do 90 minut filmu. (vtip) No a cenzura v puritánské Itálii? ______ Gina zahrála výborně. Proměny její postavy z naivní slušné dívky v luxusní prostitutku, od šťastné lásky ve ztrátu ideálů, vyznívají v rámci (nutných) časových skoků věrohodně. Je jen škoda, že Gina zde k sobě nemá výraznější mužské partnery. Ale možná to byl cíl. Srovnání s románem by bylo jistě zajímavé, ale nutno ho brát s velkou rezervou. 80% ()
Moravia výborne popísal časy fašistického Talianska, pričom priniesol témy, ktoré sú v podstate nadčasové a ktorých myšlienkou je: človek sa obracia ko môže. Aj za cenu nemorálnosti, aj za cenu porušenia zákona. Zároveň nám ukazuje, že niektorí ľudia nemajú problém využiť systém nech je už akokoľvek zvrátený. A potom ďalších, pre ktorých je vlasť a idey viac než súkromie, osobný život či šťastie. Inak Gina ako prostitútka - no keby každá tak vyzerala, to by ženatí muži asi nesedeli doma. ()
MIMORIADNA KRÁSAVICA, a k tomu ešte povedzme i začínajúca modelka [neskoršie sa bude venovať inakšej profesii]: Adriana Silenziová, si začína postupne budovať i niekoľko mimoriadne komplikovaných vzťahov, a to konkrétne s niekoľkými obzvláštne komplikovanými mužmi [neupresním presný počet kvôli väčšiemu dramatickému spádu], kedy sa tým pádom snáď úplne naprosto systematickým spôsobom pred divákom štádiovo rozprestierala i pomerne dosť rozšírená, »melodramatická rovina«; keď som bol vskutku napokon akosi predsa [pri]veľmi prekvapeným, kam až vlastne bola schopná zájsť táto nadštandardnou formou [vrátane i tej obsahovej stránky] spracovaná "zampovka". • Ešte sa dokonca trochu čudujem, že sa ústredná protagonistka v podaní Giny Lollobrigidovej, miestami «nestrácala» po scenáristickej stránke v tomto komplikovanom dianí, kedy jej podľa mňa scenáristický mančaft naložil toho na plecia nejako zvlášť hodne, čo by vedel teda možno vysvetliť i »taliansky dvojník« Lina Ventury [postava Sonzognoa v podaní Renatoa Tontiniho], ak by mal aspoň aký-taký prehľad o všetkých potrebných súvislostiach, bezpochyby týkajúcich sa predchádzajúcich i nasledujúcich línií udalostí? • S Luigiom Zampom sa stretávam vôbec po prvýkrát, a pevne verím, že nie naposledy; podobne ako zrovna s jeho menovcom: Comencinim [myslené vo svojich začiatkoch]. Jedna z rozhodne najzaujímavejších úloh, aké stvárnila "lollobrigidka". A čiernobiely formát jej svedčal rovnako, ako aj ten opačný ... ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA (Trikrát s ... Gina Lollobrigida): ČST 1 = 20.6.1986, réžia českého znenia = (ČST Praha) (20.2.2011) ()
Silný příběh, i když někdy je vývoj postav hodně zkratkovitý a některé scény málo uvěřitelné. Hlavně je to ale krásná poctivá filmařina s nádhernou kamerou a přehnaně melodramatickou Lollobrigidou. Přes varování jsem si to dal s dabingem. Což o to, ve vedlejších rolích je to v poho, ale když je průser české znění v titulní roli, dost to sráží celkové hodnoty. Z úcty ke klasice dávám 4*, ale s dost vodřenejma ušima. ()
Krásná dívka z chudé rodiny v podání Giny Lollobrigidy je v rámci možností působivá, svůdná, místy naivní, někdy i srozumitelná.. Příběh Adriany, která po zjištění, že její snoubenec je už ženatý, sklouzne po šikmé ploše a příliš tomu nevzdoruje.. Pak na chvíli záblesk nové naděje v podobě studenta, ovšem ten žije víc politikou a odbojem proti fašismu.. Zdařilé drama, které má i dnes co nabídnout, životní potřeba lásky, rodiny, pravdy, cti, čistého svědomí je zřejmá a stále platná.. ()
Příběh mladé ženy, která se v nelehké době dá na cestu prostituce. Muži jí klečí u nohou, ona však miluje jen jednoho. Ten jí lásku opětuje jen velmi málo. Jeho životem je totiž politika a protifašistický odboj. ()
