Obsahy(1)
Sugestivní portréty starých lidí z Liptova a Oravy, kteří dokážou i ve stavu civilizačního chaosu a nejistoty žít vnitřně svobodní. Tvůrci filmu, režisérovi a scenáristovi Dušanu Hanákovi, inspirovanému fotografickými cykly Martina Martinčeka, se s výjimečnou citlivostí podařilo zachytit jedinečnost sledovaných postav, jejich svérázné postoje k životu i vzácnou morální čistotu. (NFA)
(více)Recenze (130)
Asi to nebude zrovna z mé strany bůhvíjaké uznání, když napíšu, že jde o jeden z nejpůsobivějších uměleckých dokumentů, jaké jsem viděl, když tento typ tvorby vyhledávám jen svátečně. I těch 64 minut mi už ke konci připadalo na takový film zdlouhavých, na druhé straně řada výpovědí ukrývá takovou hloubku a tolik člověčiny z vyprávění starých zkušených lidí ze zapadlých oblastí (a z dnešního pohledu již pomalu i „staré“ doby) zde vane, že mě mnohé ty obrazy hodně upoutaly, zapůsobily, pronikly ke mě. Za obzvlášť působivé považuji prolínání exkursu do opuštěných osad s průběžně proběhlými velkými civilizačními pokroky v podobě vzletů do vesmíru, které jednoho starého pána tolik fascinují. Asi stěží bychom pro podobný střet dvou tak odlišných ukázek života a kultury v tehdejší Evropě, vtěsnaný do autentického vyprávění jedné postavy, hledali dva silnější protiklady. Dušan Hanák měl rozhodně štěstí, když se mu podařilo natočit takový materiál a sesbírat podobné výpovědi, ale naštěstí se neuspokojil jenom s touto sbírku a věnoval výsledku obrovskou práci i ve jménu kreativního spojení zvuku a obrazu. Ještě více dodal jedinečnou poetickou atmosféru a taková přehlídka s pouštěním dřevěného pouťového orchestru na zahradě jednoho pána je nasnímaná a sestříhaná úplně skvostně. [75%] ()
No tak jo. Tak Dušan Hanák fakt umí a neměl jsem ho posuzovat jen podle Dně radosti. Obrazy starého světa (i když dneska už by se to mohlo jmenovat Obrazy zanikajícího světa) jsou naprosto dokonalým dílem, které je silným poetickým dokumentem s obrovským myšlenkovým rozsahem. Hanákovi se perfektní filmařinou povedlo z rozhovorů s několika starých lidí a jejich fotek vytvořit něco velkolepého a mnoho pronesených vět mi přišlo dost pravdivých a hlubokých. Bylo jich fakt hodně a až se na ten film podívám podruhé, klidně je zde vypíšu, protože teď si pamatuji jejich poselství, ale ne to, jak přesně byly řečeny. Je to film o mnoha věcech - stáří, rozdílech mezi životem ve městě a na vesnici, o člověku a jeho existenci, o drobných radostech ze života (a s tím spojené to, že má smysl žít na tomhle světě) a i dalších tématech. To vše je dostatečně probráno v pouhých 64 minutách, které rychle utečou a dívá se na ně příjemně, pokud vám tedy samozřejmě sedne styl, jakým je natočený. Mě sedl fakt hodně (i když jsem v to moc nevěřil), a to i svou zvláštní poetikou. A scéna, kdy muž pasoucí ovce chodí po poli a hraje na nějaké divné dudy (nevyznám se v hudebních nástrojích, sorry) je jednou z nejlepších, co kdy v dějinách filmu vznikla. A to říkám málokdy. Jen mám tak trochu dojem, že kdyby někdo natočil takový dokument dnes, asi propadne, jelikož je dneska "in" nadávat na důchodce a vesnice... Možná to je ale jen můj dojem. Každopádně Obrazy starého světa mě svojí poetikou a filozofií dostaly tolik, jako už fakt dlouho nic - naposledy snad Šťastný Lazzaro. Jestli se mi dostanou do oblíbených filmů, to si nemyslím, ale do mého seznamu oblíbených filmů patří určitě, a to na dost vysokou příčku. Taky to byl snad ten nejsilnější dokument, co jsem kdy viděl a ani bych se to nebál označit za nejsilnější československý film - spolu s Démanty noci. A to jsem ještě v 10 minutě říkal, že to není špatné, ale že těch 86% si to tady nezaslouží... Houby! 5* ()
Jeden z nejlepších dokumentů, ne-li nejlepší jaký jsem kdy viděl. Emocionální náboj tohoto snímku působí jako kulka z Magnum .45 která Vám prolétá hlavou zas a znova... "Jsem člověk, který se asi ze všech lidí na světě nejčastěji dotýká rukama země" - věta, která mi vzala dech... "Jaká je nejcennější věc v životě?" - otázka, která tento dokument posouvá ještě o příčku nad dokumenty dokonalé... ()
Totálne nechápem to hodnotenie. To hádam ani nemyslíte vážne. Ak by tu a tam niektorí udelili 3*, tak to pochopím, ale 85% je výsmech filmom, ktoré sú dobré po každej stránke, ale majú výrazne menšie hodnotenie. Niekto napíše zaujímavý a do detailov premyslený scenár, kvalitne sa to natočí po vizuálnej stránke a herci podajú presvedčivé výkony. K tomu patričná hudba, efekty, strih, napätie, dobrý dojem a táto ČB nudná kreatúra za pár drobných to tromfne? ()
Čo z toho vo mne zostalo, je pocit, že zobrazení ľudia skutočne tvoria históriu národa a mojich predkov, a generácie dozadu to vyzeralo na rovnaký ráz. Veru, človeku to pripomína jednoduchosť, hrubosť a hodnoty, ktoré opisujú nevábni slovenskí klasici v knihách, kde sa upriamili na vidieckeho človeka (akoby iný aj bol). Zvláštne precítiť tú, ako na kameni nedbalo tesanú, identitu. Napriek tomu, Hanák je stále prehnane patetický, útrpne fotogenický a má sklon spájať životné postavy ľudí s nútenými "poetickými" frázami o životnom optimizme, nebe a zemi (bla bla...) Niekedy si však dokáže príjemne protirečiť - moment, keď sa pýta rady "pamätníkov", ktoré veci sú podľa nich v živote dôležité. Rad za radom odpovedajú: Neviem. _(Súkromné životy sa mi páčia od Hanáka zatiaľ najviac.) ()
Galerie (9)
Photo © Slovenský filmový ústav
Zajímavosti (5)
- Dušana Hanáka inspirovaly k natočení filmu cykly portrétních fotografií starých lidí z Liptova, jejichž autorem byl významný slovenský fotograf Martin Martinček. (hippyman)
- Film byl dlouho v trezoru a premiéru měl až v roce 1989. (hippyman)
- Film byl roku 2000 zvolen v anketě filmových kritik zvolen nejepším slovenským filmem všech dob. (Bediverecs)
Reklama