Obsahy(1)
Sugestivní portréty starých lidí z Liptova a Oravy, kteří dokážou i ve stavu civilizačního chaosu a nejistoty žít vnitřně svobodní. Tvůrci filmu, režisérovi a scenáristovi Dušanu Hanákovi, inspirovanému fotografickými cykly Martina Martinčeka, se s výjimečnou citlivostí podařilo zachytit jedinečnost sledovaných postav, jejich svérázné postoje k životu i vzácnou morální čistotu. (NFA)
(více)Recenze (130)
Přemýšlím, o čem tento film vlastně vypráví. O starých lidech na vesnici, kteří bez flašky v ruce by zřejmě už neexistovali? Také mi nepřijde správné, dívat se na člověka, který se po úraze plazí celý život po kolenou a přesto musí zvládat vše, co ostatní v jeho okolí. Má můj obdiv ten pán, ale připadal jsem si jako v zologické zahradě. Na druhou stranu Obrazy mají pěknou kameru a vůbec jsou po formální stránce pěkně natočené. ()
Výborně zvolená forma - černobílá kamera, hudba a občas "jen" sledy fotografií - je pro dokument Obrazy starého světa sama o sobě výhrou. Vše tvoří nádherný a chvílemi až mystický obraz. K tomu se navíc přidává i výtečný obsah v podobě výpovědí starých lidí. Bez nějakých kudrlinek říkají, co si myslí a někdy jednoduše neví, co říct. Není to hraní si na nějaké životní moudra a pravdy. I když u některých mě jejich životní osudy odzbrojily a já jen tiše seděl a poslouchal... zkuste to taky. ()
Úžasný dokument z 1972 D. Hanáka (zakázaný), natočili vtedy mladí filmári, čo bolo vidno aj v spôsobe filmovania, ktorý rozpráva všedné i nevšedné príbehy tých časoch starých ľudí, ktorí si ešte pamätali rakúsku monarchiu. Celý film mi pripadal veľmi pravdivý, miestami smutný, jednoducho dokument , ktorý je ako život, nedá sa opísať par slovami. Odporúčam vidieť. ()
Inspirován fotografiemi Martina Martinčeka, které jsou do filmu zakomponovány, natočil Dušan Hanák poetický vhled do života starých lidí v zapadlých slovenských vískách. Nadpozemsky působící vráščité tváře obyčejných a navzdory zažité představě ne vždy moudrých staříků se "dostávají na zem", když je kamera sleduje v moderním městě, či když zaznamenává jejich udivené reakce na "obyčejný" mikrofon. Otázky na "životní moudra" ("Co je v životě nejdůležitější?") zůstávají mnohdy nezodpovězeny. Moudrost a zkušenost se však neprojevují jen chytrými slovy, ale též neplačtivým přístupem k životu a vzpomínkám. Jednolitá atmosféra scén, které zachycují postavy v jejich autentickém prostředí, je mimořádná - chudé chalupy s nejnutnějšími životními proprietami (postel, stůl, příbor) působí pohádkově, archaicky, ale budí i úctu. Ještě za komunistů (1989) byl film spolu s dalšími Hanákovými díly uveden v Berlíně. Film Já milujem, ty miluješ tam získal Stříbrného medvěda za režii. ()
...TOTO SÚ PRÍBEHY LUDÍ, KTORÍ OSTALI SAMI SEBOU. ZABUDNUTÍ A PROSTÍ, VRASTENÍ DO ZEME, Z KTOREJ VYŠLI. NEMOŽNO ICH PRESADIŤ PRETOŽE BY ZAHYNULI... Takhle začíná tenhle dokumentární film jenž ukazuje koloběh života a smrti, životní moudrosti, krásy a krutosti života. To vše bez příkras. Byl to pro mě hodně silnej zážitek ke kterýmu asi ani nemá cenu něco víc psát, protože žádný slova nemůžou vystihnou výpovědní hodnotu tohohle díla. ()
Galerie (9)
Photo © Slovenský filmový ústav
Zajímavosti (5)
- Film byl dlouho v trezoru a premiéru měl až v roce 1989. (hippyman)
- Dušana Hanáka inspirovaly k natočení filmu cykly portrétních fotografií starých lidí z Liptova, jejichž autorem byl významný slovenský fotograf Martin Martinček. (hippyman)
- Svojou poetikou vzbudil film výčitky ideologických dozorcov a bol označený za “estetiku škaredosti“. (Raccoon.city)
Reklama