Reklama

Reklama

Deň radosti

(TV film)
všechny plakáty
Krátkometrážní / Dokumentární
Československo, 1972, 22 min

Dokumentárny film o záchrane železničky na Orave v roku 1972. (oficiální text distributora)

Recenze (8)

Radko 

všechny recenze uživatele

Dokumentárna feéria (neobyčajný záznam s využitím výpravných kostýmov, fantazijných postupov a podobne) o pocte železniciam. Zobrazenie reprodukcií prvpopočiatočných návrhov starých mašín podfarbujú šepkané železničiarsko/etické inštrukcie; výpovede pamätníkov vypomáhajúcich na stavbách podvalov striedajú zastavené zábery, či fotografie a tie zase inscenované zábery s maskami. Koláž rôznorodosti ubiehajúceho života symbolicky tak môže vyjadrovať popri zachytení železničnej performancie aj utekajúci beh života za oknami vlaku. Mnohovrstevné fantazijné, hravé. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Hanáková obsesia fotografiou a jej štylistické využitie sa prejavilo najviac práve v tomto filme. Pokiaľ si vopred neprečítate, o čom tento film je, tak budete stratení. Z dnešného pohľadu čistá hipsterina, jednotlivé obrázky z filmu by si mohla vylepiť po stenách nejaká predražená bratislavská cool reštika- krčma, ponúkajúca raw koláčiky. ()

Iggy 

všechny recenze uživatele

Film není vůbec o záchraně železnice na Oravě, ale naopak o jejím zániku, o poslední jízdě zdejší parní lokomotivy zvané Gondkulák. Tu pojal slovenský konceptuální umělec Alex Mlynárčik jako velkolepé umělecké dílo a svého druhu happening. Mlynárčik svými uměleckými akcemi na přelomu 60. a 70. let docela předběhl svou dobu, bohužel se ale až na výjimky nedočkal odpovídajícího přijetí. Hanákův film je pak především unikátním záznamem této akce zvané Deň radosti - Keby všetky vlaky sveta. Blíže k akci samotné viz Chalupeckého Příběh Alexe Mlynárčika nebo Mlynárčikovy vzpomínky Zápisky z cesty A. M. ()

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Šlo by říct, že tenhle film nejde pochopit bez znalosti kontextu, tzn. povědomí o způsobu provedení a myšlenkovém pozadí happeningu Alexe Mlynárčika z roku 1971. Ale vpravdě, ani s touto znalostí není úplně jednoduché proniknout do stylových voleb, které Hanák ve svém filmu učinil. Snímek má být nepochybně oslavou radosti, v čemž Hanák souzní s podstatou Mlynárčikovy akce. Ten dospěl ke konci šedesátých let k podobným východiskům jako téhož času Milan Knížák, totiž k určité formě sociologického umění, návratu umění zpět k životu, tradici, rituálu a pospolitosti. Ve "Dni her" se tyto kvality manifestovaly jednak poslední, velkolepou cestou parního vlaku na staré železnici, která dříve tvořila středobod krajiny (pomáhala lidem cestovat a pomáhala jim v práci), jednak drobnými akcemi (hrami) po cestě, a v neposlední řadě i samotným setkáním (propojením) umělců a místních obyvatel. Potud lze Deň radosti hodnotit vcelku snadno, ale proč ve filmu dominují fotografie namísto záběrů kamery, jaký je smysl šeptaného komentáře a starých novinových inzerátů, jsem nedokázal rozklíčovat. Třeba jednou, až tohle zjistím, budu snímek hodnotit líp. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Zpracované je to zajímavě, jen mě to jaksi minulo a kvůli tomu i nudilo. Jestli takhle budou vypadat i Obrazy starého světa, tak evidentně Dušan Hanák není pro mě... 3* ()

Reklama

Reklama