Guy de Maupassant

Michel Drach by mohl napsat příručku na téma "Životopisný film o velikánovi a jak jsem to celé posral". Další příručku by mohla napsat ta blbá firma, co tvořila dabing. Další příručku by mohl vytvořit opět Michel Drach a nazvat ji: "Měl jsem zajímavé téma, hvězdy po ruce a stejně jsem to totálně posral". Co tím chci říct? Pokud někdo točí film o postavě světové literatury tak rozporuplné, kurevnické a dekadentní a má k ruce Claude Brasseur, Jean Carmet, Miou-Miou, Simone Signoret a takhle to posere, měl by o tom alespoň vydat svědectví. Aby si ostatní dali bacha. (12.04.2013)

na životopisy se vždycky těším,ale tentokrát mě pohled na neustále opakované záchvaty syfilitického šílenství fakt nebavil,naopak..... a vůbec mi to nepřišlo barvité - ani známí herci nepomohli k lepšímu hodnocení,prostě za to,že jsem přes dvě hodiny držela násilím oči otevřené,víc dát nemůžu....a bod je beztak jen za závěrečné defilé,to se mi líbilo asi právě proto,že se dalo tušit,že se blíží konec filmu (21.04.2013)

Pokud bych měl hodnotit film jako zdroj poznání o samotné osobě Maupassanta, asi bych 4 hvězdy nedal. O jeho životě totiž film vypovídá hodně málo. Nicméně, mne film mnohem víc upoutal zobrazením rozpadu osobnosti v vývojem duševní poruchy vyvolané syfilitidou, a tady musím uznat že film byl stejně naturalistický jako díla samotného Maupassanta. Tomu také odpovídá vývoj filmu, v první polovině jsem měl několikrát nutkání odejít, ve druhé polovině pak film dostává spád. Těch scén s nahými ženami je tam podle mého názoru až příliš, nicméně uznávám že to je otázka osobního vkusu. (05.03.2015)

Geniální Francouz v nedbalkách (a často i bez). Barvitý životopis, který místo souvisle vyprávěného děje předkládá mozaiku výjevů ze spisovatelova bouřlivého života. Více než polovina filmu je dost stereotypní - opakuje s jedna smyčka: milostné eskapády-postupující nemoc-flashbacky z mládí. Teprve v posledních 40 minutách dostává film dynamiku: Maupassantova syfilis se dostává do konečného stádia, je nezbytná hospitalizace. Felliniovský závěr – defilé hlavních lidí Maupassantova života – působí bohužel jen jako prázdná exhibice režiséra, výtvarníka a kameramana. Výprava a herecké výkony jsou bezchybné, nahotinky jsou jako vystřižené z Anglického krále, což samozřejmě nemíním jako poklonu. Po druhém shlédnutí ubírám hvězdičku. (18.07.2011)

Kdeže věrné milování jest. Ach, ty ženy… nejen rukavičky a kloboučky odhazující. Ženy planoucí, milující, slast uvolňující, chtíč rozkoše naplňující. Ženy jako pivoňky i trny v rajském údolí. "Všechny moje paní, staňte se na chvíli mou, kurtizánou jedinou. Inu, (vz)chop se náčiní a poskvrň nitro umem literárním. Roztanči nitro múzami, duchem vytříbeným, vypravěčstvím zalidněným, na stupně vítězů přeneseným." Vztahy lesku i bídy perem velikána zaznamenané, slovem výstižným objevené. Miláček Guy de Maupassant převíjí odstíny, ve kterých se potkávají malé radosti, pohnutá hemžení, hlodavá nábřeží soka šílenství. Zatížen frivolností, nevěrný nóbl mravům. Rozlučte se se mnou, moji milí, moji drazí. Společnost vaši poetickým karnevalem ozdobte, cudné erotické krajky nařaste, pouť mou do imprese krajnosti zachyťte, mé ženy mi na zlatém podnosu přineste, než smrt svůj ortel vynese.Tvé dva prstíky jsem na dosah měl, sen lidského reje si neodepřel, žel život v kratochvílích se mi uzavřel. (06.03.2015)