Papírové hlavy

Nevtíravý dokument bez komentáře, který nechává hovořit jen dobové záběry a pozdější výpovědi obětí bolševického režimu. Původně bych hodnotil jen 4*, ale plnou palbou hodnotím fakt, že celovečerních bijáků o tom, čeho je bolševik schopen, není nikdy dost (z těch nejmenších nespravedlností se připomíná například to, jak někdo dostal nařezáno jen za to, že čekal na Václaváku na tramvaj). Geniálně zvolená hudba (zvláště Mozartovo Requiem se skvěle hodí k záběrům zmlácených dětí). (24.09.2012)

Střípky událostí československé historie mezi lety 1945 a 1989, nahrané scénky i dobové záznamy, výpovědi účastníků a miliony myšlenek - nahlas vyslovených i těch skrytých. Ano, režisér musí mít opravdu veliký talent, aby tohle všechno skloubil, udržel si určitou stálou linii vyprávění a zároveň vystihl tolik rozlišných okamžiků, emocí, zážitků. Ovšem Dušan Hanák je očividně hodně zkušený a nadaný dokumentarista, protože nic z toho snímek opravdu nepostrádá. (24.02.2012)

Legendárny film od Dušana Hanáka spracováva dejiny Československa od konca 2. svetovej vojny až po november 1989. Samotné Slovensko sa nedokázalo vyrovnať so svojou minulosťou a film Papierové hlavy sú reflexiou o slobode v neslobode. Nedostatkom dokumentu je, že slovo dostala iba jedna strana mince, čím mi trocha chýba konfrontácia. Ani záverečné paralely nie sú jednoznačné. Je rozdiel v totalitnej minulosti a súčasnosti na Slovensku?? Neviem, z dokumentu mám zmiešané pocity je veľmi tendenčný a jednostranný. (01.11.2015)

Proložení nadšeneckých filmových týdeníků z doby budování ráje na zemi civilními svědectvími těch, kdo byli z budovaného ráje vyloučeni, zavíráni a mučeni vytváří z filmu téměr absurdní komedii. Smát se u ní však nedá, jen šklebit. Dechberoucí, děsuplné. Také těžce sarkastické - ta jízlivost však není výsměchem cynika, nýbrž voláním muže zraňovaného pohledem na to, jak je pošlapávána pravda a mediálně hlásán klam. (17.02.2013)

Z tohoto filmu mám smíšené pocity, líbily se mi autentické materiály (především ze soudních řízení), ale ne laciná snaha zesměšnit (to do dokumentu nepatří, bez toho se zesměšňují už samy o sobě), líbily se mi některé výpovědi svědků, ale ne jejich anonymita a jejich vlastně ničím podložené výpovědi (tím neříkám, že lžou!), nejvíc mě ale rozmrzela část o vysídlení Němců, mám ráda dokumenty, které sledují i příčiny, nikoliv pouze důsledky, mám ráda, když zazní vyváženě rozdílné názory, nikoliv když dostává prostor jen jedna strana. Tato část filmu mi přijde nepatřičná, tendenční, mnohem raději bych viděla slovenského autora, kterak se vyrovnává s nacistickou minulostí vlastního národa v době Slovenského štátu...jak nám sám radí. Celkově mám pocit, že jsem zhlédla barevnou koláž, která je sice působivá, ale je to málo. Zajímavý komentář: Volodimir2 (04.10.2012)