Film ŘÍMANKA byl jedním z prvních filmů, který přišel do našich kin. Vzpomínám si docela přesně, jak jsem si vystála dlouhou frontu u pokladny na lístky. Tehdy náš stát vedl docela přátelské styky s Itálii, no a tak jsme mohli z této produkce pár filmů vidět i v ČSR. Téma si jistě našim soudruhům líbilo, neboť pojednávalo o nezaměstnanosti v kapitalistických státech (oj, jaká to dnes perlička !) a o vykořisťovaných ženách, které stály na dlouhém schodišti v naději, že dostanou práci. Váhou tolika lidi se schodiště zbortilo a zranilo a pohřbilo pod sebou mnoho mladých žen, kterým nezbylo na obživu nic než "šlapat chodník". Nevím to zcela určitě, ale myslím, že to byla jedna z prvních rolí půvabné Giny LOLLOBRIGIDY, která nás tolik potěšila v jiných italských filmech. Byla to krásná žena a velká hvězda.Vzala si jugoslávského lékaře, měla s ním syna, ale vztah se po mnoha letech rozpadl. Dnes se G.Lollobrigida věnuje úspěšně fotografování co by fotografka. ()
Moraviův román jsem zatím nečetl, ale stejnojmenná filmová adaptace patří právem k těm vysoce ceněným. Velmi dobře se podařilo vystihnout atmosféru doby, v níž se děj odehrává, a na příkladu jedné krásné ženy byla ilustrována pokřivenost společnosti. ()
Velice povedené zfilmování Moraviova románu. Prostá dívka Adriana živící se jako model malířů se po zklamání v lásce dostává až na samé dno společnosti a stává se prostitutkou. Na tomto poklesu má vliv nejen její milý Gino, který ji sliboval svatbu ač byl ženatý, ale také svobodomyslná kamarádka Gisella. Osudovými muži se v životě Adriany postupně stanou fašistický boss Astarita, primitivní násilník Carlo Sonzogno a hlavně Mino, student který je součásti protifašistického odboje. Ten se nakonec stane jediným komu se Adriana celoživotně zaslíbí, ač je to až po tom, co si Mino vezme dobrovolně život po své zradě vůči přátelům. Adriana zůstává sama očekávající Minovo dítě. Kromě toho, že je Gina jako vždy okouzlující, je to i ukázka velkého herectví. Hlavně doporučuji sledovat to v originále, vynechat český dabing. Ač je náš český dabing na velké úrovni, tak zrovna tady ztratíte hodně. ()
Mussolliniho Italia pod krytom skryva kadejaku neplechu - staci sa zacitat do oficialneho textu distributora. Taliansky fasizmus bol podstatne miernejsi nez nemecky nacizmus, napokon Taliani nemali ani jeden extermination camp, teda pokial viem, nemali ani jeden vyhladzovaci Tabor, to len tie nemecke kurvy mali, ze jo. Gina Lollobrigida bola skvela, mohol som oci na nej nechat : 89 % ()
Působivé drama s nadějí, okénko do těžkého života lidí ze spodní vrstvy, těžká doba, pohnuté osudy. Adriana (půvabná Gina Lollobrigida) se vlivem osudu a nešťastné lásky stává utěšitelkou mužů, náručí rozkoše a sladkým poupátkem k libovolnému utržení. Mužský klam a chtíč ji vrhli na dno samoty lidské duše, mužská láska, založená na vzájemné úctě jí pak dostala zpět. Chudý Gino (Franco Fabrizi), špatný element v životě kurtizány Adriany, její první a vášnivá láska, ale skutečnost a jeho úmysly ji poslali až na samé dno lidské společnosti a vážnosti. Mino (Daniel Gélin), politický oponent z dobré rodiny, je pak tím dobrým prvkem v Adrianině životě, když na základě vzájemných sympatií a úcty vzniká romantická láska, na kterou Adriana do té doby tak toužebně čekala. Naděje k novému životu, který dostane konečně svůj význam. Další zajímavé role: policejní šéf Astarita (Raymond Pellegrin), beznadějně zamilovaný do Adriany a občas plnící její přání, Adrianina smířená matka (Pina Piovani), Gisella (Xenia Valderi), která zaučila Adrianu v profesi prostitutky, a hrubý primitiv Carlo Sonzogno (Renato Tontini), dožadující se trvalého svazku s Adrianou násilnou cestou. Zajímavé drama, nešťastná romance a konečná naděje ke změně těžkého života nemajetné vrstvy. ()